Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2002 – 2006

(17.30 hodin)
(pokračuje Kupčová)

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Děkuji panu ministrovi. Děkuji panu zpravodajovi.

Nyní se budeme podle schváleného pořadu jednání zabývat bodem

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr práce a sociálních věcí pan Zdeněk Škromach. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.

Kolegyně a kolegové, vás prosím o ztišení.

Poprosila jsem pana ministra Zdeňka Škromacha, aby se ujal svého slova navrhovatele. Projednáváme, pane ministře, tisk číslo 123. Prosím, ujměte se slova.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, omlouvám se, ale byl jsem ještě zaujatý diskusí k minulému bodu.

Dovolte mi, abych předložil změnu zákona, kterým se mění zákon číslo 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, pro projednání v Poslanecké sněmovně v prvním čtení.

Dávkami státní sociální podpory se stát podílí na krytí nákladů na výživu a na ostatní základní osobní potřeby, zejména rodin s dětmi. Aby byl splněn účel těchto dávek, musí stanovit k průběžnému krytí náklady na potřeby rodin k průběžné přímé spotřebě. Kumulace jednotlivých splátek dávek státní sociální podpory způsobená možností doplácet tyto dávky zpětně za delší období je nežádoucí a je v rozporu s obecnými principy sociálních systémů. Proto už v minulosti, v roce 2001, byla ve státní sociální podpoře zkrácena lhůta, ve které bylo možno žádat o doplácení dávek za minulou dobu, ze tří na jeden rok.

V posledním období dochází k stále častějšímu růstu případů, kdy je o dávky státní sociální podpory žádáno zpětně za delší období. Mnohdy je tato žádost zcela neodůvodněná, a určitě každý z nás vnímá, že sociální dávka by měla působit ve chvíli, kdy ji člověk potřebuje, a nikoliv například s ročním zpožděním. To pak může vznikat pocit, že tyto prostředky ten člověk nebo ta rodina ani nepotřebuje, ale když už jsou, tak že si je jednou za rok třeba vyberou.

Zmírnit negativní dopady uvedeného jednání lze tím, že dojde ke zkrácení doby, za kterou je možné dávky státní sociální podpory doplatit. Zkrácení této doby z jednoho roku na tři měsíce tak, jak se v návrhu novely zákona uvádí, zamezí zbytečnému zneužívání systému státní sociální podpory na jedné straně. Na druhé straně však zajišťuje potřebnou dobu pro včasné uplatnění nároku na dávky. Uvedený postup neohrozí ani realizaci nároku na dávky státní sociální podpory v případech, kdy si zjišťování potřebných skutečností, zejména posouzení zdravotního stavu, vyžádá delší dobu. Na tyto případy pamatuje správní řád. Bude-li žádost o dávku podána ve lhůtě navrhovaných tří měsíců, je délka dalšího řízení pro přiznání nároku nerozhodná. Uvedené řešení tedy respektuje jak základní princip uvedeného sociálního systému, tak i právo občana na státní sociální podporu.

Vážené dámy a pánové, jedná se o poměrně jednoduchou úpravu, která by měla vést ale k zefektivnění systému tak, aby zůstalo více finančních prostředků pro ty, kteří je skutečně potřebují. Doufám, že propustíte tento návrh zákona do druhého čtení.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji, pane ministře. Zpravodajem pro prvé čtení k tomuto tisku byl určen pan poslanec Vilém Holáň, který ale dnes není přítomen. Se souhlasem výboru pro sociální politiku a zdravotnictví se této role ujme pan poslanec Josef Janeček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, vládní návrh zákona o státní sociální podpoře si klade za cíl to, k čemu by měl systém státní sociální podpory sloužit, tj. k podpoře rodin s dětmi, k podpoře krátkodobého výpadku z příjmů. A zároveň by neměl sloužit k nějakým spekulativním pohybům v oblasti státní sociální podpory.

Všichni jistě víme a známe ty případy, kdy státní sociální podpora je vnímána jako systém sítě, která je velmi měkká a velmi příjemná pro určité skupiny obyvatel. Proto pokládám za správné to, k čemu vláda přistoupila, to je krácení onoho období, kdy je možno o dávky státní sociální podpory žádat, a to je tedy i pro ty případy, kdy je náš občan aktivní, například výdělečně, v zahraničí, s tím, že o dávky státní sociální podpory žádá při příležitostném návratu do republiky.

Proto jsem přesvědčen, že předložený návrh je krok správným směrem, že je potřeba omezit tuto oblast, která je vlastně asociální, tak, abychom mohli dávky státní sociální podpory hodnotit jako oblast skutečně sociální a zamezit asociálnímu chování některých našich spoluobčanů. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které se písemně přihlásila paní poslankyně Alena Páralová. Další písemnou přihlášku nemám. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, členové vlády, kolegyně a kolegové, předesílám, že projednávaný zákon poslanci Občanské demokratické strany podpoří, protože se jedná o zpřesnění znění zákona a také proto, že změna zákona si nevyžádá zvýšené nároky na státní rozpočet a možná povede i k úsporám. Hodláme ve druhém čtení uplatnit další zpřesňující pozměňovací návrhy.

Projednávaná novela si tedy klade za cíl zpřísněním a zpřesněním zákona zabránit zneužívání dávek státní sociální podpory, a to zejména tím, že zkracuje dobu, během které mohou občané o dávku požádat. Jedná se již o druhé zkrácení této lhůty během krátkého časového období. K 1. říjnu 2001 byla lhůta uplatnění zpětných nároků na státní sociální podporu zkrácena ze tří let na jeden rok. A přesně po dvou letech by měla být tato lhůta zkrácena z jednoho roku na tři měsíce.

Doufám, že to nesouvisí s prohlášením pana ministra Škromacha, který prohlásil, že je třeba zákony minimálně jednou za dva roky měnit, aby se je občané nestačili naučit zneužívat. Považuji tento názor, samozřejmě, za nešťastný. Právní stát si představuji zcela jinak.

Považuji tedy zkracování lhůt k uplatnění nároku na tři měsíce za legitimní, pokud se týká pravidelně vyplácených dávek, navíc ještě v kombinaci s dlouhodobým pobytem žadatelů o dávky v cizině. Pokud se však jedná o jednorázově vyplácené dávky, mám jiný názor než vláda a jsem zásadně proti zkrácení lhůty na tři měsíce.

Konzultovala jsem tuto problematiku na několika okresních úřadech přímo s lidmi, kteří státní sociální podporu vyplácejí. Všichni mi můj názor potvrdili. Stejně jako já se nedomnívají, že porodné a pohřebné jsou zneužívané dávky.

Pro jednorázově vyplácené dávky bych proto doporučovala ponechat roční lhůtu na uplatnění nároku na dávku. Problémy by mohly nastat zejména při převzetí dítěte do náhradní rodinné péče, adopce. Na zkrácení lhůty by mohly doplatit maminky, které po porodu nemohou požádat o dávku ze zdravotních důvodů - mohou zůstat při komplikacích v nemocnicích déle než tři měsíce.

***