(12.00 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji, pane místopředsedo. Poprosím nyní pana poslance Petra Lachnita. Přihlášky narůstají, takže v tuto chvíli je jich pět, po panu poslanci Lachnitovi budou vystupovat pánové v tomto pořadí: Miloslav Kučera, Petr Šulák, Miloš Kužvart, Václav Exner. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Lachnit: Děkuji, paní předsedající. Vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dámy a pánové, dovolte mi říci několik slov do probíhající debaty, i když jsem si původně myslel, že v ní nebudu muset vystupovat, ale přece jen si myslím, že je třeba se přihlásit k určitému vidění světa a k určité práci, která potom vyplývá z postojů člověka.
Já jsem v roce 2000 otevíral České centrum na Schumann Place v Bruselu a přemýšlel jsem, co řeknu v těch vstupních větách. Začal jsem tím, že řeknu to, co bylo v České republice před deseti lety, tedy od roku 2000 deset let zpět se psal rok 1990. Víte, co tehdy bylo v České republice? Odcházela sovětská vojska. Vážení přátelé, takový obrovský krok udělala Česká republika, že za deset let od doby, co tu ještě byla Sovětská armáda, mohla otevírat instituce v centru Bruselu, nedaleko Evropského parlamentu. Přece to je tak úžasné množství práce, tak úžasná změna, která nastala, že toto všechno nevidět, toto všechno znehodnocovat - je mi líto lidí, kteří mají takovýto světový postoj, kteří se takto těžce musejí brodit životem, všechno znevážit a nemít žádnou pozitivní perspektivu.
Teď trochu věcněji. Česká vláda, ale i český parlament, a to nejen za vlády této, ale i za vlády Miloše Zemana, ale i snad za vlád předtím, položily určité základy tohoto procesu a v tom procesu jsme pokračovali. Vytvořili jsme regiony, abychom vůbec mohli s Evropou komunikovat, protože jako unitární stát - což byla mimochodem představa vás, přátelé z ODS - by nás Evropa vůbec nebrala. Jak bychom proboha mohli komunikovat? Zástupci regionů, páni kolegové, se stali členy evropských institucí, ať už je to Congress of European Municipalities and Regions nebo Committee of Regions a dalších. Účastnili jsme se kohezních fór v Bruselu a tam byla možnost uplatnit celou řadu námitek, pokud takové byly. Já jsem je z vašich úst neslyšel, i když jste tam také byli přítomni. Budovali jsme přeshraniční spolupráci jednotlivých regionů s jednotlivými regiony přes hranice. Ta přinesla velké úspěchy nebo velké přínosy a probíhá dále. Museli jsme budovat celé komunikační struktury, institucionální building, postupovali jsme za pomoci tzv. twinnerů, kteří tady byli z Francie, kteří tady byli ze Skotska a dalších zemí EU. To bylo množství a množství obrovské a mravenčí práce, abychom vůbec byli schopni administrovat i to málo, co jsme vůbec z EU dostali. Ale já si myslím, že jsme dostali dost jak na nehmotné projekty, tak na hmotné projekty. Museli jsme umět administrovat předvstupní fondy, které se administrují přece jenom podle jiných postupů než přímo fondy vstupní, ke kterým se za chvíli dostaneme.
Už tady bylo řečeno, že se musela přijmout celá acquis communautaire, na tom pracovala celá vláda. Pracoval vládní výbor pro evropskou integraci, ale pracoval i parlamentní výbor pro evropskou integraci, pracovali pracovníci Ministerstva zahraničí, zahraniční výbor sněmovny. Takže přece toto všechno nemůžeme znectít, nemůžeme říci, že to bylo nic. A na závěr, místo abychom si navzájem podali ruce a řekli: jsme zase za dalším milníkem, tak na to vysypeme kýbl špíny, aby opravdu ta blbá nálada pokračovala, abychom cítili jen znechucení, frustraci a svoji českou malost. Já takovýto názor, přátelé, odmítám.
Myslím, že České republice přísluší velmi pevné místo a docela dobré místo v Evropské unii, v rodině evropských zemí, že navazujeme skutečně tam, odkud jsme se kdysi vytrhli, to znamená na prostor, na myšlení, na obzory euroatlantické civilizace, a že, přátelé, není důvod ke skepsi. Je důvod k optimismu a pokračování v nastoupené cestě a o tom jsem bytostně přesvědčen.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Miloslav Kučera, a prosím, aby se připravil pan poslanec Petr Šulák.
Poslanec Miloslav Kučera: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, myslím si, že pro naše zemědělce vláda z Kodaně přivezla celou velkou dlouhou řadu překvapivých dárků na Vánoce. Překvapivých dárků proto, že většina našich zemědělců netuší, co jednotlivá čísla, jednotlivé symboly, jednotlivé věty v praxi pro ně budou teprve znamenat. Protože se to budou dovídat postupně, jako by rozbalovali tyto vánoční dárky, dovolil jsem si přijmout tuto symboliku. Bude jich skutečně celá řada a ne všechny budou příznivé. Nikdy to ale nezmění můj jasný postoj, stejně jako postoj mých kolegů z ODS, že do Evropy chceme, a o tom tady nediskutujeme. Ale při rozbalování těchto dárků, kterými bude např. funkce produkčního koeficientu, který je neskonale nízký, a pak se budeme teprve bavit, co s tím, nebo šílený nápad v podobě možnosti přerozdělování financí, abychom dotovali naše zemědělce z prostředků, které máme na rozvoj našeho venkova, tak myslím, že zde bych tyto dárky nerozbaloval, bylo by to na dlouhou diskusi.
Pokusím se o rozbalení pouze jednoho a tím je limit maximálně možných podpor pro jeden podnik ve výši 300 000 eur na jeden zemědělský podnik. Myslím, že je to opravdu největší dárek, který naši vyjednavači vyjednali a z Kodaně přivezli pro naše zemědělce, protože pravděpodobně nejvíce zahýbe naším zemědělstvím. Jestliže si uvědomíme jeho reálné dopady, tak se skutečně existenčním způsobem dotkne podniků, které obhospodařují více než tři čtvrtiny zemědělského území naší republiky, protože jsou to velké podniky právnických osob a lze očekávat, že je to donutí k rozdělení pod úroveň 1000 ha na podnik.
Dámy a pánové, tento dárek nebude příjemný. Myslím, že tento limit, který vláda přivezla, staví zcela na hlavu veškerý dosavadní smysl boje socialistů za zachování velkých podniků právnických osob, že zcela na hlavu staví veškeré dosavadní úsilí o vyvlastňování práv vlastníků zemědělského majetku a práv vlastníků pozemků, že za zcela nesmyslné prohlašuje dosavadní snahy - a budu říkat úspěšné snahy - o odstavení zájmů vlastníků půdy na dobrém hospodaření podniků, které obhospodařují jejich půdu. Myslím, že zcela nesmyslně a zbytečně z toho vyplývá, že veškerá válka v zemědělském sektoru, která vedla ke značné nedůvěře v právní jistotu našich občanů, byla zcela lichá, zcela zbytečná a budeme ji ještě dlouho likvidovat.
Dámy a pánové, skutečně si myslím, že rozbalování ostatních kodaňsko-bruselských překvapení naši zemědělci pravděpodobně přežijí, ale u podniků, které limitním způsobem ohrozí ten maximální limit 300 000 eur na jeden podnik, o tom opravdu přesvědčen nejsem. Proto si myslím pouze to, že bychom si měli tento okamžik zapamatovat, že bychom si měli zapamatovat autory, kteří přišli s velkou slávou z Kodaně a říkají, že je všechno v pořádku.
***