(10.00 hodin)
(pokračuje Říman)
Je pohodlným přežíváním stejně jako pohodlná je i predikce na léta další bez skutečné vůle cokoli změnit. Vláda nemá a evidentně nechce mít odvahu sáhnout na rostoucí mandatorní výdaje, stoupající po exponenciále šesti, sedmi, osmi procent růstu ročně. Místo toho se nám snaží namluvit, že ušetří velmi masivně na eufemisticky znějících položkách, které dnes nezvedají ze židle ani odboráře, ani státní zaměstnance, ani příjemce všech možných dávek. Ale neušetří, protože to prostě nejde. Nejde jednou rukou rozhazovat a druhou šetřit. Musí jít o komplexní proces.
Abychom zrekapitulovali mé dvě poznámky. K cca osmdesátimiliardovému čistému deficitu v roce 2004 a 2005 si připočtěme nejméně dalších 30 miliard deficitu Státního fondu dopravní infrastruktury a 50 - 60 miliard deficitu běžných výdajů, jak o tom hovoří zmíněný materiál na straně 13, každoročně. To znamená, že k deficitu roku 2003 ve výši 120 miliard si připočtěme dalších 300 - 350 miliard za roky 2004 a 2005, tedy 150 - 170 miliard ročně. Takový je výhled vlády, který nám předložila.
Takový výhled podpořit prostě nelze. Nelze podpořit ani rozpočet, který tuto skutečnost vyvolává. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji kolegu Římanovi. Jeho slib, že bude kratší, se nějak nepodařilo splnit. K faktické poznámce se přihlásil zpravodaj poslanec Kalousek.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Promiňte, že zdržuji, jen kratičkou reakci na pana kolegu Římana. Nikdo z vládních lavic ani zpravodaj zde neřekl, že deficit je cenou za nepovedenou privatizaci. Naopak zdůraznil jsem, že deficit je cenou za dlouhodobou, neodpovědnou rozpočtovou politiku s negativními deficitními trendy. Transformační náklady sice do toho také přispívají, ale nikoli dominantním způsobem.
Je legitimní přednášet opoziční argumenty, ale připadá mi nefér říci něco, co nikdo neřekl, a pak to zkritizovat.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zpravodaji. S faktickou poznámkou pan poslanec Klaus.
Poslanec Václav Klaus: Já bych prosil, aby se zacházelo opatrně se slovy "dlouhodobě deficitní politikou". Chtěl bych upozornit pana poslance Kalouska vaším prostřednictvím, pane předsedající, že by zejména měl říci, že to byla jeho politická strana, kdo zablokoval zásadní reformy státního rozpočtu v polovině 90. let. (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Faktická poznámka pana kolegy Římana.
Poslanec Martin Říman: Děkuji. Chtěl bych, pane předsedající, také vzkázat panu poslanci Kalouskovi vaším prostřednictvím, že asi špatně poslouchal. Nehovořil jsem o něm, hovořil jsem o jeho stranickém kolegovi. Ať si přehraje tuto pasáž z nedělní "Sedmičky".
Nicméně jsem rád, že vás to vyprovokovalo alespoň k tomu, že jste tady před tímto reprezentativním fórem jasně řekl, že schodky, které vaše vláda dnes tvoří, nejsou dílem minulých vlád, nejsou dílem privatizace, ale jsou dílem vašeho špatného hospodaření. Za to děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl kolega Říman. Pan kolega Patočka ještě počká, protože s přednostním právem se přihlásil pan ministr financí.
Ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Pane místopředsedo, dámy a pánové, nebudu vaším prostřednictvím nikomu nic vzkazovat, pouze bych chtěl konstatovat, že jsem velmi pozorně poslouchal kolegu Kalouska. Jak toto prohlášení interpretoval kolega Říman, domnívám se, že to nebyla věrná interpretace.
Přirozeně nikomu nechci ubírat právo polemizovat zde při rozpravě o zákonu o státním rozpočtu s určitými mediálními vyjádřeními politiků, kteří nejsou členy Poslanecké sněmovny a nejsou členy vlády, i když jsou členy vládní koaliční strany. Musím ale říci, že jsme jasně konstatovali a popsali ať už v důvodové zprávě k návrhu zákona o státním rozpočtu, nebo i v mém úvodním vystoupení zdroje deficitního hospodaření. Musím nesouhlasit s konstatováním, které zde zaznělo, že toto deficitní hospodaření nesouvisí s minulými lety. Ono souvisí s tím, jakým způsobem byla zejména v minulých letech nastavena výše mandatorních výdajů, nepochybně také souvisí s tím, jakým způsobem byla v minulých letech nastavena daňová kvóta a náš daňový systém.
Řada problémů má kořeny v minulosti, řada problémů má kořeny v minulosti, která není příliš vzdálená, ale nelze hovořit o tom, že by tyto problémy vznikly, narodily se, objevily se zčistajasna pouze v uplynulých čtyřech letech.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi financí. Slovo má konečně řádně přihlášený pan kolega Patočka, připraví se pan kolega Walter Bartoš.
Poslanec Jiří Patočka: Dobrý den, vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové. Dovolil bych si přednést určitý pohled na nám předložený státní rozpočet na rok 2003. Pohled by měl být orientován na to, jaké rezervy vláda využila, jaké rezervy v něm jsou. Tím bych se chtěl krátce zabývat.
Slyšíme zde mnoho slov o nákladech transformaci, o restrukturalizaci podniků, o stabilizaci bankovního sektoru, o trvalém růstu mandatorních výdajů, o růstu státního, resp. veřejného dluhu. Slyšeli jsme slova o vůli vlády na posilování výkonnosti a konkurenceschopnosti české ekonomiky. Podle mého soudu skutečnost je ovšem stále trochu jiná.
Dovolil bych si připomenout nedávné projednávání státního závěrečného účtu, které, i když bylo před volbami, vlastně proběhlo zcela bez zájmu médií i veřejnosti, i odborné veřejnosti. Jako v minulých letech se objevovaly i v tomto státním závěrečném účtu velmi závažné nedostatky a poruchy v této účetní závěrce státu, které dokumentovaly neschopnost a neumění této vlády tyto problémy řešit. Je jisté, že se budou opakovat i ve státním závěrečném účtu za rok 2002, a jsou obsaženy i v kompozici tohoto státního rozpočtu na příští rok.
Pokusím se upozornit na některé, které jsou v navrhovaném rozpočtu na příští rok obsaženy bez jakékoliv snahy nebo náznaku je řešit. Chtěl bych uvést, že řadu z nich velmi kvalitně zde přednesl včera pan poslanec Kocourek.
Nezaměstnanost přes masivní vládní podporu stále roste a zejména v oblastech, které v minulém komunistickém režimu byly nejvíce preferovány. Bohužel roste i v oblastech, které dodnes byly prosperující, ale začíná se u nich projevovat fenomén tohoto růstu. Vidím jeden velmi závažný důvod tohoto stavu. Vláda ani Česká národní banka nevytváří žádoucí podmínky pro rozvoj úvěrování domácích podniků. Úvěry bank, jak víte možná, jsou směrovány především do výhodnějšího, výnosnějšího nákupu vládních dluhopisů. Úvěry podnikům jsou tvrdě vytlačovány. Jenom jako poznámku uvedu, že za období od roku 1998 do současné doby - pololetí roku 2002 - došlo ke snížení klientských úvěrů podnikům o 331 miliard korun, což je jedna třetina bilanční sumy úvěrů, které v české ekonomice fungují. Toto je saldo, které v sobě ovšem zahrnuje nárůst úvěrů podniků pod zahraniční kontrolou, to znamená, že u podniků tzv. domácích, českých, byl propad podstatně vyšší. Tam je kořen těchto poruch, kořen těchto vlivů - rostoucí nezaměstnanosti, tam je kořen a příčina všeho.
Neúspěšná vládní politika tyto vlastní aktivní faktory růstu, které má k dispozici, prostě potlačuje a snaží se řešit až populisticky důsledky místo toho, aby se snažila vytvořit fiskální příznivé podmínky pro rozvoj investiční poptávky, konjunkturu a prosperitu českých firem a jejich zaměstnanců.
***