(9.10 hodin)
(pokračuje Vávra)
Policisté se pak vystavují nebezpečí vydírání a zneužití funkce veřejného činitele. Proto může být výsledkem právě ohrožení bezpečnosti občanů, jelikož pachatelé trestných činů se i nadále volně pohybují.
Bylo mi nezávisle z více míst potvrzeno, že opravdu docházelo k přesunům hodnocení mezi trestnými činy a přestupky. To se konalo plošně v celé České republice. Byl k tomu také využíván tzv. bodový systém hodnocení policistů, jehož výsledkem bylo právě takovéto zkreslování statistik.
Z důvodů, které jsem uvedl, navrhuji nesouhlasit s odpovědí pana ministra. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče, za vaše vystoupení. Předpokládám, a předpokládám to správně, ostatně jako vždy, že o slovo požádá ministr vnitra, a já mu je samozřejmě uděluji. Prosím, pane ministře.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Pane předsedo, já bych měl nejprve jedno důvěrné sdělení pro vás - mám náhradní kartu č. 15. - (Místopředseda Langer: Nikomu to neříkejte, pane ministře, zůstane to jenom mezi námi.) - Ano, v to plně doufám, pane místopředsedo.
A nyní tedy k samotné interpelaci.
Za prvé bych chtěl říci, že to nepovažuji za bagatelní záležitost a v závěru své odpovědi jasně konstatuji, že jde o věc, které chceme věnovat pozornost a věnujeme pozornost. K tomu, co zde pan poslanec Vávra řekl, chci ale přece jen říci několik věcí.
Za prvé. Pan poslanec Vávra vycházel z toho, že se náhle touto kauzou začala zabývat média, a tím se o celé věci začalo hovořit. To tak není. Tím problémem se nejprve začala zabývat inspekce ministra vnitra, a teprve od ní na základě jejích sdělení se o tom dověděla veřejnost. Znamená to tedy, že to není tak, že by se reagovalo na podnět zvenčí, ale naopak kontrolní mechanismy zafungovaly, byť až na úrovni inspekce ministra vnitra. To ovšem nepochybně chyba je, protože se mělo reagovat na nižší úrovni. Ale přece jen stávající kontrolní mechanismy fungovaly, a teprve poté o tom byla informována veřejnost.
Za druhé. Co se týče celkových počtů, ještě dnes jsem zjišťoval, jaká ta čísla skutečně jsou, a on ani dnes ještě nikdo přesně nedá exaktní údaj. Omlouvám se tedy, že ani já tady neřeknu exaktní a definitivní číslo, které by tuto záležitost mělo uzavřít.
Faktem ovšem je, že bylo prověřováno na území celé republiky asi dva tisíce případů, kde po prvotním prozkoumání byly určité pochybnosti, zda bylo všechno v pořádku. To není malé číslo, ty dva tisíce. Z těch dvou tisíc případů ale můžeme zatím konstatovat, že ani ne ve sto případech se toto podezření potvrdilo a probíhá další šetření. Znamená to tedy, že to, co jsem tady říkal Poslanecké sněmovně při projednávání bezpečnostní situace za rok 2001, i nadále platí, protože jsme-li u uvedeného čísla jedné stovky, pak se stále pohybujeme v desítkách, a nikoli ve stovkách případů. Když to porovnáme s celkovým objemem trestných činů, a to je to, o čem jsem tady hovořil, v roce 2001 to bylo těch 358 577 případů, tak i kdyby to číslo bylo sto a nakonec se to dostalo třeba na sto padesát, je jasné, že konstatování, které jsem zde řekl, že těch sto nebo sto padesát případů z celkového počtu více než tři sta padesáti tisíc tu statistiku celkově ovlivnit nemůže, i když - a s tím souhlasím - může ovlivnit výkon služby v tom konkrétním místě, kde tyto praktiky třeba někteří policisté realizovali.
Pak tu pan poslanec Vávra hovořil o tom, že je zapotřebí se tím zabývat, aby nebylo odpuštěno jednou a v důsledku toho pak podruhé a podobně. Myslím, že ani toto neplatí, protože současný stav je takový, že z 26 věcí, které v tuto chvíli jsou takové, že - z té zhruba stovky - to opravdu vypadá, že to je zcela prokazatelné porušování pravidel, resp. falšování, čili těch 26 případů je stále v šetření. Z toho jedna věc byla řešena jako kázeňský přestupek, dvě věci byly odloženy podle trestního řádu a 18 věcí bylo zasláno státnímu zástupci s návrhem na zahájení trestního stíhání. Státnímu zástupci proto, že od 1. 1. 2002 vykonává vyšetřování trestné činnosti policistů státní zástupce. Proto o tom nemohla rozhodovat policie sama. Z těch osmnácti věcí, které byly zaslány státnímu zástupci, v osmi věcech zatím nebylo rozhodnuto a v deseti věcech bylo státním zástupcem zahájeno trestní stíhání policistů. Znamená to tedy, že konstatování, že bude odpuštěno, také neplatí, protože tu je v tuto chvíli deset věcí, ve kterých je stíháno patnáct policistů, protože se v některých případech vyvozuje i velitelská odpovědnost třeba za to, že někdo neprováděl řádně přikázanou kontrolu.
Znovu tedy opakuji, že to neberu jako věc, která by byla marginální, a z toho, co tu říkám, myslím, že jasně plyne, že té věci je věnována dostatečná pozornost. To zásadní konstatování, které jsem tady řekl v souvislosti se zprávou o bezpečnostní situaci v roce 2001, platí tedy i nadále. Není to tedy - opakuji znovu - věc, kterou chceme nechat běžet volně podél plotu, nýbrž chceme vyvozovat konkrétní odpovědnost, o čemž svědčí těch patnáct stíhaných policistů, o nichž jsem hovořil.
Tolik tedy na doplnění. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Nyní jsem se přihlásil do rozpravy já, takže poprosím paní kolegyni Kupčovou, aby mě vystřídala v řízení jednání.
(Děje se.)
Vážené kolegyně a kolegové, vážení členové vlády, dovolte, abych se ve stručnosti i já vyjádřil k projednávanému tématu, což jsou policejní statistiky obecně s poukazem na případ, který se odehrával na jižní Moravě a který já považuji za špičku ledovce celkového problému fungování policie obecně, tedy její schopnosti odhalovat a postihovat trestnou činnost v maximální možné míře, a pak ovšem také věrohodně výsledky své práce prezentovat ústy ministra vnitra a policejních funkcionářů veřejnosti.
Obávám se, že problém, na který poukázal pan kolega Vávra, je, jak jsem řekl, pouze špičkou ledovce v obrovském počtu spáchaných trestných činů reálných oproti tomu, kolik z nich je vykazováno a jakým způsobem v policejních statistikách. Troufám si dokonce tvrdit - a omlouvám se těm z vás, kteří mé vyjádření budou považovat za příliš expresivní - že cílem policejních statistik v poslední době je jedno jediné: mlžit, mlžit, mlžit, aby pak jako zářivé sluníčko vykvetla tvář pana ministra vnitra, který nám s úsměvem sděluje, jak úspěšně klesá trestná činnost a roste její objasněnost.
Myslím si, že jako téma samo o sobě by stálo za to vzít v úvahu a projednat samotný proces metodiky vykazování nápadů trestné činnosti a její objasněnosti. V této souvislosti pak by nás mělo nepochybně zajímat, zda čísla, která dostáváme do sněmovny při výročních zprávách, odpovídají reálnému stavu trestné činnosti v České republice a odpovídají reálnému stavu schopnosti policie tuto trestnou činnost objasňovat.
V této souvislosti bych tedy rád položit panu ministrovi následující dvě otázky. Totiž, zda on jako ministr zná metodiku, zná metodiku, podle které se vypočítávají ona klíčová data nápadů trestné činnosti celkové a objasněnosti policisty. A druhá otázka by zněla, kolikrát za dobu jeho působení v čele Ministerstva vnitra ČR - troufám si odhadnout, že už to budou tři roky - se tato metodika měnila, proč se měnila a s jakými dopady na ona čísla, která dostáváme my jako zákonodárný sbor.
Děkuji zodpovězení těchto dvou otázek.
***