(15.30 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Evě Dundáčkové. Další písemnou přihláškou je přihláška pana poslance Miroslava Krajíčka, kterého prosím, aby se ujal slova. Po něm je zde přihláška pana poslance Jiřího Pospíšila.
Poslanec Miroslav Krajíček: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně a kolegové, v rámci obecné rozpravy bych chtěl předložit této vážené sněmovně několik poznámek - skutečně v obecné rovině - k návrhům zákona o tzv. přímé volbě prezidenta.
Termín volby hlavy státu se blíží a s ním se i zintenzivňuje debata o této záležitosti. Předmětem diskuse jsou jednotlivé osobnosti, legitimita instituce prezidenta, ústavní systém, pravomoci, způsob volby. A nyní k jednotlivým okruhů problémů.
Proč přímá volba? Jsem zastáncem parlamentní demokracie, ale jako liberální konzervativec nemohu zůstat lhostejným vůči stále rostoucí poptávce, poptávce po osobní účasti na volbě hlavy státu ze strany veřejnosti. Byť se a priori přikláním k jinému modelu, dle mého názoru efektivnějšímu, ekonomičtějšímu a minimálně stejně funkčnímu, vnímám zřetelně tyto hlasy zaznívající ve voličské základně našich politických stran.
Vzhledem k současnému politickému rozložení sil Parlamentu hrozí, že volba prezidenta se stane předmětem ne dohod, ale spíše kupčení a handlování, které ani nemusí vyústit v efektivní výsledek, nýbrž v patovou situaci, kdy se naše země ocitne bez prezidenta, podobně jako se to přihodilo na Slovensku.
Je pravdou, že přímá volba prezidenta nebyla v našich podmínkách ještě nikdy aplikována. Naše ústava upřednostňuje parlamentní systém demokracie a v tomto systému je obvykle volena hlava státu zákonodárným sborem. V tomto ohledu jde u nás skutečně o tradici. Již první prezident byl zvolen parlamentem, dokonce čtyřikrát.
Ovšem ani konzervativci nejsou dogmatici usilující o zachování všeho. Respektujeme přirozený vývoj a vývojem nesporně prochází i naše společnost. Je to převážně zdravý proces, i když ne jednoduchý. Naše společnost, podobně jako mnohé další evropské země, cítí tuto potřebu stále intenzivněji. Vývoj každého národa je jedinečný, ovšem ne izolovaný. Za posledních deset let se k volbě prezidenta přímou volbou přiklonila řada zemí, včetně zemí komunistických. Tento způsob volby je aplikován bez zásadních potíží i bez potřeby nějakým způsobem ovlivňovat další instituce. Můžeme to tedy považovat za ověřenou a funkční variantu.
V současné době existují dva poslanecké návrhy, které usilují o takové změny v ústavě, které by vyřešily způsob volby prezidenta.
Vzhledem k tomu, že strany, které sestavovaly současnou vládu, už v rámci své předvolební rétoriky volaly po změně volebního systému v této oblasti, velmi mě překvapuje, že poslanci doposud žádný vládní návrh neobdrželi. O čem to svědčí? Jaký je to signál pro veřejnost? Můžeme se jen domýšlet, proč vládní tým nedošel k názorovému konsensu v tak zásadní záležitosti.
Prostudoval jsem oba poslanecké návrhy, zdánlivě velmi podobné. Ano, v obou případech předkladatelé usilují o zavedení přímé volby. Možnost přímé demokracie je dána článkem II. odst. 2 ústavy. Potud jistě panuje všeobecná názorová shoda. Vítám, že v obou návrzích nacházíme pokus o řešení způsobu volby, nikoli pokus o řešení pravomocí. Jedná se o dvě velmi vážné, ale obsahově hluboce rozdílné debaty.
Pravomoci hlavy státu. Jsem příznivcem podrobné debaty o pravomocích hlavy státu. Domnívám se však, že vzhledem k nutnosti vyváženosti celého českého ústavního systému musí tato podrobná rozprava co nejdříve nastat. V souladu s tímto názorem kladu důraz na celkovou transformaci justice, a i ta vyžaduje široký konsensus. Tím chci připomenout vládě, že tento úkol je její povinností.
K pravomocím stávajícího prezidenta jako instituci. Při existenci dvoukomorového Parlamentu a jeho vztahu k vládě jako hlavní exekutivní instituci považuji jeho vliv za dostačující. Dokážu si představit ještě dílčí omezení, jako jsou některé kontrasignace, jmenování či zrušení abolice. Případné posilování pravomocí při existenci Senátu nepovažuji za vhodné. Naopak za důležité bych to považoval při debatě o zrušení Senátu. Sleduje zájem občanů o Senát, dovedu si představit, že taková situace může nastat.
Prezident by měl co nejvíce těžit ze svých ceremoniálních funkcí, klást důraz na své kompetence dané ústavou v oblasti administrativní, diplomatické, vojenské, soudní, legislativní. Velmi bych se přimlouval o vůli vytvářet podle mého názoru velmi hodnotné komunikační kanály ve vztahu k legislativě i exekutivě.
Způsob volby prezidenta. Hlavní rozdíl mezi předloženými návrhy spočívá v aplikovaném volebním systému. Zatímco Hana Marvanová se svými kolegy usiluje o prosazení dvoukolového volebního systému aplikovaného při volbě do horní komory Parlamentu, poslanci ODS upřednostňují většinový jednokolový systém. Zatímco dvoukolový systém zúročuje sice nadpoloviční většinu hlasů, silně však aplikuje negativní volbu, což je již mnohokrát ověřena pravda. Voliči v druhém kole volí ne toho, kdo jim je nejbližší, nejsympatičtější, zdá se jim nejvhodnější, ale toho kandidáta, který jim z těch dvou zbylých nejméně vadí. A tím produkuje nevýraznou osobnost.
Přednosti většinového jednokolového systému. Jednokolový systém produkuje vítěze, který dostal nejvíce pozitivních hlasů. Systém "vítěz bere vše" je pro kandidáty sice nejtvrdší, ale o to větší nároky jsou kladeny na kvalitu uchazeče o mandát. Vhodnost jednokolového většinového systému pro volbu prezidenta spatřuji i v mnoha dalších ohledech. Tento systém je ve světě aplikován právě při volbě, která má vyprodukovat jediný mandát. Volba hlavy státu je ten nejčistší příklad. Tento způsob volby díky pozitivnímu přidělování hlasů zaručuje tu nejsilnější kontrolu voličů. Produkt této volby představuje současně nejvyšší legitimitu zvoleného kandidáta. V neposlední řadě se jedná z hlediska voliče také o nejjednodušší systém. I tento aspekt považuji za velmi důležitý.
Dovoluji si upozornit také na pohled z úhlu vybalancování volebních systémů aplikovaných v naší zemi.
Zastupitelstva obcí produkuje co do poměrnosti nejúčinnější systém. Volíme strany i jednotlivce. Současně se jedná o instituci disponující v rámci naší země největším počtem mandátů.
Zastupitelstva krajů a Poslanecká sněmovna jsou rovněž sestavovány na základě poměrnosti, ovšem o stupeň nižší. Zde se omezujeme na volbu založenou čistě na stranických principech. V rámci republiky volíme do 14 krajů a do sněmovny delegujeme jen pouhých 200 zástupců.
Senát na principu jednomandátových obvodů ve dvou kolech. Zde se uplatňuje právě negativní volba, což jsme si v minulosti mohli mnohokrát ověřit. Tento nástroj zastupitelské demokracie vzniká na principu vazby zástupce a jeho volebního obvodu. Počet zvolených je opět nižší. Volíme 81 senátorů.
Zbývá prezident - člověk, občan tohoto státu, na kterého budou delegovány v rámci České republiky jedinečné povinnosti a pravomoci. Jednokolová a pozitivní volba se jeví jako logický vrchol pyramidy demokratického systému.
***