(10.40 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Těch dvanáct let je strašně dlouhá doba, a já rozumím tomu, že pro mnoho lidí se ztrácí souvislost mezi konkrétním krokem, v tom případě podobou reforem českého zemědělství, a tím výsledkem. A tím výsledkem, jak jsem řekl, je rozpočet hospodaření, v citovaném případě konkrétního zemědělce a v tom dnešním případě každého občana a každé rodiny v České republice.
Naše diskuse včera a dnes je také příliš složitá a zdá se, že pro normálního občana vlastně nezajímavá. V jedněch dnešních novinách jsem si přečetl, že už je navíc rozhodnuto. Hra o rozpočet údajně skončila. Kolegyně Marvanová se rozhodla Špidlovi pomoci tím - to cituji nadpis jednoho deníku - že odejde.
Uměl bych parafrázovat tento výrok i směrem k celé vládě a jsem si jist, že dříve nebo později, a nebude to trvat dvanáct let, se ukáže, že to jediné, čím vláda, která připravila tento katastrofální rozpočet, prospěje této zemi, bude tím, že odejde.
Pokusím se nyní objasnit normálním občanům, proč je tento rozpočet tak nebezpečný a jakou má souvislost s jejich peněženkami, s hospodařením každé rodiny. Ono totiž když se řekne 111 nebo 157 nebo 160 miliard deficitu státního rozpočtu, tak už to zní jako číslo na papíře, jako něco, co se vlastně konkrétního občana České republiky vůbec nijak netýká. To jenom tam ti v Parlamentu, ministři a poslanci, si tam o tom povídají, ale pro nás ostatní občany je to téměř k ničemu. A tak se podívejme na ta čísla přes toho konkrétního občana.
Oněch skutečných plánovaných 159,8 miliardy dluhu, který má být vytvořen naší vládou v příštím roce, znamená pro každého občana, pro každého novorozence i pro každého důchodce 16 tisíc Kč namalovaných, jak se lidově říká, na futro jeho příbytku, 16 tisíc Kč dluhu, který každý bude mít, přičemž jsem si téměř jist, že skoro nikdo s tím nesouhlasí, a dokonce málokdo pochopí, že mu vláda těchto 16 tisíc do vínku přimalovala.
Ze 16 tisíc korun dluhu na každého člověka bude zaplaceno - odhaduji - přibližně 6 % úroků, úroků bankám, které bude hradit stát, Česká republika těm, od kterých si jménem deseti milionů občanů půjčí oněch 10 milionů krát 16 tisíc.
Možná to někomu není zřejmé, ale chci, aby bylo zřejmé, že těch 6 % ze 16 tisíc, přibližně jeden tisíc korun ročně, bude každý z občanů České republiky platit každý rok, a to až do své smrti, protože státní dluh, jeho tzv. jistina, není umořována. Platí praxe, že stát splácí pouze úroky z takovýchto dluhů.
A tak opakuji, že všichni, novorozenci i důchodci, po schválení tohoto návrhu státního rozpočtu mají do své smrti zaručeno, že každý rok zaplatí tisíc korun úroků místo toho, aby těch tisíc korun bylo použito na cokoliv, co by mohlo posloužit danému občanovi, jeho rodině, jeho městu, kraji či celému státu. Těch přibližně 10 miliard korun, což je přesně ta částka, o které mluvíme, neboli tisíc korun na každého občana ročně, totiž nebude moci být použito ani na stavbu silnic, ani na stavbu nemocnic, ani na všechny ostatní priority, které jsme tady během jednání slyšeli, ani na platy zdravotníků, ani na platy učitelů. Těch 10 miliard ročně totiž všechny příští vlády, a znova opakuji, ode dneška do budoucna, do nekonečna, pošlou bankám, od kterých si stát těch 160 miliard vypůjčí.
Když tady říkám 160 miliard, měl bych asi zdůvodnit, kde se to číslo vzalo. V rozpočtu vláda uvádí 111,3 mld. Kč. Zároveň vláda uvádí, že odloží splátku dluhu konsolidační agentury ve výši 41 miliard, a zároveň vláda uvádí, že si vypůjčí v průběhu roku 7,5 miliardy od Evropské investiční banky. Sečtením těchto čísel dostáváme 159,8 miliardy, což je skutečný deficit.
A snad k té jediné položce uvedu: Přeci každý víte ze své rodiny, že jestli si vaše dcera vypůjčila v bance 41 tisíc korun, podepsala na to smlouvu, dokonce těch 41 tisíc korun už utratila, tak přeci odkladem splátky tohoto jejího úvěru se na bilanci vašeho hospodaření nic nemění. A to, že vaše rodina přizná do své bilance, že uhradí tento dluh o rok později, na tom vůbec nic nemění.
Je to čistokrevná hra na schovávanou a je to hra, kterou ministr financí přišel o jediný pozitivní argument, kterým charakterizoval tento rozpočet. Po odsunutí splátky 41 miliard starého dluhu konsolidační agentury totiž nedochází k ničemu jinému než k formálnímu účetnímu snížení. Potvrdili to tady v minulých diskusích i pan předseda rozpočtového výboru, i ministr financí. A tak je korektní říkat: Ano, opticky jste deficit snížili na 111 miliard, fakticky je stále stejných 159 miliard.
Vrátím se k rodině a vrátím se k těm, kterých se to týká, protože důvodem pro to, že Občanská demokratická strana nepodpoří tento rozpočet, je to, že máme vážnou obavu o vývoj ekonomiky tohoto státu, máme vážnou obavu z toho, zda tyto nárůsty dluhů je vůbec někdo schopen zastavit, a máme velikou obavu z toho, že vláda se o to ani nepokouší.
Jsme ujišťováni, že v rozpočtovém výhledu se s reformami nepočítá prostě proto, že nikdo nezná jejich výsledek. Vážení kolegové z vládní koalice, jestli máte 101 hlasů na to, abyste schválili tento rozpočet, musíte mít týchž 101 hlasů na to, abyste schválili reformy, kterými nárůst dluhu zastavíte. A pokud v rozpočtovém výhledu neuvádíte důsledky těchto reforem, velmi se omlouvám, velmi mě to děsí, ale znamená to jediné: Vy ty reformy připraveny nemáte. Kdybyste je měli připraveny, můžete se spolehnout na svou vládní většinu a můžete jejich důsledky do rozpočtového výhledu uvést. Pokud to nečiníte, říkáte jediné: Žádné reformy v tuto chvíli připraveny nejsou.
Ano, již čtyři roky nás sociální demokracie ujišťuje, že ví, že nějaké reformy být musí, a dokonce nám čtyři roky říká, vždycky při schvalování státního rozpočtu, že již v nejbližším termínu takové reformy navrhne. Má to jednu velkou nectnost. Stalo se to čtyřikrát, že to bylo slíbeno, a čtyřikrát po sobě nenásledovaly návrhy žádných konkrétních reforem. Dovolím si vyslovit obavu, že přesně stejné je to i letos, že na příští rok opět vláda žádné reformy, které by tento negativní vývoj zastavily, nenavrhne.
Podívejme se tedy na to, co přinese tento rozpočet České republice a jejím občanům.
***