(11.40 hodin)
(pokračuje Špidla)
Dámy a pánové, děkuji za rozpravu a myslím si, že přes některé temné tóny této rozpravy naprostá většina jí byla nesena duchem, který občanům sděluje to, co bylo řečeno v části mého projevu: Stát v tom své občany nenechá. Naše republika, náš ústavní systém splní svoji odpovědnost, kterou má k občanům postiženým touto přírodní katastrofou, a současně si je zcela a plně vědoma, že existují i jiné problémy a že nelze zavřít oči před tím, že kromě problémů povodňových máme před sebou problémy s restrukturalizací ocelářství, vstup do Evropské unie, stabilizaci veřejných financí a mnoho dalších strategických a rozhodujících věcí. Jsme si toho vědomi a v komplexu všech povinností a odpovědnosti, komplexní odpovědnosti, kterou vláda má, budeme konat a budeme také podávat pravidelnou informaci sněmovně a budeme se kdykoliv ochotni postavit tváří v tvář sněmovně, její úvaze a kritickým výtkám, protože koncepce našeho demokratického systému je, že moc a odpovědnost vycházejí z voleb a že představiteli lidí, občanů, lidu, když mi dovolíte ten starosvětský výraz, jsou poslanci a senátoři zastoupení v Parlamentu České republiky a právě jejich prostřednictvím se občanům podrobně a pečlivě zpovídáme.
Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji předsedovi vlády panu Vladimíru Špidlovi. Dámy a pánové, na základě všeobecného souhlasu v tuto chvíli přeruším podrobnou rozpravu. Přeruším ji tak, abychom v ní mohli pokračovat jako čtvrtým bodem dnes odpoledne. Mezitím vám budou rozdány pozměňovací návrhy, které zde zazněly, pozměňovací návrh pana poslance Exnera, pana poslance Duba a pana poslance Vlčka. V případě, že by se některé kluby chtěly ještě sejít před hlasováním, tak k tomu bude samozřejmě příležitost. Čili beru to tak, jako že jsme se na tom dohodli.
Přistoupíme k projednávání dalšího bodu. Tímto dalším bodem je bod, který jsme zařadili jako bod
29.
Návrh poslanců Martina Kocourka a dalších na vydání zákona, kterým se mění
a doplňuje zákon č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech
převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky,
ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech
a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla)
/sněmovní tisk 21/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2
Je navrženo, abychom s návrhem zákona vyslovili souhlas již v prvém čtení.
V tuto chvíli prosím, aby se slova ujal pan poslanec Martin Kocourek jako zástupce navrhovatelů.
Poslanec Martin Kocourek: Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych z pověření svých kolegů poslanců, spolupředkladatelů tohoto návrhu, uvedl náš návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon o Fondu národního majetku a zákon o rozpočtových pravidlech, pracovně nazývaný zákon o rozpočtové rezervě. Rád bych tento zákon uvedl v rámci deseti tezí, které tento návrh jednak charakterizují a za druhé prokazují jeho jistou návaznost a logiku.
Teze č. 1, kterou předkladatelé tvrdí, je, že problematika povodní je novou prioritou České republiky. Podstatnou část České republiky postihly v srpnu 2002 ničivé povodně a za posledních pět let takto postihly ničivé povodně střídavě a s větší či menší intenzitou prakticky území celé republiky. A protože povodně působí nevyčíslitelné a nenávratné škody na životech, zdraví a majetku občanů a podniků, musí se problematika prevence a zmírňování následků povodní stát jednou z priorit České republiky, a to jak z pohledu procesního, tak z pohledu věcného, tak zejména z pohledu zdrojového.
Teze č. 2. Úkolem současnosti je efektivní obnova a rozvoj. Jsme toho názoru, že naším současným úkolem a výzvou je co nejrychlejší, nejširší a nejefektivnější obnova a rozvoj ničivými povodněmi postižených území. Jsme si zároveň vědomi i faktu, že i sebevelkorysejší programy obnovy a rozvoje postižených území nikdy nemohou nahradit ničivé důsledky na životech, zdraví a majetku, a proto lze i do budoucna hovořit pouze o maximální snaze o prevenci a zmírňování následků ničivých povodní. Zároveň vyjadřujeme i přesvědčení, že ničivé povodně nelze také zjednodušeně rozlišovat pouze podle data, polohy či významu území, která byla přírodní katastrofou postižena, a budoucí státní programy obnovy a rozvoje postižených území musí být proto jednak dobře, přesně a citlivě strukturovány v návaznosti na jednotlivé fáze a cíle obnovy a rozvoje postižených území a jednak musí být tyto státní programy obnovy a rozvoje založeny na maximálně objektivizovaných kritériích a postupech.
Teze č. 3. Z našeho pohledu východiskem do budoucna je prevence a ochrana. Jsme přesvědčeni o tom, že fenoménu povodní a jejich následků není možné z podstaty věci zcela zabránit, ale jsme přesvědčeni o tom, že je možné a nutné vyvinout maximální úsilí a snahu vedoucí ke zmírnění, omezení a eliminaci vzniku ničivých povodní. Naše budoucí úsilí je třeba vést tímto směrem.
V souvislosti s touto tezí mě mrzí, že pan předseda vlády dnes ani v rámci nástinu strategie obnovy území programy prevence do budoucna vůbec nezmínil.
Teze č. 4. Jako postup vidíme tři linie obnovy a rozvoje. Proces zmírňování následků ničivých povodní musí paralelně postupovat ve třech základních liniích. První linií je organizace, koordinace a řízení procesu zmírňování následků povodní. Druhou linií je tvorba a definování široké sady státních programů zmírňování následků přírodní katastrofy, které musí mít tři základní a návazné fáze: za prvé likvidaci následků, za druhé obnova území a za třetí rozvoj území a preventivní opatření.
Opět, pokud se odvolám na vystoupení předsedy vlády, mohu tvrdit, že zatím ve vládních programech zcela postrádám programy, které se týkají rozvoje území a preventivních opatření do budoucna.
A třetí a velmi významnou linií je hledání zdrojů pro financování zmíněných sad státních programů ke zmírňování následků živelních katastrof.
Dále jsme přesvědčeni o tom, že první dvě linie jsou výsostnou záležitostí vlády a samospráv postižených území, samozřejmě při maximální součinnosti jak parlamentu, tak ostatních relevantních institucí. Avšak otázka šíře a nalezení zdrojů financování vyžaduje širšího konsensu, neboť představuje variabilní kombinace zapojení zdrojů veřejného či soukromého sektoru. A otázka řádové velikosti vyčleněných zdrojů též může významně limitovat uvažování o struktuře, množství, rozsahu a cílech státních programů ke zmírnění povodňových škod.
Teze č. 5. Dle našeho vidění je státní pokladna prázdná a je třeba hledat financování jinde. Pro případ mimořádných událostí velkého nebo zničujícího rozsahu, ať už různých přírodních katastrof, nebo i třeba válečného stavu, by státní pokladna měla být vždy schopna rychle vytvořit státní finanční rezervu, kterou lze charakterizovat jako mimořádnou nebo i válečnou a ze které by byly financovány náklady státu spojené s co nejrychlejším zažehnáním nebezpečí a následnou obnovou postižených území. Tato rezerva by měla být vytvářena z výsledků hospodaření státních rozpočtů v minulých letech.
Bohužel, za fungování předchozí i současné vlády jsme svědky chronických čím dál větších deficitů státních rozpočtů, a proto o tomto typu rezervy v současné době nemůže být řeči.
***