(15.50 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Učinilo tak především Německo, Rakousko, neučinilo tak např. Španělsko. Ono je to docela pochopitelné. Do Španělska si myslím, že nebude mnoho našich lidí jezdit pracovat, ale dalo se docela úspěšně očekávat, že naši lidé by pracovali v příhraničí např. v Německu, Rakousku, prostě v těch zemích nejbližších. Tady prostě Evropská unie učinila krok, že řekla: Ano, vy si to rozhodněte sami. Samozřejmě logicky vzato, a bylo to tady řečeno, došlo k tomu, že tyto země si chrání svůj trh s pracovní silou, protože by se také lehce mohlo stát, že naši lidé, kteří jsou šikovní, a ke všemu jejich pracovní síla je levná, by prostě vytlačili naši míru nezaměstnanosti do Německa nebo do Rakouska. A já si myslím, že to je první diskriminační pohled na to, jak v Evropě budeme fungovat.
Německo ke všemu v této záležitosti prosadilo, a tady bych chtěl říci, že to je neuvěřitelná záležitost, na kterou jsme také museli přistoupit a přistoupili, a mě to hrozně mrzí, že jsme tak učinili - a to je, že k tomuto omezenému pohybu pracovních sil přibyl ještě omezený pohyb služeb. To znamená, dneska ani firma, která by chtěla realizovat na území Německa některé obchody, některé služby, tak prostě nemůže bez povolení toto realizovat. A to se mi zdá, že to je přece také velmi špatně, a pro naše drobné podnikatele je to velmi nepříjemná informace. A myslím si, že vláda nečiní nic v této věci, co se týče jednání, protože tuto kapitolu, pokud vím, uzavřela, a také nečinila nic v tom, že by vyjednávala dále, aby toto období nebylo třeba sedmileté, ale aby to období bylo třeba roční nebo dvouleté.
Další problém, který vidím, je otázka dopravy. U nás sice v rámci vstupu do Evropské unie bude možné, aby autodopravce, naloží-li si zboží v Praze a cílová stanice je např. Paříž, tak může z Prahy do Paříže odvézt toto zboží a může zase z Paříže do Prahy nějaké zboží přivézt. Ale co nesmí - nesmí učinit to, že kdyby získal nějakou zakázku v Paříži a měl ji dále odvézt např. do Říma a zpět do Paříže, tak toto prostě už učinit nesmí. Takže tady existuje jakási skrytá diskriminace, a je to zase otázka toho, že zase si evropské země kryjí, chrání svůj ekonomický prostor, svůj trh.
Mohl bych ještě takto pokračovat v některých dalších věcech, a proto mi dovolte možná ještě na závěr dvě zajímavé poznámky.
Za prvé, ať už se podaří vyjednat to, že naše země bude mít 20 zástupců v Evropském parlamentu, či 24, což se může zdát jako velký posuv v těchto malých číslech, nicméně bych chtěl říci, že si musíme uvědomit, že tento Evropský parlament bude více než sedmisetčlenný, to znamená, že každý si spočítá, jak velkou sílu budou mít zastupitelé České republiky. To na straně jedné.
A na straně druhé se mi zdá zase další kuriózní věc: Česká republika by měla platit do společného rozpočtu Evropské unie, pokud se nepletu, 1,27 % z HDP, což přibližně odpovídá 25 mld. korun, a zpátky by měla přes různé fondy a různé dotační tituly obdržet podle dnes známých čísel o 5,5 mld. méně, a tak dojde k jakési dohodě, která bude trvat po dobu např. tří let, že bude existovat jakási kompenzace salda a že dochází k tomu, že nakonec v součtu bude celkové saldo mezi výdaji a příjmy o něco málo výhodnější pro Českou republiku. Ale ztrácí se v tom jedna myšlenka: nezdá se nám všem náhodou divné, že z jedné kapsy to vezmeme a pošleme do Bruselu a z druhé kapsy z toho Bruselu to budeme dostávat zpátky, ke všemu na projekty, které musíme mít připraveny? Jestliže projekty připraveny nebudou, tak žádné prostředky nepřijdou.
Takže myslím, že tady je mnoho otázek a mnoho odpovědí bychom měli dostat od vlády, protože bezesporu vláda je ta, která má vyjednat dobré podmínky, a vláda má také informovat veřejnost korektně a pravdivě.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. V tuto chvíli neregistruji žádnou přihlášku, proto uděluji slovo ministru zahraničních věcí.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, vyslechli jsme docela zajímavou debatu a chvílemi jsem té debatě nerozuměl. A nerozuměl jsem první námitce, kterou teď tady sděluji: "Vláda nepravdivě informuje o stavu vyjednávání."
Je všeobecné známo, jak dopadly všechny kapitoly, všeobecně je známo, která přechodná období jsme získali my a která získala Evropská unie. Ať někdo řekne, že to je tajné, že to nečetl, že to nezná. Stejně tak teď informujeme o tom, jaká je finanční situace, jak dopadlo zemědělství. Nic se neskrývá a odpověď je: "Mluvte s námi pravdivě, říkejte nám pravdu!" Tomu já tedy nerozumím, protože neexistují žádné informace, které by byly za těmito texty, které jsou uzavřeny, které by nebyly sděleny veřejnosti v České republice. Takže je to zvláštní námitka, nerozumím jí, co je kde nepravdivého v tom, co bylo řečeno.
Druhá otázka, a to je odpověď hned na první otázku, kterou položil pan kolega Václav Klaus, který teď tu není přítomen, aby vyslechl odpověď na tuto otázku. Ano, je to pravda, ten údaj v novinách je pravdivý, ale zavádějící. Pozor - ale zavádějící! Protože chybu jsem neudělal já v tom, co jsem říkal, protože jsem strukturoval, o které zdroje a o které příjmy jde, ale chyba je jednoduše vzít jedno číslo v jednom pytli a říci si: toto přepočítávám na hlavy lidí v České republice. Já jsem řekl to, co je podstatné, že přímé platby jsou platby, které jsou horizontálně pojaty a platí na všechny kandidátské země. A to jsou peníze, které přijdou. Za druhé jsem řekl, že jde o otázku kompenzací. Tam jsme vyjednali nejvíce. To jsou také konkrétní peníze, které přijdou do ČR. Do celkové sumy výhledu na tři roky je pouze zakalkulována expektace, jak se asi budou vyvíjet jednotlivé země, a na to je odpověď EU: jaká bude absorpční schopnost těchto zemí spotřebovat peníze, které jsou a budou k dispozici. To znamená, a to jsem také ve svém projevu řekl, že ony peníze mají do jisté míry virtuální charakter, protože nejsou reálně na stole. Takže to je první část odpovědi.
Druhá část odpovědi je, že samozřejmě nemohu srovnávat všechny kandidátské země stejně, protože nejvíc peněz je potřeba do zemědělství a v infrastruktuře a tam je samozřejmě rozdíl. Proto také peníze, které jsou v globálu, jsou samozřejmě peníze, které jsou ve větší sumě pro méně rozvinuté kandidátské země a více jdou tam, kde je zemědělství. Ale všechno dát do jednoho pytle, říci "tady mám jeden balík a já ho rozdělím na osoby" je zavádějící údaj. A proto ten údaj také není poctivý, je zavádějící, a není poctivý. Takže to je k té první otázce, která tu zazněla.
***