(15.10 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych se i já vyjádřila k předkládanému návrhu ústavního zákona o rozpočtové kázni České republiky. Problematika, jež je předmětem návrhu, bývá v evropských státech upravována na ústavní úrovni v různém rozsahu a v různé míře obecnosti. Jde o vztahy, které spadají do oblasti tzv. finanční ústavy státu, v rámci níž se upravují zejména otázky státních financí, tedy projednávání státního rozpočtu a kontrola jeho plnění účetními dvory, popřípadě státními auditory, dále zdanění a stanovení dalších veřejných dávek, postavení ústřední banky státu, přebírání státních půjček a veřejných dávek, nakládání se státními nemovitostmi, provádění veřejných staveb, existence veřejných monopolů atd.
Některé členské státy Evropské unie vymezují pro úpravu této oblasti ve svých ústavách samostatné kapitoly a mají úpravu relativně podrobnou, například Belgie, Finsko, Lucembursko, Německo. Jiné se spokojují jen s úpravou rámcovou a mnohé ponechávají úpravě zákonem. Tak je tomu například v Dánsku, Francii, Irsku, Itálii či Nizozemsku. Česká republika patří spíše ke skupině států, jejichž ústavní úprava patří ke stručnějším, respektive samostatnou ucelenou pasáž v ústavě nebo ústavní předpis jen o finančních vztazích postrádá. Z platné ústavní úpravy je relevantní jen článek 42 ústavy, popřípadě další související články týkající se legislativního procesu obecně. I ve srovnání s ústavami nebo s ústavními úpravami států Evropské unie je česká ústavní úprava tzv. finanční ústavy velmi strohá a zasloužila by si podrobnější rozpracování v rámci celkové revize ústavy.
Předkládaný návrh však v důvodové zprávě neprovádí žádné srovnání s ústavními úpravami států Evropské unie, a to ani co do obsahu, ani co do formy úpravy jednotlivých jí zaváděných institutů. Jde zřejmě o záměrné opomenutí, neboť při komparaci nelze podobnou úpravu nalézt, zejména pokud jde o základní tezi zákona, podle níž mají být zákony o státním rozpočtu schvalovány vyšším počtem hlasů úměrně k výši schodku státního rozpočtu. Také povinnost vlády požádat Parlament, respektive jeho komoru o vyslovení důvěry v případě, že se vláda ve své rozpočtové politice negativně odchýlila o určité hodnoty, není ústavám států Evropské unie znám.
Dovolávání se pravidel platných v Evropské unii míří zřejmě na konvergenční kritéria stanovená Maastrichtskou smlouvou v souvislosti se zavedením jednotné evropské měny. Nejde o pravidla, která by byla předepsána ústavami států Evropské unie. Konstrukce návrhu vychází z určité politické ideologie vyjádřené i slovy preambule. A jednotlivé nové ústavní instituty nezdůvodňuje právně, ale pouze ekonomicky či politicky. Předložený návrh ústavního zákona nesplňuje základní požadavek komplexnosti řešení této problematiky na ústavní úrovni. Propracovává sice projednávání státního rozpočtu a státního závěrečného účtu, respektive upravuje je v mnoha podstatných rysech nově, omezuje se však pouze na ně a další vztahy související se státními financemi neřeší. Ačkoliv má jít zřejmě o úpravu trvalou, preambule vymezením jejího cíle zpochybňuje takové její působení s ohledem na plné začlenění České republiky do Evropské unie.
Na druhé straně předloha upravuje i tuto dílčí problematiku státního rozpočtu i ve srovnání s ústavami států Evropské unie nadbytečně, v mnoha ohledech do podrobností, které by měly být ponechány úpravě obyčejným zákonem; například je tomu tak v článku 7, 9, 13, 23, 26 a 29. Z hlediska legislativního návrhu obsahuje určité formulační nedostatky, které by však mohly snadno být v dalším procesu odstraněny. Například jde o nadbytečné užívání sousloví tohoto ústavního zákona, nejednotná terminologie - například zpráva o rozpočtové strategii v článku 6, zpráva o rozpočtové strategii a politice vlády v článku 16. Zavádějí se však také některé výrazy dosud neznámé nejen v ústavním pořádku České republiky, ale zřejmě i v zákonech, například slovo proměnné v článku 9 písm. b), střednědobý výhled v článku 12, parametry v článku 16. Naopak pojem organizační složka státu užitý v článku 29 je převzat ze zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, čímž se z něj má stát ústavní termín. Institut pozastavení účinnosti právního předpisu není našemu právnímu řádu znám. Stav, který se chce takto vyvolat, musí být stanoven dikcí, že se za určitých okolností předpisu nepoužije nebo že se podle něj nepostupuje.
Dámy a pánové, z výše uvedených důvodů, z důvodů, které jsem uvedla ve svém vystoupení, se připojuji k návrhu na zamítnutí tohoto návrhu ústavního zákona. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní místopředsedkyni Jitce Kupčové. Ještě před řádně přihlášeným panem poslancem Michalem Krausem se s přednostním právem přihlásil zpravodaj. Ne. Takže pan Michal Kraus může hovořit. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Michal Kraus: Děkuji. Pane místopředsedo, vážené dámy a pánové, moje kolegyně Jitka Kupčová mi ušetřila jednu část mého vystoupení, protože já si skutečně myslím, že předložený návrh zákona má dvě zcela rovnocenné roviny. Jedna rovina je ústavně právní, druhá rovina je odborná, ekonomická. Možná se v tuto chvíli sluší povzdechnout, že je škoda, že tu ekonomickou stránku předloženého návrhu zákona neřešíme na odborné půdě, na půdě nějakého semináře, ale diskutujeme ji teď v parlamentu, kde se bohužel nutně nevyhneme určitým politickým zkratkám a schématům, která by v odborné diskusi ne vždy byla vhodná a nutná.
Samozřejmě odpovím panu poslanci Tlustému na jeho otázku, zdali jsou nebo nejsou české finance zdravé či nezdravé. Samozřejmě že české finance jsou nezdravé a jsou nezdravé velmi dlouhou dobu. Dokonce si myslím, že ta doba přesahuje období deseti let. A jsou natolik nezdravé, že je potřeba je řešit. Ovšem máme-li řešit skutečnou podstatu českých financí, měli bychom asi spíše debatovat o zákonném rámci opatření, která tady navrhl Martin Kocourek, protože to jsou skutečně metody, cesty, návrhy, způsoby řešení současné situace. Nicméně problém je v tom, že na těchto opatřeních a řešeních se asi shodneme všichni. A myslím si, že dokonce všechny politické strany je více či méně ve svých volebních či programových dokumentech formulovaly. Problém je v tom, že ta diskuse nebude o tom, jaká opatření, ale jak je realizovat a jakými cestami jich dosáhnout, a to je řešení nad úplně jinou materií, než je diskuse nad předloženým návrhem ústavního zákona.
Myslím si, že - a teď se pokusím použít určitou zkratku - se pokoušíme připravit zákon jako jakési stanovy řekněme obchodní společnosti, ve které si společníci řeknou, že v případě, že bude ztráta dosahovat určitých procent, tak potřebuje takové kvorum odhlasování, v případě, že bude větší, bude to kvorum muset být ještě vyšší a v případě, že bude největší, bude to kvorum ještě vyšší. Stanovy této společnosti ale vůbec neřeší takové záležitosti, jako je otázka nákladovosti v podniku, hospodárnost, produktivita práce, kvalita práce atd. Samozřejmě pokud ta společnost nebude řešit tyto základní předpoklady vytvoření zisku či ztráty společnosti, potom i to, že si stanoví určitá kvora pro odhlasování různých ztrát, bude zase jenom hlasování o ztrátách, a nikoliv hledání cest, jak těm ztrátám zabránit a nedosáhnout jich.
Velice si vážím toho, že byl předložen návrh zákona, který by měl vést k diskusi o rozpočtové kázni, protože to je skutečně věc, která je problémem, a nejenom problémem na úrovni vlády či parlamentu, ale skutečně problémem na úrovni všech institucí a orgánů, které vytvářejí soustavu veřejných rozpočtů. To je skutečně věc, která je velice závažná. Nicméně opravdu zase se nedomnívám že tato diskuse nebo návrh řešení může být dosažen metodami a opatřeními, které jsou navrženy v zákonu.
Vážím si tohoto návrhu zákona také proto, že jej předkládali poslanci, kteří jej předkládali, a musím tady trošku opravit pana kolegu Tlustého, že návrh nebo možná jeho záměr rozhodně není nový, protože si velice dobře pamatuji, že zhruba v období před šesti, možná pěti lety pan profesor Klaus hovořil o tom, že je potřeba přijmout zákon o vyrovnaném rozpočtu.
***