(18.50 hodin)
(pokračuje Kasal)
V podrobné rozpravě se také nikdo nehlásí, takže podrobnou rozpravu také končím a prosím o slovo pana guvernéra, chce-li vystoupit a odpovědět na ty otázky, které tady zazněly. Je tomu tak.
Guvernér České národní banky Zdeněk Tůma: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dostal jsem dvě relativně jednoduché otázky, ale přiznám se, že odpověď je nesmírně komplikovaná. Nicméně budu brát v potaz poměrně pokročilou hodinu.
Co se týká komentáře k fiskální politice, je to opravdu tak, že my veřejně příliš nekomentujeme fiskální politiku. Ten důvod je takový, že centrální banka má určitý mandát. Ten mandát spočívá v rozhodování o měnové politice a je také jasně daný cíl centrální banky, což je především cenová stabilita.
My bychom byli rádi, kdyby vláda jako náš hlavní partner v té exekutivní poloze toto respektovala a zároveň se snažíme respektovat mandát vlády k jejím rozhodnutím. To znamená - ani se necítíme experty z hlediska struktury rozpočtu. Naše hodnocení proto zůstává na relativně obecné hladině, na relativně obecné úrovni. A netroufáme si dávat konkrétní doporučení pro to, jak by měl vypadat návrh rozpočtu.
Nicméně na druhé straně je také pravda, že jsme se nikdy netajili tím, že při této struktuře rozpočtu nebude fiskální politika udržitelná. Netajili jsme se také tím, že daný schodek je už především strukturálním schodkem veřejných financí a fiskální politika ztrácí jakoukoli anticyklickou úlohu, kterou by mohla sehrát při vyrovnání hospodářského cyklu.
Pro komunikaci existují dva základní modely. Jeden je ten, že centrální banka veřejně komentuje a vyměňuje si názory přes média s vládou. Druhý model, který podle mého názoru je v České republice, je ten, že existují platformy, kde dochází k výměně těchto názorů. Touto platformou je jednání vlády, kterých se já jako guvernér, nebo zastupující viceguvernér můžeme účastnit. A vládě své názory říkáme. A domnívám se, že dosti otevřeně. Stejně tak ministr financí má možnost účastnit se jednání bankovní rady a je velmi podrobně seznámen s naším pohledem na ekonomický vývoj, včetně našich obav ohledně vývoje fiskální politiky. Tolik k fiskální politice.
Co se týká posilování koruny, lze si představit dva základní argumenty, proč koruna posiluje.
Jeden je ten, že tato ekonomika je tak úspěšná a produktivita roste tak rychle, že to vytváří prostor pro posilování koruny, aniž by to ohrozilo konkurenceschopnost této ekonomiky. Domnívám se, že přes relativní úspěšnost a stabilitu české ekonomiky není tento proces reálného dohánění našich sousedů tak rychlý, aby dokázal ustát posilování v řádu deseti patnácti procent ročně. K posilování dochází během celé transformace. Od roku 1993 do roku 2001 česká koruna reálně posilovala - to znamená: nominální změna plus rozdíly v mírách inflace - o čtyři až pět procent ročně. V okamžiku, kdy to najednou poskočí o 15 procent, je to podle našeho názoru příliš. A proto jsme také konstatovali, že to považujeme za přestřelení.
Druhý argument může být, že v dané fázi dochází k tak silným finančním tokům a k tak silnému přílivu kapitálu, který vytváří poptávku po koruně, že ta nezbytně povede k posilování kursu koruny. Ani tady se - a to je ostatně nejčastější argument finančních trhů - ovšem nedomnívám, že by tento kvalitativní argument bylo možné kvantitativně doložit. S ohledem na to jsme se s vládou dohodli, že privatizační příjmy, které by v krátkém období neférově ovlivňovaly celou ekonomiku a devizový kurs, budou odkupovány přímo do rezerv České národní banky. Jestliže vezmeme zbývající příliv kapitálu, tak potom přebytek na finančním účtu platební bilance je zhruba vybilancován deficitem běžného účtu. Čili - nemělo by docházet k tomu, že by měl být vytvářen výrazný převis poptávky po české koruně.
Zbývá mi potom jediný důvod - že pohyby kursu koruny byly hnány zejména očekáváními, očekáváními úspěšného dokončení našeho vstupu do Evropské unie. Svědčí o tom také to, že problém s rychlým posilováním se netýkal jenom České republiky, i když tady možná byl nejvýraznější, ale stejně tak našich sousedů - Maďarska a částečně i Polska.
Domnívám se, že vzhledem k poměrně agresivní reakci měnové politiky, spočívající ve snížení úrokových sazeb, i naše snaha vyslat prostřednictvím intervencí signál, že kurs přece jenom trochu přestřelil, byla relativně úspěšná. A dáváme také najevo, že kurs koruny považujeme za relativně silný a že jsme připraveni reagovat i nadále.
Možná drobná poznámka k intervencím, i když jsem na to nebyl explicitně tázán. My nemáme žádný cíl pro kurs koruny, necílujeme kurs koruny. My cílujeme inflaci. Proto naše intervence nesměřují k tomu, že bychom obhajovali určitou úroveň kursu, ale představují jistý signál pro trh, jaké tempo posilování nepovažujeme za žádoucí. Tato naše pozice nadále trvá a na naší politice nehodláme nic měnit.
Domnívám se, že v poslední době došlo k určitému zklidnění na devizovém trhu, a nelze než říci, že my situaci nadále velmi pečlivě analyzujeme a jsme připraveni reagovat podle potřeby.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu guvernérovi. A nyní můžeme v podstatě přistoupit k hlasování o návrhu usnesení. Pan poslanec Kocourek chce ten návrh přednést, nebo mi to svěří? - Přednese ho sám.
Poslanec Martin Kocourek: Pane místopředsedo, já jsem se domníval, že bych mohl závěrem také ještě něco říci, protože jsem položil otázku.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Určitě.
Poslanec Martin Kocourek: Budu maximálně stručný.
Pan guvernér Tůma určitě správně řekl, že veřejně banka nekomentuje fiskální politiku vlády a že ji komentuje na zasedání vlády nebo na zasedání bankovní rady. Mě trošku mrzí od pana guvernéra, že zasedání rozpočtového výboru není taková platforma pro výměnu názorů na fiskální politiku vlády, protože to je podle mě jeden z úkolů rozpočtového výboru. A názor České národní banky na tyto věci je pro nás podle mě také velmi důležitý.
A co se týká koruny, já mohu souhlasit s panem guvernérem, že na růst kursu koruny má vliv růst ekonomiky, který je silnější než v ostatních zemích, nebo příliv zahraničního kapitálu, ale zároveň si myslím, že česká koruna prostě směřuje ke své paritě, která je mnohem níže, než je současný plovoucí kurs.
A dále se obávám - a proto jsem pokládal tu otázku na fiskální politiku - že tady bude hrát silnou roli také masivní státní dluh, protože podle mého názoru začíná nabývat takových rozměrů, že se skoro stává aktivním tvůrcem měnové zásoby, protože ten přírůstek státního dluhu dosahuje už řádu skoro deseti procent skoro celé měnové zásoby.
Tolik jenom můj komentář k vystoupení pana guvernéra.
Jinak, jestli mohu, pane místopředsedo, shrnout návrhy usnesení, uvedu, že zazněl pouze ten, který jsem přednesl v rámci usnesení rozpočtového výboru. To znamená, že bychom hlasovali o usnesení: "Poslanecká sněmovna bere na vědomí zprávu České národní banky o inflaci - červenec 2002 (zpráva o měnovém vývoji za první pololetí 2002).
Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano. Dámy a pánové, v hlasování pořadové číslo 162, které jsem právě zahájil, se ptám, kdo je pro tento návrh. Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování skončilo výsledkem pro 124, proti 3. Návrh usnesení byl přijat.
Já děkuji panu guvernérovi i panu zpravodajovi.
Dámy a pánové, končím dnešní odpolední jednání sněmovny. Zítra budeme pokračovat v 9 hodin podle schváleného pořadu. Připomínám, že je pevně zařazeno sedm bodů.
Přeji vám hezký večer.
(Jednání skončilo v 18.59 hodin.)
***