(15.00 hodin)
(pokračuje Rychetský)
O jedné věci se však ani jeden z předkladatelů vůbec nezamýšlel: v jakých systémech je volba prezidenta, hlavy státu, přímá a v jakých systémech je nepřímá - parlamentem. Není dobré to přímo spojovat s dělením na prezidentské a parlamentní demokracie. Ve skutečnosti je to nutné spojovat s volebním systémem v těch zemích. V zemích, kde je většinový volební systém do parlamentu, je většinou přímá volba prezidenta. A to z jednoho důvodu - aby se právě vyhnulo politické volbě.
V České republice, resp. v Československu je naopak dvojí tradice. Tradice proporcionálního volebního systému a současně tradice volby prezidenta parlamentem. Osobně jsem zastáncem změny ústavy směřující k přímé volbě prezidenta, ale chtěl bych zdůraznit jednu skutečnost: Je naprosto naivní to, co zde zaznělo - domnívat se, že přímá volba prezidenta je jakousi garancí toho, že bude volen - zde bylo dokonce řečeno nadstranický prezident. Předpokládám, že úmysl byl jiný - nestranický. Nadstranický prezident je nesmysl. Nad stranami prostě žádná instituce nestojí. Ale toto tvrzení je především absolutně falešné. Naopak přímá volba prezidenta s sebou nemůže nést nic jiného než vždy vykalkulovaného politického prezidenta. Neznám jedinou zemi na světě, kde by v přímé volbě mohl být zvolen prezidentem někdo jiný než lídr nejsilnější politické strany - ať je to Chirac, Bush nebo kdokoli jiný. Naopak parlament zvolený proporcionálním volebním systémem, to znamená parlament velmi barevný, je skutečně nucen k volbě nestranického prezidenta. Je to vždy kompromis. Některá výchozí tvrzení předkladatelů se podle mého soudu míjejí.
Jsem toho názoru, že je potřeba, aby obě komory Parlamentu, nebo budu-li přesný - aby politické reprezentace zastoupené v obou komorách Parlamentu vytvořily společnou pracovní skupinu, ať už institucionalizovanou, formální, či neformální, a vedly diskusi na tom, jaké změny v ústavě je třeba provést, chceme-li - a zdá se, že tady je většinová shoda - přejít k přímé volbě prezidenta.
Proto mě trochu mrzí, že ani jeden z předkladatelů nehovořil o tom, co je největší překážkou v současné ústavě. Není to rozsah pravomocí - souhlasím s tím, že lze při nezměněném rozsahu pravomocí hlavy státu změnit způsob volby. Ale nedovedu si představit, že bychom zavedli v ústavě přímou volbu prezidenta lidem a nechali v ústavě ustanovení o tom, že prezident je součástí moci výkonné, neodpovídá za své činy a odpovídá za tyto činy vláda, která není vůbec volena. Nad tím se nezamýšlel nikdo z předkladatelů.
Myslím si, že by bylo nedůstojné Parlamentu bez takové diskuse, bez těchto úvah změnit ústavu jenom proto, že je možné, že nebudeme schopni zanedlouho zvolit prezidenta dosavadním ústavním systémem.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu místopředsedovi vlády. Oznamuji, že mám čtyři písemné přihlášky do obecné rozpravy. Zaregistrovala jsem také přihlášku pana poslance Jiřího Pospíšila. Poprosím ho, aby ve chvíli, kdy jako předkladatel bude chtít vystoupit, mi avizoval své přání.
V tuto chvíli dávám slovo prvnímu z přihlášených. Tím je místopředseda sněmovny pan poslanec Vojtěch Filip. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, paní a pánové, mám velmi ulehčenou situaci vzhledem k tomu, co zde řekl pan místopředseda vlády Rychetský. Jde totiž o to, jestli byla správně zvážena nejen chvíle, ale i míra změny ústavy.
Je to jen pár dní, co jsem se spolu s ostatními kolegy účastnil semináře, který pořádal Senát našeho Parlamentu, který byl o deseti letech platnosti Ústavy České republiky. Řada lidí, ať už to byli tvůrci ústavy, nebo současní soudci Ústavního soudu, vyzývala k tomu, abychom ústavu neměnili překotně. Někteří dokonce vyjádřili vyhraněný názor, že ústavu není třeba měnit, že je třeba se s ní naučit žít. Já jsem byl jiného názoru. Jsem přesvědčen, že je třeba po deseti letech ústavy sáhnout k některým změnám. Jednu jsem označil přímo. Ta změna se týká kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu a byla tedy diskutována minimálně třikrát v různých návrzích z různých politických stran.
Pravdu má pan místopředseda Rychetský v tom, že nelze udělat novelu ústavy, která je ryze účelová. Ptám se těch, kteří dnes volají po větší míře rozhodování lidu, jestli v minulosti podpořili zákon o obecném referendu v jeho sedmi variantách, které zde byly postupně předkládány ať už opozičními, nebo vládními politickými stranami v poslaneckých návrzích, nebo přímo vládou. Ptám se, jestli taková novela, která je zde předložena, bude mít oporu v jejich vlastním senátorském klubu. Setkali jsme se s tím, že senátoři jedné politické strany hlasovali rozdílně od poslanců téže politické strany.
Je zcela zřejmé, že československý, a tedy i český ústavní systém byl vždy konstruován jako systém parlamentní demokracie. S úplnou suverenitou parlamentu. A té odpovídala i nepřímá volba prezidenta republiky. Nikdo jistě nepochybuje, že Tomáš Garrigue Masaryk, ač byl volen vždy pouze parlamentem, měl vysokou morální i politickou autoritu, že Eduard Beneš byl prezidentem Československé republiky s velkou autoritou ve všech politických stranách a že tento politický kompromis byl v roce 1935 prostě uzavřen. Stejně důležité je vědět, že všichni další prezidenti republiky - přes Klementa Gottwalda až po Václava Havla - byli voleni parlamentem České republiky, resp. Československé republiky, a to většinou Národním nebo Federálním shromážděním. Nikdo nesnížil pro způsob volby jejich autoritu. Autoritu nenabývá člověk způsobem volby, ale svým jednáním a rozhodováním a tím, jakým způsobem vykonává svěřený mandát.
Nemohu přijmout argument, který zde byl řečen, že nepřímá volba je méně legitimní. Je stejně legitimní jako všechny jiné volby, které konáme. Nakonec to byla nepřímá volba, která organizovala do roku 1999, resp. 2000 okresní shromáždění, která měla kupodivu - i když o tom byla jenom jedna věta - obrovskou pravomoc schvalovat rozpočet tehdejších okresů, které dnes, nebo chcete-li k 31. 12. 2000, zanikají. Přesto nikdo nezpochybnil to, že právě toto nepřímo volené shromáždění rozhodovalo o tom, co se v konkrétním okrese, tedy v konkrétním samosprávném prvku nebo polosamosprávném prvku bude dít, co bude financováno a jakým způsobem půjde rozvoj např. okresu České Budějovice nebo chcete-li, když už jsem Jihočech, okresu Tábor nebo Strakonice.
***