(10.20 hodin)
(pokračuje Říman)
Jsem rád, že byl zařazen. Jsem rád, že jsme vyslechli zprávu ministra dopravy a spojů pana Šimonovského, ale už méně jsem rád, jakým způsobem se mnozí z vás snaží celou záležitost zlehčovat, bagatelizovat, jako byste neslyšeli slova varování současného ministra dopravy na téma realizační dohoda na výstavbu dálnice D 47. Já samozřejmě chápu, že zejména ti, kdo se zúčastnili svou přítomností minulé vlády ČSSD, se snaží celou situaci zlehčit a přehodit na "výhybku": dálnice ano, nebo ne. Samozřejmě, ta otázka tak v žádném případě nestojí. O tom není třeba již po mnoho let vůbec žádným způsobem diskutovat. Otázka stojí jinak. Ta otázka stojí - za jakou cenu, s jakými náklady, nejen finančními, chceme realizovat výstavbu dopravní infrastruktury.
Uvedu příklad. Když jsem byl na ministerstvu dopravy, to je asi pět let, tak se náklady na dobudování dopravní infrastruktury odhadovaly na 400 a6 450 miliard korun. Poté, v době úřadování dvou ministrů sociální demokracie, se jejich odhady pohybovaly v řádu kolem 800 miliard až 1 bilionu. A nyní, po nástupu další vlády sociální demokracie, nový pan ministr po svém nástupu do úřadu sdělil, že náklady odhaduje na 2 biliony Kč. Od doby, kdy to bylo 450 miliard, uplynulo pět let. Myslím, že index cen v naší zemi nerostl tempem, jakým rostou tyto odhadované náklady.
Pokud bychom uvažovali v logice uzavřené realizační dohody, pak bychom pochopili, proč se předpokládané náklady vyhouply v podstatě pětinásobně. Prostě proto, že zřejmě odmítáme, aby existovaly jakékoliv zpětné vazby, abychom uvažovali o tom, že i stavba dálnice nebo jiné dopravní infrastruktury má své ekonomické parametry, se kterými je třeba počítat, a nelze vyhazovat peníze do černé díry. A o tom je dnešní debata. O tom, jestli náhodou stavba 80 kilometrů dálnice D 47 nemohla být ne o miliardy, ale o desítky nebo možná o nějakou stovku miliard levnější. Taková debata relevantní v každém případě je.
Já si dovolím položit několik řečnických otázek, které nicméně nebudou až tak řečnické, a byl bych rád, kdybychom na ně někdy dostali odpovědi.
Otázka první zní: Je normální, aby kontrakt v řádu desítek miliard korun uzavírala odstupující vláda? Nevím, jestli jste to zaznamenali ve vystoupení ministra Šimonovského - vláda tuto realizační dohodu podepsala 25. června letošního roku, to znamená deset dní po volbách. Je to normální?
Za druhé - a tady se vracím na začátek toho procesu, protože vyjednávání probíhá už více než dva roky: proč nebylo vypsáno výběrové řízení? Tuto otázku klademe více než dva roky. Nebyla na ni dosud dána rozumná odpověď. Odpovědi typu, že jsme to neuměli, jsou výsměchem. To není odpověď. Jak rozumět argumentu, který neřekl někdo jako vtipný bonmot na tiskové konferenci, ale který byl součástí materiálu, který projednávala vláda České republiky, že tato firma oslovila pana premiéra jako první? To je normální argument pro to, abychom nevypsali výběrové řízení a zakázku - ať v jakékoliv výši - vypisovali takto z ruky?
Jak je možné, že ve stejném vládním materiálu, na základě kterého o tom vláda poprvé rozhodla, a tím vlastně určila směr dalšího konání až do dneška, tedy o tom, že se bude jednat s dotyčnou firmou, byla zveřejněna v oficiální tabulce celková cena, tedy včetně ceny peněz, na celkovou výši 48 mld. Kč? Na základě toho tehdy vláda rozhodla. Nevím, jestli to víte. Asi ne. Dnes je tato celková částka až pětkrát vyšší.
Proč po celou dobu nebyla vážně brána varování firem, které si stát najal k této činnosti a které varovaly před riziky, o nichž tady dnes bohužel musíme mluvit možná v minulém čase?
Ví vláda alespoň indikativně a věděla to 25. června, když uzavírala dohodu, kolik bude projekt celkem stát? Ví to? Pohybuje se v rozsahu 125 až 215 miliard. Nemluvíme o milionech. Mluvíme o miliardách. Často se třeba hádáme o miliony, o desítky milionů, stovky milionů. Hovořili jsme tady o rozpočtu, který je navržen s deficitem 111 miliard. Těch 111 miliard, to je zhruba rozdíl mezi maximální a minimální cenou. Je to normální?
Jak je možné - a nyní cituji jednu z poradenských firem, které si najalo Ministerstvo dopravy v současné době - že náklady výstavby jsou v podstatě neanalyzovatelné, to znamená, že my v žádném okamžiku nebudeme vědět, na kolik nás stavba přijde?
Jak je možné, že rizika - a to je podstatná věc dohody, protože nejde jen o cenu, které každý rozumí, protože každý si dokáže, alespoň účetně, představit 100 nebo 200 miliard, ale zde jsou obrovská rizika, ze kterých při nesplnění samozřejmě vyplývají plnění, sankce peněžní - byla rozdělena tak nerovnoměrně, že platby od státu kryjí rizika projektové společnosti prakticky stoprocentně? Opět cituji z nálezu poradenské firmy, která zkoumala realizační dohodu v těchto týdnech. To znamená, že stát nese podstatnou část rizik, v podstatě všechna rizika, která jsou spojena s negativním vývojem. K tomu negativnímu vývoji s vysokou mírou pravděpodobnosti samozřejmě dojde. Kdo jste stavěl byť jen rodinný domek, víte dobře, že problémů na stavbě je vždy dost. O některých se tady už zmínil pan ministr.
Jak je možné, že náklady na jeden kilometr převyšují trojnásobně náklady na kilometr dálnic postavených v České republice v průběhu devadesátých let? Samozřejmě nikoliv v cenách 90. let, ale v cenách přepočtených na dnešní úroveň. To znamená, že srovnáváme srovnatelné údaje.
Má vláda k dispozici analýzu nákladů na výstavbu alternativními metodami? Už tady o nich také bylo hovořeno. Není pravda to, co se vláda neustále snaží zdůrazňovat, totiž že není jiné cesty a nebylo jiné cesty. Alternativní metody výstavby tady byly, a jak se zdá, byly všechny levnější než tato. Prostě vláda ve své genialitě vybrala tu absolutně nejdražší.
A teď bych si dovolil obrátit se na pana ministra, na kterého, jak jsem pochopil, se mohu v tomto případě obracet přímo, a požádat ho, aby konkretizoval, co měl na mysli, když řekl: "Ti, kteří sjednávali podmínky pro stát, z nějakého důvodu tyto podmínky nastavili pro stát nevýhodně." Důvody on asi nezná, ale mohl by vyjmenovat, co mínil pod pojmem "nevýhodnost".
***