(9.50 hodin)
(pokračuje Říman)
Dnes nás na rozpočtu zajímá jeho celkový finanční rámec. Ten, jak víme všichni dobře, není radostný. Celkový schodek je 111,3 mld. korun, bez započtení úhrady ztráty Konsolidační agentury 92,7 mld. korun. Tady mimo jiné padá mýtus, který je s oblibou přeměňován následně ve lži koaličních politiků. Naposledy jsem to slyšel například v televizní Sedmičce 3. listopadu z úst Petra Pitharta, totiž že deficit je cenou za nepovedenou privatizaci. Vlastní schodek, tedy schodek vzniklý z běžného hospodaření vlády, je více než čtyřikrát vyšší než úhrada ČKA a nejinak to bude i v následujících letech, jak ukazuje střednědobý výhled předložený vládou. Účet za náklady agentury bude navíc tvořit jen malou část celkových veřejných dluhů, a to jak všichni víme, je ještě z poloviny tvoří cena za dnes už snad nikým neobhajovaný diletantský prodej IPB.
K věci. Chci upozornit na dvě skutečnosti, které výrazným způsobem znevěrohodňují předložený návrh a usvědčují vládu, že si s vývojem veřejných financí neví rady.
Za prvé. Vláda tedy tvrdí, že schodek rozpočtu je oněch 111,3 mld. korun a že pracuje na rozdíl od minulých let jen se skutečnými stálými nejednorázovými příjmy. Jak včera řekl ministr financí a řekl to mnohokrát předtím, jde o rozpočet poctivý, bez jakéhokoliv pokusu šikovně zakrývat schodek různými neopakovatelnými dotacemi, tedy je takzvaně strukturálně čistý.
Já tvrdím, že to není pravda. Vláda používá k financování běžných výdajů státu, které dříve byly standardní součástí státního rozpočtu, ve stále vyšší míře mimorozpočtové zdroje, které jsou jednorázové, neopakovatelné, a tudíž v logice argumentace této vlády je zapotřebí je započíst do příslušného schodku. Nejmarkantněji to vidíme na fondu dopravy. Fond dopravy zajišťuje od roku 2000 financování činností, které do té doby byly vždy součástí kapitoly Ministerstva dopravy a spojů, a tudíž jednou z částí bilance státního rozpočtu. Nejde o žádné činnosti, které být mohou a které případně být nemusí, jako je to v případě mnohých jiných fondů. Z fondu dopravy se financuje například běžná údržba silnic nebo železničních tratí, včetně platu příslušných zaměstnanců. Po vyčlenění do tohoto fondu však neodešly ze státního rozpočtu spolu s výdaji na tyto činnosti také příslušné zdroje. Zhruba z poloviny zůstaly ve státním rozpočtu a v následujících rozpočtech si je rozebraly jiné kapitoly a z poloviny se pak staly v podobě podílu fondu na některých daních příjmem tohoto fondu. Protože ale logicky v této konstrukci nebyly tyto zdroje dostatečné ke krytí povinností fondu, je příjmová stránka každoročně sanována dotací z privatizačních příjmů Fondu národního majetku. A právě v roce 2003 by tato dotace z Fondu národního majetku měla dosáhnout historicky nejvyšší částky 27,2 mld. korun. To ovšem znamená, že tuto částku je zapotřebí započítat do čistého deficitu tak, jak jím argumentuje vláda, tedy schodek nikoliv 111,3, respektive 92,7 mld. korun, ale 138,5, respektive 119,9 mld. korun.
Situace se nezmění ani v následujících letech. Koneckonců to potvrzuje i předkládací zpráva, ve které je přímo uvedeno: "Fond bude vzhledem k nedostatečným vlastním zdrojům a nastavení výdajových programů významným zdrojem deficitu veřejných financí." Je podivné a ukazuje to na zásadní neprůkaznost materiálu Střednědobý výhled státního rozpočtu, že tato skutečnost není v predikci vůbec zohledněna. Totéž, i když už ne v tak katastroficky masivní podobě, můžeme vidět i u jiných fondů, například u fondu rozvoje bydlení.
Vláda nepředložila žádný plán, jak tomuto vývoji čelit. Respektive předložila už zmiňovaný tzv. střednědobý výhled státního rozpočtu a právě toho se týká má druhá poznámka. Tento výhled má zřejmě být argumentací ve prospěch vládní propagandy, totiž že ještě letos bude deficit vysoký, ale v příštích letech se situace významně bude zlepšovat. Dokládat to má zřejmě tabulka, ze které vidíme, že deficity v letech 2004 a 2005 se mají pohybovat kolem 80 mld. korun, samozřejmě očištěné od výdajů ostatních státních finančních aktiv. To ovšem není pokles, ale zhruba stagnace deficitu. Ale hlavně naprosto neprůkazně způsob, jak alespoň této stagnace dosáhnout.
Mandatorní výdaje nadále poměrně rychle rostou stejně jako výdaje mzdové. Jediný pokles je v příštích letech navržen u takzvaných ostatních výdajů kapitol. Ovšem podíváme-li se blíže, vidíme, že kupodivu právě tyto ostatní výdaje kapitol rostou v návrhu na příští rok úplně nejvíce - o 20 %, což je přes 30 mld. korun, tedy necelá polovina čistého schodku.
Tady bych požádal kolegu Kühnla, v tomto okamžiku nepřítomného, aby příště lépe četl návrh rozpočtu své vládní koalice. Jistě si vzpomene, jak včera zapáleně hovořil, jak je správné, že vláda právě na tomto místě šetří. Není to pravda.
Co vede vládu k tak enormnímu růstu letos, tedy v návrhu na příští rok, a co ji naopak opravňuje se domnívat, že v následujících letech 2004 a 2005 bude možné udělat radikální řez a o 20 mld. korun najednou tyto výdaje snížit, když letos je o 30 mld. korun zvyšuje? Vždyť v těchto takzvaných ostatních výdajích jsou výdaje na provoz státních úřadů. Zavře je, zruší je, nebudou snad topit, telefonovat, policisté nebudou používat auta atd.? Jsou zde investice, které v návrhu na příští rok už stagnují. Nebudou snad žádné? Jsou zde výdaje na vědu a výzkum. Ty také nebudou? Jsou zde dotace na podporu malého a středního podnikání, zemědělství, podporu exportu, investiční pobídky, splátky státních garancí atd. atd. To všechno nebude? Nebo se dramaticky mávnutím kouzelného proutku sníží? Ale proč, je-li to možné, se nesnižuje už letos? Letos k tomu vláda nemá odvahu a příští rok snad bude mít?
Signifikantní je dotace Českým dráhám na provozování osobní dopravy. Tady bych prosil o pozornost. Ta se příští rok zvyšuje z necelých 2 mld. korun na 5 mld. korun, tedy o 250 %.(?) Domnívá se snad vláda, že za rok se České dráhy pomocí této dotace, tohoto zvýšení, stanou efektivní ziskovou firmou? Jistě že ne, naopak si zvyknou a budou požadovat ještě více. To je samozřejmě problém nejenom Českých drah, ale každého příjemce, každý si zvykne. Jestliže letos dostanou celkem o 30 mld. korun více, je nesmyslná úvaha, že by příští rok jim stačilo o 10 mld. korun méně.
Z toho plyne, že střednědobý výhled je z říše snů. Není žádným počátkem hluboké strukturální reformy, jak o tom včera bájil poslanec Kalousek. Je jen odložením o rok a patrně čekáním na zázrak. Nemluvě o dalších ukazatelích návrhu, o nesmírně optimistickém scénáři růstu daňových příjmů o více než 6 % každý rok, o predikci růstu HDP o 3,3, respektive 3,8, respektive 4,2 %, i když ČNB pracuje s číslem daleko jiným, atd. atd.
Zkrátka státní rozpočet na rok 2003 není v žádném případě tím, za co je vydáván, tedy rozpočtem takzvaně poctivým. Naopak je plný úskoků a netransparentností, z nichž malou část jsem popsal a pomocí kterých se vláda vcelku umně snaží maskovat jeho bezvýchodnost.
***