(18.10 hodin)
(pokračuje Škromach)
Já bych asi byl "pohádkářem", kdybych měl říkat, co bych si představoval, že by v příštím roce mělo být. Já myslím, že konstatovat reálný stav po půlroce činnosti této vlády je správné a je to rozumné.
Pokud jde o problém dosažení programových cílů vlády, to je programový cíl, který je rozložen na čtyři roky, a myslím, že na konci tohoto volebního období budeme moci konstatovat, že se nám podařilo v tomto udělat zásadní kroky ke snížení zaměstnanosti, protože právě např. příliv investic, který by měl v nejbližší době realizovat ne stovky, ale tisíce nových pracovních míst a nakonec příliv investic letošním roce, je opět výrazně vyšší. Jednoznačně snad ukazují porovnání s Polskem, Maďarskem, Slovinskem a dalšími zeměmi, že Česká republika patří k těm, kam tečou největší položky v objemu investic. To je samozřejmě jeden z předpokladů toho, aby úspěšnost byla. Bude to samozřejmě záviset nejen na vývoji ekonomiky České republiky. Ta je v souvislosti s vývojem ekonomiky celosvětové a evropské. A tento vývoj může ovlivňovat i naše záměry.
Pokud jde o činnost úřadů práce, tak k tomu patří i určitá motivace k práci, která je dána například naposledy přijatou minimální mzdou, která byla zvýšena. Ty věci spolu úzce souvisí a bylo by na daleko širší debatu, určitě možná na seminář, abychom mohli hovořit o jednotlivých programech, které bude realizovat tato vláda právě k tomu, aby došlo k výraznému snížení nezaměstnanosti a zvýšení zaměstnanosti, a to zvláště v těch skupinách občanů, které jsou ve věku zvláště mladém, absolventů a podobně, kde připravujeme nové programy. Na druhé straně je třeba zajistit uplatnění i pro lidi ve věkové kategorii nad 50 let, kde je výrazná nezaměstnanost.
Věřím tomu, že se u nás zvrátí trend, který tady byl před několika lety nastoupen, to je, že v podstatě ten, kdo má 30 let, 35 let a více, není už tak perspektivní. Vývoj v zemích Evropské unie je jiný. Tam dnes přichází právě trend takový, že lidé ve věku 45 až 50 let jsou považováni za lidi v plné síle, za lidi plně výkonné. Já věřím, že i naši zaměstnavatelé tento svůj trend v zaměstnávání výrazně změní a kromě mladých lidí, kteří mají svoji perspektivu, bude i vztah k střední věkové kategorii výrazně pozitivnější.
Pokud jde o řešení těch regionů, které jsou nejvíce postiženy a které nejvíce ovlivňují celkovou zaměstnanost či nezaměstnanost v České republice, jako je Ostravsko nebo severní Čechy, tak tady to prostě nebude možné bez větších investic, které přinesou ne desítky nebo stovky pracovních míst, ale tisíce pracovních míst. Stejně tak otázka flexibility a další.
Pane poslanče, jsem přesvědčen o tom - samozřejmě je to i v popisu mé práce, abychom v tom udělali maximum - že se nám podaří zastavit mírný nárůst nezaměstnanosti, který je předpokládán, a že na konci funkčního období této vlády bude tento trend směřovat spíše směrem dolů.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji, pane ministře. Končíme šestou interpelaci. Sedmou je interpelace pana poslance Václava Mencla na pana ministra Libora Ambrozka. Slovo má pan poslanec Václav Mencl.
Poslanec Václav Mencl: Děkuji za slovo. Paní předsedající, já bych na pana ministra měl interpelaci týkající se hospodaření Státního fondu životního prostředí.
Vážený pane ministře, jak vyplývá ze zprávy o hospodaření Státního fondu životního prostředí, rozhodnutími ministra Kužvarta byly před červnovými volbami rozděleny nejen všechny prostředky fondu pro rok 2002, ale také téměř 3,5 mld. Kč z prostředků fondu pro rok 2003, tedy více než 90 %. Přímým důsledkem je mimo jiné neschopnost fondu výrazně pomoci k odstraňování letošních povodňových škol, jak například fond učinil v roce 1997. Dalším důsledkem je snížení ratingu fondu ze stupně AAA na A minus, což jeho důvěryhodnosti zcela jistě neprospívá.
Protože jste byl v době, kdy se takto rozhodovalo, předsedou Rady Státního fondu životního prostředí, ptám se vás, kdo tento stav zavinil, a jako ministra životního prostředí se vás ptám, co podnikáte pro nápravu tohoto stavu.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Menclovi a prosím pana ministra, který sice nedostal druhého čerta, ale dostal několik otázek, aby na ně panu poslanci odpověděl.
Ministr životního prostředí ČR Libor Ambrozek: Vážená paní předsedající, vážení opoziční kolegové, dovolte mi, abych odpověděl na interpelaci pana poslance Ing. arch. Václava Mencla ve věci hospodaření Státního fondu životního prostředí. Mohli bychom ji samozřejmě nazvat trošku pejorativně - současný bídný finanční stav Státního fondu životního prostředí, jeho příčiny a návrhy řešení do budoucna. Tak jsem si to pro sebe pojmenoval.
Příčiny současného stavu nejdou jen na vrub minulého vedení resortu. Příčiny lze spatřovat již od roku 1998, kdy narůstala disproporce mezi příjmy a výdaji plynoucími ze závazků finančního objemu zasedání (? - panu ministrovi je špatně rozumět) jednotlivých rad fondu. Při podrobnější revizi hospodaření Státního fondu životního prostředí v minulých týdnech bylo zjištěno, že jak Rada Státního fondu životního prostředí, které jsem byl členem a později předsedou, tak ministerstvo byly nepřesně informovány o výši závazků fondu a výši volných prostředků. K tomu přispívala i skutečnost, že Státní fond životního prostředí ze svých zdrojů za státní rozpočet financoval projekty ISPA, to je státní podíl k předstupni fondu Evropské unie a státní program na podporu úspory energie a využití obnovitelných zdrojů energie. Pro ilustraci - kofinancování projektů ISPA bylo ze státního rozpočtu pouze v roce 2000; v roce 2001 i v roce 2002 to hradil Státní fond životního prostředí ze svých zdrojů ve výši 150 mil. Kč ročně, tedy 300 mil. Kč.
V rámci státního programu na podporu úspory energie a využití obnovitelných zdrojů energie, který byl přijat v roce 1998, byla původní optimistická představa, že státní rozpočet bude ročně přispívat 800 mil. Kč na podporu obnovitelných zdrojů energie a že tyto prostředky budou poskytovány Státnímu fondu životního prostředí, který je bude distribuovat. Tento předpoklad nebyl ovšem nikdy naplněn. Proto prostředky byly vynakládány přímo ze Státního fondu životního prostředí. V roce 1999 to bylo 400 mil. Kč, v roce 2000 to bylo 550 mil. Kč, v roce 2001 to bylo 600 mil. Kč a v roce 2002 je předpoklad 800 mil. Kč. Fond tedy vydal celkem z vlastních zdrojů částku 2,65 mld. Kč, která měla být původně kryta ze státního rozpočtu.
Nyní se dostávám k těm číslům, která nebyla přesně sdělována. Od roku 1998 do 30. září 2002 fond vykázal příjmy ve výši 16,771 mld. Kč. Naproti tomu finanční objem jednotlivých rad fondu - a v tom má kolega Mencl bohužel pravdu - především v prvním pololetí tohoto roku dosáhl v tomto období výše 23,066 mld. Kč. Závazky z rozhodnutí ministra o poskytnutí podpory se tedy rozpouštěly do příštích let, až došlo v současné době k nakumulování závazků ve výši 14 mld. Kč. To vše vedlo ke stavu, kdy při naplnění zdrojové části rozpočtu Fondu zůstala nová rozhodnutí ministra pro rok 2003 pouhých 342 mil. Kč. To je tedy současný stav.
Jaké bude řešení současné situace? Několik základních bodů.
Kromě záležitostí personálních, které probíhají v současné době, se bude jednat - alespoň v současné době se vyjednává - o krátkodobý bankovní úvěr, to znamená překlenutí krátkodobého nedostatku disponibilních prostředků na vypořádání existujících závazků, s tím, že tento úvěr bude splacen z příjmů fondu v příštích letech.
***