(16.50 hodin)
(pokračuje Kasal)
Stejně tak se domnívám, že je možné přistoupit k podpoře odstavce 2, k posílení odřadu, a k odstavci 3, rozšíření operace Trvalá svoboda o stát Izrael a Turecká republika.
Paní a pánové, nenamlouvejme si, že rozhodujeme o textu a o podmínkách existence mandátu OSN v této, řekněme, velmi umírněné poloze. To, co tam je napsáno, tedy případný soubor mezinárodních opatření k vynucení splnění příslušných rezolucí Rady bezpečnosti, v sobě skrývá samozřejmě válku s Irákem. Je třeba, abychom k řešení tohoto problému takto na rovinu přistupovali.
Domnívám se, že zlu je nutno čelit. Je nutno čelit odpovědně, je nutno čelit s rozvahou. Domnívám se tedy a v podrobné rozpravě navrhnu, abychom i o odstavci 4, jak je uveden v návrhu usnesení, nehlasovali dnes, abychom se k němu vrátili u vědomí stanoviska Rady bezpečnosti, až budeme znát také názor států Evropské unie - států Evropské unie proto, že do Evropské unie chceme vstoupit a nemůže nám při našem rozhodování být lhostejné, jak se ony tváří k tomuto aktu - až budeme znát a mít k dispozici stanoviska států NATO.
Opakuji, že jsem přesvědčen o tom, že Česká republika musí dostát svým aliančním i jiným závazkům, že nejsem pacifista, nebojím se odpovědnosti, ale odpovědnosti nedostojíme tehdy, když v tuto chvíli budeme hlasovat o usnesení, jehož konce v tuto chvíli ještě nemůžeme dohlédnout.
Každý z nás při hledání správné odpovědi se může odvolávat na různé autority. Určitě nejsem výjimka, když i já hledám pro své rozhodování autoritu někde ve světě. Jsou lidé, kteří samozřejmě věří Georgi Bushovi, jsou lidé, kteří mají úctu k názorům Madelaine Albrightové a dalších politiků ze Spojených států, k názorům prezidenta Václava Havla, k názorům naší vlády. Já toto respektuji, nezpochybňuji, ale říkám, že já také hledám pro svůj názor podporu či nepodporu v táboře těch, kteří jsou umírněnější. Proto nemohu zastírat, že mě velmi oslovilo to, co řekl Jan Pavel II. toto pondělí na adresu války v Iráku, kde nabádá k opatrnosti a zvážení všech aspektů s tím, že v žádném případě nezpochybňuje Chartu OSN a mezinárodní právo. Myslím, že je třeba i toto zde připomenout. Těm, kterým to něco říká, tak to připomenout důrazně.
Paní a pánové, v podrobné rozpravě vystoupím opět. V tuto chvíli chci jenom říci, abychom se nebáli toho, že Senát přijal usnesení v nějaké podobě. My jsme samostatná komora a můžeme přijmout usnesení poněkud pozměněné nebo v čase rozložené. Naše vláda z usnesení Poslanecké sněmovny určitě bude umět vybrat to, co nejen pro Českou republiku, ale pro mír ve světě bude dobré a podstatné.
Děkuji vám za to, že jste mě vyslechli. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane poslanče. Další řečník bude pan poslanec Miroslav Grebeníček, připraví se paní poslankyně Vlasta Parkanová.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, ctěné kolegyně, vážení kolegové, tato sněmovna dnes jedná o účasti jednotek Armády České republiky na vojenské akci proti Iráku. Tato sněmovna - přesněji řečeno - jedná o válce. O takové válce, za kterou ekonomičtí i političtí experti věští především ropu a jakýsi nový světový pořádek.
Pozorně jsem prostudoval a vyslechl všechny logické i nelogické argumenty těch, kdo přicházejí s novou doktrínou preventivního úderu. Nic nás ale neopravňuje, abychom proti skutečným zájmům Evropy a mezinárodního společenství dali přednost barbarství. Zdůrazňuji - nemáme právo jít proti obecně platným úmluvám a rozbíjet tak těžce po druhé světové válce formovaný systém mezinárodního práva.
Válečný konflikt NATO si strana války nepřipouští. Může mít katastrofální celosvětové následky. Pokus Spojených států silou ovládnout a kontrolovat geograficky i strategickou oblast světa ohrožuje nejen obyvatele Iráku a celého Blízkého východu, do ohrožení se dostává křehká lidská civilizace jako celek.
Také na nás v tuto chvíli záleží, zda nové tisíciletí bude naplněno úsilím o mírové překonání vážných globálních problémů a rozporů, nebo naopak eskalací mezinárodního napětí státním i nestátním terorem, svévolným používáním síly. Za zájmy jedněch mají trpět druzí.
Spojené státy americké, jak naznačuje vláda premiéra Špidly, se neobejdou ve svém připravovaném útoku na Irák bez účasti České republiky. Jen člověk naivní by mohl věřit, že supervelmoc potřebuje k vlastnímu vojenskému úspěchu několik set, třeba i vysoce specializovaných, vojáků trpasličího státečku ze střední Evropy. Co George Bush skutečně nutně potřebuje, to je formální krytí akce namířené proti Chartě OSN. Ani supervelmoc si už nemůže dovolit znásilňovat mezinárodní právo a organizovat zločiny proti míru izolovaně, sama, bez alespoň zdánlivé podpory, bez spojenců. Jde o to, rozředit odpovědnost, namočit do vlastní neospravedlnitelné velmocenské politiky jiné.
Pro kabinet Vladimíra Špidly se stalo přání americké vlády získat českou podporu, jak jsme toho byli v uplynulých dnech svědky, natolik významné, že jednal s neobvyklou rychlostí. Možná ne všichni správně porozuměli zvláštnímu jazyku vládních debat. Pozorným analytikům a publicistům ale podstata neunikla. Jednomyslná podpora kabinetu americkým požadavkům nedává prostor pro sebemenší pochyby. Není to Charta OSN, Rada bezpečnosti OSN a není to mezinárodní právo, co stojí na prvním místě a co by bylo pro předsedu vlády a ministry prvním závazkem a imperativem jejich rozhodování. Pro českou vládu - vše tomu nasvědčuje - jsou nejvyšší autoritou Spojené státy americké.
Všichni, jak jsme zde, víme, že na území Iráku se dnes pohybují bez jakýchkoli omezení inspekční týmy OSN. Maximum možného, čeho chtělo a mohlo mezinárodní společenství dosáhnout, je v těchto týdnech realitou. O získaných poznatcích, o prvních výsledcích kontrol budeme v blízké budoucnosti informováni.
***