(10.30 hodin)
(pokračuje Němcová)
Dalším bodem našeho programu je bod 31, kterým je
31.
Návrh poslanců Waltra Bartoše, Petra Plevy a dalších na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení),
ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení),
ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě
a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 306/1999 Sb.,
o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením,
ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 97/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2
Místopředseda PSP Ivan Langer: Upozorňuji, že je navrženo, abychom s návrhem zákona vyslovili souhlas již v prvém čtení. Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 97/1 a návrh uvede zástupce navrhovatelů poslanec Walter Bartoš. Prosím.
Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, předkládám vám návrh stručné novely pěti zákonů, a to zákona o obcích, zákona o krajích, zákona o státní správě a samosprávě ve školství, zákona o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením a zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.
Na úvod je zapotřebí jasně sdělit, že ambice této novely jsou velmi transparentní a věcně i způsobem právního vyjádření v podstatě jednoduché. Jsou řádně odůvodněny v důvodové zprávě a z přiložených úplných znění dotčených částí zákonů je zřetelné, že návrh novely nemá žádné další nebo skryté ambice zasahovat do jiných právních vztahů.
Navrhovaná právní úprava, kterou spolu s kolegou Plevou a dalšími předkládám, reaguje na některé běžné a opakující se praktické problémy, které jsou spojeny s aplikací zákona o obcích, zákona o krajích a několika dalších zákonů upravujících mimo jiné i školskou problematiku.
V první řadě je podstatou zmíněných aplikačních problémů ta skutečnost, že jak současný zákon o obcích, tak i současný zákon o krajích přiznává výkon zakladatelských a zřizovatelských funkcí vůči právnickým osobám a organizačním složkám založeným nebo zřízeným obcí či krajem výhradně radě obce nebo radě kraje. Říkám-li výhradně, pak tím mám na mysli tu skutečnost, že oba zmíněné zákony neumožňují při výkonu zakladatelských a zřizovatelských působností ani pro běžné, opakované a mnohdy téměř každodenní agendy jejich delegaci na odborné aparáty obcí či krajů, tedy na starostu, na obecní úřady nebo hejtmana a úřady krajské.
Absence možnosti alespoň částečně delegovat část běžných aktivit při výkonu zakladatelských a zřizovatelských funkcí pak činí problém při aplikaci zákona č. 250/2000, o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Podle příslušného ustanovení tohoto zákona musí rada obce například vždy - a zdůrazňuji vždy - dávat své příspěvkové organizaci souhlas k tomu, aby část rezervního fondu třeba v objemu několika desítek tisíc korun použila k posílení investičního fondu na dílčí stavební úpravy svých nemovitostí. Zřídila-li například obec více příspěvkových organizací, což je jev spíše běžný, znamená pak současná právní úprava téměř nepřetržitou úřední agendu pro radu obce, pro obecní úřad, neustálé vypracovávání či spíše opisování písemných podkladů a materiálů pro radu obce, a to pouze k tomu, aby někdy zcela formálně přijala příslušné usnesení. Přitom by v takovýchto případech mnohdy stačilo třeba do radou stanoveného finančního limitu, aby vydával souhlas věcně příslušný odbor obecního úřadu. Obdobné situace pak vznikají ještě v dalších souvislostech. Například rada kraje musí vyjádřit souhlas s půjčkou z fondu sociálních a kulturních potřeb poskytnutou svému zaměstnanci příspěvkovou organizací.
Podstatou návrhu zákona je v této části vytvoření možnosti, nikoliv - ještě jednou zdůrazňuji, vytvoření možnosti - nikoliv povinnosti, aby rada obce nebo rada kraje mohla svěřit v rozsahu, který si určí, a v mantinelech zákonného limitu část své zakladatelské a zřizovatelské funkce starostovi nebo obecnímu úřadu nebo hejtmanovi či krajskému úřadu.
Vláda ve svém zamítavém stanovisku tomuto názoru oponuje pouze jednou větou a velmi všeobecným konstatováním, že obecně není vhodné přesunout rozhodovací pravomoci vyhrazené kolektivním orgánům. Naprosto se tedy argumentačně nevyrovnává s věcnou otázkou navržené úpravy. Nevyrovnává se s faktem, že rada obce či rada kraje toto může udělat, a nikoliv musí. A nevyrovnává se především ani s tím, že podle současné právní úpravy může rada obce či rada kraje v jiných agendách takto činit již nyní.
V další části návrhu je zpracována dílčí úprava zákona č. 564 o státní správě a samosprávě ve školství. Navrženou změnou tohoto zákona chtějí předkladatelé docílit pouze toho, aby městská část ve statutárním městě měla právo jmenovat a odvolávat ředitele školy, školského nebo předškolního zařízení v těch případech, kdy tato městská část příslušnou školu, školské nebo předškolní zařízení zřídila. Odstraňuje se tím opět aplikační problém, jehož podstata spočívá v tom, že některá statutární města odmítají přiznat své městské části právo jmenovat a odvolávat ředitele školských příspěvkových organizací s tím, že podle zákona připadá toto právo obci, v případě města městu jako celku.
Vláda tomuto návrhu ve svém nesouhlasném stanovisku oponuje tím, že podle stávajícího zákona o obcích je toto kompetencí zastupitelstva statutárního města. Předkladatelům je samozřejmě stávající právní úprava známá a návrh podávají především proto, že zastupitelstva statutárních měst toto nečiní, a výsledný stav je pak přinejmenším nelogický a celkově velmi škodí vztahům mezi zastupitelstvem statutárního města a zastupitelstvy jeho městských částí.
Výtku vlády, že návrh je nepřímou novelou zákona o obcích, musím důrazně odmítnout. V takovém případě by totiž nepřímou novelou zákona o obcích byl celý § 14 zákona č. 564 o státní samosprávě ve školství.
Část čtvrtá návrhu směřuje vůči zákonu č. 306/1999, to je zákon o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením. Nová úprava je formulována tak, aby bylo nadále vůbec reálné dotaci využít vždy i ve čtvrtém čtvrtletí, což je podle současné úpravy problematické.
Vláda namítá, že v případě stanovení povinnosti poskytnout dotaci nejpozději poslední den prvního měsíce čtvrtého čtvrtletí, tedy 31. října, nebude k témuž datu k dispozici ještě statistika skutečného počtu žáků a skutečných výkonů ve školství. Toto už jen vnímám za problém statistiky, neboť lhůty pro její práci by neměly přivádět vniveč dotace za poslední kvartál příslušného roku, zvláště když údaje pro tyto statistiky jsou dělány na začátku září.
Dále pak v této části předepisuje návrh provedení úpravy výše dotace ze státního rozpočtu v případě, že vláda vydá nařízení o úpravě zaměstnanců ve školství.
V části páté navrhujeme změnu jediného ustanovení zákona č. 250, o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Podle nyní platné úpravy může dát zřizovatel příspěvkové organizaci souhlas k tomu, aby příspěvková organizace část svého rezervního fondu použila k posílení svého fondu investičního.
***