(12.50 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane ministře. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Usnesení výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 72/1. Prosím, aby se nyní ujal slova zpravodaj výboru pan poslanec Miroslav Krajíček. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Krajíček: Děkuji, paní místopředsedkyně. Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví projednal vládní návrh zákona na své 5. schůzi 29. ledna 2003. Po odůvodnění náměstka ministra práce a sociálních věcí Petra Šimerky, po zpravodajské zprávě poslance Miroslava Krajíčka a po rozpravě výbor pro sociální politiku a zdravotnictví doporučuje Poslanecké sněmovně, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, o koordinátorovi bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništích a o změně zákona č. 174/68 Sb., o stavebním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 72.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Nemám do této rozpravy žádnou písemnou přihlášku, ale registrovala jsem nyní přihlášku pana zpravodaje, poté paní poslankyně Aleny Páralové.
Poslanec Miroslav Krajíček: Vážená paní předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, předkládaný vládní návrh zákona si klade za cíl transpozici směrnice Rady 92/57/EHS z 24. června 1992 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na dočasných nebo mobilních staveništích do národního práva České republiky. Naším cílem by však nemělo pouze být transponování směrnice, ale zejména zlepšení situace v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništích.
V důvodové zprávě se konstatuje, že velký počet pracovních úrazů ve stavebnictví je způsoben mezi jiným nedostatečnou koordinací při provádění stavby, provádí-li tuto stavbu více subjektů, nebo v úzké návaznosti. Analýzy příčin pracovních úrazů však ukazují, že v 70 - 80 % jsou tyto pracovní úrazy způsobené zejména selháním člověka, jeho nesprávnými postupy a návyky. Tyto aspekty pracovních úrazů můžeme přičítat nesprávné organizaci práce a špatnému vedení lidí, což lze velmi pozitivně ovlivnit zavedením vhodného a především efektivního systému řízení bezpečnosti práce ve stavebních firmách než pouhým zřízením funkce koordinátora. Skutečně odpovědné stavební firmy jsou si vědomy nebezpečnosti nízké úrovně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, která je vždy demotivující, zapříčiňuje odchod kvalitních lidí, vede ke zvyšování výrobních nákladů a následně ke ztrátě konkurenceschopnosti na trhu stavebních prací. Tyto stavební firmy pokračují v kdysi zavedeném systému zpracovávání tzv. STPP, to je stavebně technologického pracovního postupu jako interního pokynu pro bezpečné provádění prací pro každé své staveniště. Mnoho stavebních firem se zapojilo do programu "bezpečný podnik" vyhlášeného Ministerstvem práce a sociálních věcí v roce 1996, který si klade za cíl zvýšení úrovně bezpečnosti práce u právnických a podnikajících fyzických osob a vytvoření podmínek pro zavedení efektivního systému řízení v oblasti bezpečnosti práce.
Úrazovost způsobenou nedostatečnou koordinací prací na stavbě nelze dle mého názoru pozitivně ovlivnit zavedením funkce koordinátora, tak jak je definován v návrhu tohoto zákona. Dle našich zvyklostí v oblasti investiční výstavby jsou uzavírány smlouvy o díle s tzv. vyšším dodavatelem stavebního díla, který je za jeho realizaci plně odpovědný. Pokud pak realizuje stavbu ve spolupráci se svými subdodavateli, pak již dnes působí v roli koordinátora. Se subdodavateli uzavírá smlouvy o díle na dodávky částí stavby, ve které jsou dohodnuty podmínky realizace. Součástí těchto vztahů jsou i zápisy o předání a převzetí staveniště či pracoviště, které podrobně definují podmínky realizace, a to i v oblasti bezpečnosti práce. Jak jinak by bylo možné plnit povinnosti, které jsme zaměstnavatelům uložili novelou zákoníku práce v hlavě V. - Bezpečnost a ochrana zdraví při práci? Je skutečností, že situace v oblasti BOZP je horší u malých a středních firem, ale nejsem přesvědčen, že koordinátor, tak jak jeho postavení definuje návrh zákona, by mohl tuto situaci zlepšit.
Návrh zákona se pokouší řešit selhání stávajícího systému v oblasti bezpečnosti práce také zavedením úpravy vzájemných vztahů mezi osobou stavebníka, zhotovitele - mám na mysli zaměstnavatele ve smyslu zákoníku práce - jiných osob a koordinátora pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci zejména tím, že odpovědnost za vyhovující a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky je uložena také stavebníkovi, čili investorovi jako autorovi stavebního záměru. Tento záměr se předkladateli zcela nezdařil. Stavebník nebo osoba jím písemně pověřená jednat v jeho zastoupení určí koordinátora při přípravě a realizaci díla, jak nám říká § 5 návrhu zákona. Jaká je tedy odpovědnost stavebníka?
Za prvé, obecná odpovědnost stavebníka, který splní zákonnou povinnost a najme si koordinátora stavby, kterého pověří odborným dozorem nad bezpečností práce, tu neexistuje. Zajištěním si koordinátora stavby přenáší stavebník odpovědnost na tohoto koordinátora, ten se pak může za jistých okolností z případné nehody vyvinit tím, že prokáže neuposlechnutí příkazu, který koordinátor udělil zhotoviteli díla, ale jeho oprávnění přitom takto definováno není. Koordinátor stavby je povinen zhotovitele upozorňovat na zjištěné nedostatky a závady. Pokud zhotovitel ani po tomto apelu nezjedná nápravu a dojde k nehodě či škodné události, leží odpovědnost na zhotoviteli, který neuposlechl příkazu koordinátora stavby.
Za druhé, možnost vymáhání případné pokuty uložené stavebníkovi orgánem státního odborného dozoru na koordinátorovi je záležitost velmi komplikovaná. Návrh novely zákona totiž dle mého názoru dostatečně neřeší tu možnost, že ačkoli leží odpovědnost na koordinátorovi stavby, pokuta za nedodržení pravidel bezpečnosti práce může být stále uložena stavebníkovi. Případné vymáhání pokuty uložené stavebníkovi na koordinátorovi by podle současného návrhu zřejmě probíhalo pravděpodobně občanskoprávní cestou, ale myslím si, že tato záležitost by do investiční výstavby patřit neměla.
Za třetí, stavebník, který poruší zákonem danou povinnost a nezajistí na své stavbě koordinátora, se vystavuje až trestněprávní odpovědnosti. Dle názoru odborníků ovšem novela poněkud bude svádět k obcházení zákona tím způsobem, že stavebník se se zhotovitelem např. smluvní cestou dohodne na maximálním počtu pracovníků na stavbě v jednom dni, čímž se při případném porušení tohoto ustanovení zhotovitelem stavebník opět stává neodpovědným. Přenášení odpovědnosti stavebníka za stavební firmu, která se mu prokáže živnostenským oprávněním či výpisem z obchodního rejstříku, což jsou doklady svědčící o její dostatečné odborné způsobilosti, je způsobem, který uvádí návrh zákona a který považuji za naprosto nepřijatelný.
Nemohu se nezmínit také o nákladech, které souvisejí s tímto návrhem zákona. Veškeré náklady jsou přenášeny na stavebníka a jejich navýšení si dovolím odhadnout minimálně ve výši 10 %, které zatíží nejen podnikatelské subjekty, ale samozřejmě i státní rozpočet.
***