(10.10 hodin)
(pokračuje Říman)
Chtěl bych hovořit o jedné takové instituci, která nepochybně má své místo v systému a která, jak se zdá, nesplnila své úkoly tak, jak je splnit měla. Jedná se o instituci, jejíž existence je možná mnohým z vás utajena, jmenuje se Státní plavební správa. On totiž i laik tuší, že provoz na řece není úplně náhodný, že je asi taky nějak řízen, podobně jako provoz na silnici. A obdobou dopravní policie, která má za úkol dbát na bezpečnost a dodržování pravidel provozu na řekách, je právě organizace Státní plavební správa. Ze zákona 114/1995 má poměrně velmi značné pravomoci v tomto směru a tím pádem také odpovědnost. Například může podle § 22 tohoto zákona omezit nebo dokonce zastavit plavbu. Může podle § 28 rozhodovat o způsobu zajištění bezpečnosti provozu, o postupu při odstraňování překážky. To jsou všechno instituty, které nepochybně jsou velmi dobře použitelné a nutně použitelné při záležitosti, jako je velká voda na řece.
To, co se na Vltavě a Labi stalo v průběhu srpnových povodní, však indikuje, že tyto své povinnosti, tyto pravomoci a zároveň odpovědnost - nebylo toho Státní plavební správou úplně využito. Zajistili a zkontrolovali pracovníci Státní plavební správy v době, kdy bylo zřejmé, že velká voda ohrozí Prahu a celé Polabí, bezpečné ukotvení všech lodí? Měli na to dost času. Například v Praze musí lodě do bezpečí při průtoku 650 kubických metrů. Že takový průtok bude, se nevědělo ve středu nebo ve čtvrtek, ale podstatně dřív. Zjevně Státní plavební správa svým povinnostem nedostála, jak svědčí případy lodí po celém toku počínaje Vltavou loď Kristián Marko a konče jednou lodí, která byla chycena až na území Německa. Přitom tento orgán dozoru disponuje i značným materiálním zázemím, jako jsou inspekční lodi atd. A znovu opakuji, že bezpečnost provozu, ukotvení, zajištění lodí může ze zákona i vynutit.
Za druhé. Když už nedošlo k bezpečnému ukotvení lodí a zajištění bezpečnosti, byly řešeny krizové situace za účasti a za vedení v tomto případě kompetentního orgánu, v tomto případě jistě opět Státní plavební správy? Byl bych rád, kdyby tato skutečnost byla prověřena, protože informace z několika zdrojů dávají bohužel za pravdu opačnému scénáři. Totiž že pracovníci Státní plavební správy byli nedosažitelní, že se nijak nepodíleli na řešení krizí v Kralupech či v Děčíně a na dalších místech.
Za třetí. Říkám to zde i proto, že se právě připravuje novela citovaného zákona 114/1995 a samozřejmě že tak jak je to v byrokracii zvykem, jistě bude úředníky využita tato novela a povodňové události k předkládání dalších nároků na zvětšování tohoto úřadu, na další miliony korun, na nové inspekční lodě - mimochodem, kdybyste je viděli, tak byste si mysleli, že se jedná v mnoha případech o luxusní výletní jachty - a na vyrábění dalších činností, ze kterých pak v případě potřeby nebude nic.
Znovu opakuji, že činnost Státní plavební správy v době povodní se jeví ze zdrojů, které jsou k dispozici, jako nedostatečná. A byl bych opravdu rád, kdyby se vláda ve svém hodnocení neuspokojila pouze jaksi mediálně vytvořeným obrazem o tom, že v uvozovkách povodně se zvládly. Ale kdyby se opravdu hluboce a důkladně zabývala tím, zda jednotlivé údy státu, jednotlivé státní instituce naplnily ty povinnosti, které naplnit měly, a zda náhodou v některých případech, z nichž tento jako příklad zde dávám k využití, se nechovaly tak, jako kdyby spíše chtěly strkat hlavu pod peřinu a přečkat, až se velká voda přežene.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu Martinu Římanovi.
Žádám ještě jednou všechny části sněmovny, aby se zklidnily. Pokud má někdo něco k projednání, ať to projedná v kuloárech. Prosím, aby tady byl větší klid.
Slovo má pan poslanec Jozef Kubinyi a dalším přihlášeným je pan poslanec Janeček, který se připraví. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jozef Kubinyi: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, budu velice stručný. Mám jenom dvě věci, které bych chtěl říct.
Jednak bych se chtěl přidat k tomu, co už tady zaznělo, že jsem velice rád, že premiér zmínil situaci v roce 1997, protože všichni víme, že odstraňování následků povodní není záležitostí jednoho dvou let, ale deseti, patnácti, někdy i více let. A skutečně na Moravě panují obavy, že voda v Praze a v Čechách odplavila problémy z roku 1997. Velice vítám to ujištění, že tomu tak není, a apeluji na celou sněmovnu, abychom pomohli vládě při odstraňování všech následků povodní jak z roku 1997, tak z roku 2002.
Druhou věc, kterou bych chtěl zmínit, že velice negativně jsem vnímal vystoupení zpravodaje, který mluvil o volbách. Já se domnívám, že v souvislosti s povodněmi by o volbách nikdo mluvit neměl. Domnívám se, že můžeme posuzovat činnost vlády dobře¨, nebo špatně, to je v pořádku, ale rozhodně si nemyslím, že bychom to měli spojovat s volbami, protože bychom mohli dojít k závěrům naprosto absurdním, že vláda pracovala dobře jenom proto, abychom se nějakým způsobem zviditelnili a ovlivnili výsledek voleb. A nakonec bychom mohli dojít k závěru, že povodně jsme si objednali, což by bylo, asi uznáte, naprosto absurdní. Takže já zcela zásadně odmítám jakékoliv směšování povodní s jakýmikoliv jinými politickými aktivitami.
Děkuji. (Potlesk části sněmovny.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kubinyimu. Slovo má pan poslanec Janeček a je to poslední písemně přihlášený do obecné rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, já se domnívám, že to, co je faktem, je, že integrovaný záchranný systém znamenal obrovský kvalitativní skok při řešení oněch povodní, které zacloumaly naším státem a ohrozily desítky tisíc lidí. Domnívám se, že to bylo nejen probuzení solidarity, odpovědnosti, aktivity, ale že bohužel někdy se také objevila abych tak řekl zničující nezodpovědnost.
Chtěl bych se v tomto okamžiku explicitně dotázat na případ oné Spolany Neratovice, protože jsem projížděl celou tu trasu a musím říci, že když člověk zjistí, že v obci několik kilometrů dále už je vyhlášena pohotovost, že rozhlas vyzývá lidi k tomu, aby se schovali před oním oblakem chlóru, a vedení zmíněného podniku tvrdí, že se nic nestalo, tak potom je to věc, kterou prostě nedávám samozřejmě za vinu vládě ani nikomu jinému, ale domnívám se, že bychom měli v takovýchto podnicích přijmout opatření, která by něčemu takovému příště zabránila. To je věc, která mě na celé té kauze velmi zarazila.
***