(17.50 hodin)
(pokračuje Gross)
Pak tam bylo nějaké doplňování žádostí. A podstatný problém nastal tím, že město Poběžovice rozšířilo svoji žádost o převedení dalších pozemků, konkrétně o pozemek č. 4/3 a parcelu č. 9/4, a to spolu s pozemky č. 4/1. Tento dopis o toto rozšíření přišel 12. 11. 2001. A tento termín zdůrazňuji z toho důvodu, že tam je kámen úrazu, protože 1. 1. 2002 začal platit nový zákon, zákon o majetku státu, a tento zákon zcela změnil podmínky, za kterých lze převádět pozemky. Čili jestliže vlastně 12. 11. město Poběžovice rozšířilo tuto svoji žádost a bylo zapotřebí dělat další věci, jako to, že bylo zapotřebí doplnit žádost města především o zápis z jednání zastupitelstva - toto policie vyžadovala 29. 11. a město Poběžovice toto doplnilo 3. 1. 2002, tedy již v době, když nabyl účinnosti nový zákon o majetku státu, který ty podmínky do značné míry komplikuje a mění.
A pak bych tady dál četl chronologii. Důležitý pro pana poslance i pro obec Poběžovice je asi závěr této chronologie, a ten je takový, že ředitelství policejní Správy Západočeského kraje Plzeň písemně požádalo Ministerstvo vnitra o zajištění mého rozhodnutí v dané záležitosti dopisem, který je datován 25. 9. 2002 a byl vypraven 7. 10. 2002. Znamená to, že buď dnes, nebo zítra, či v pondělí dorazí tento dopis ke mně na ministerstvo, poté bude zpracováno příslušné rozhodnutí ve velmi krátkých termínech a poté může být tato věc realizována. Ale tento dopis byl skutečně vypraven až 7. 10. 2002, dnes je 10. 10. 2002, je to tedy otázka několika dnů.
Myslím tedy, že tuto věc v poměrně krátké době vyřešíme. A upřímně řečeno, kdyby všechny prostory bývalých pohraničních rot se mohly řešit aspoň tímto způsobem, byl bych šťasten, protože souhlasím s panem poslancem, že stav některých z nich je velmi tristní. Ale nemůžeme přes všechnu snahu nalézt nikoho, kdo by smysluplně a v souladu se zákonem o majetku státu tyto objekty byl schopen převzít a využívat, protože mnohdy nejsou na příliš atraktivních a dostupných místech.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu ministrovi a ptám se pana poslance Ladislava Urbana, zda chce položit doplňující otázku. Nechce. Děkuji.
Jako další má slovo pro svoji interpelaci pan poslanec Hynek Fajmon. Jeho interpelace je směřována vůči ministrovi dopravy a spojů panu Milanu Šimonovskému. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Hynek Fajmon: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře. V poslední době proběhlo tiskem několik zpráv týkajících se hospodaření Českých drah. Z těchto zpráv vyplývá, že stát, zastupovaný v tomto případě vaším ministerstvem, neuhradil Českým drahám 700 mil. Kč, které měly České dráhy letos získat. Další zpráva potom říká, že v příštím roce bude Českým drahám odejmuto sedm ze čtrnácti dohodnutých miliard korun na zajištění osobní dopravy. V tisku železničních odborů jsem se dočetl, že téměř každý měsíc se zaměstnanci Českých drah obávají toho, že za vykonanou práci nedostanou včas a v plné výši své mzdy.
Z tohoto důvodu se na vás obracím s následujícími dotazy:
1. Je pravda, že Ministerstvo dopravy dluží Českým drahám 700 mil. Kč?
2. Pokud ano, proč a kdy bude tento dluh vyrovnán?
3. Jak bude řešeno financování Českých drah v roce 2003?
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Slovo má ministr dopravy a spojů pan Milan Šimonovský. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr dopravy a spojů ČR Milan Šimonovský: Vážená paní místopředsedkyně, pane poslanče. Vaše otázky jsou jednoduché a odpověď je složitější jako vždy.
Mohu říci, že naše ministerstvo 700 mil. Kč nedluží Českým drahám, státní organizaci. Ale na druhé straně musím říci, že podpisem ministra dopravy, který splnil usnesení vlády a uzavřel smlouvu o zajištění závazku z veřejné služby - pod tím rozumějme zajištění osobní dopravy v objednaném množství podle zákona č. 266/1994 Sb. a doplňků zákona o dráhách - zde existuje takovýto morální závazek.
Státní rozpočet vyčlenil na dopravní obslužnost v letošním roce 1,8 mld. Kč zajišťované z úrovně Ministerstva dopravy a spojů a tyto prostředky jsou uvolněny pro České dráhy. Znamená to, že České dráhy dostaly veškerou dotaci, kterou rozpočet umožňuje vydat, a dostaly ji dokonce tak, že nedostávaly v posledním čtvrtletí jen po dvanáctinách, tak jak předepisují pravidla, ale dostaly to naráz, protože si uvědomují právě tu velmi komplikovanou situaci v cash flow Českých drah. A proč tomu tak je? České dráhy - a je to možno doložit od roku 1993 - mají při finančním vztahu mezi státním rozpočtem a touto organizací na úhradu nákladů z veřejné služby - mají špatnou zkušenost a tento finanční vztah a výše těchto finančních prostředků má klesající úroveň.
V loňském roce České dráhy dostaly od státního rozpočtu, který schvalovala tato sněmovna, na úhradu nákladů z veřejné služby z osobní dopravy pouze 500 mil. Kč. Říkám pouze, protože České dráhy přepravily 191 milionů cestujících, zatímco pražský magistrát dotuje každoročně pražské metro, tento systém pražského metra, a ještě jsou zde další systémy v Praze, pěti miliardami korun, to znamená desetkrát více, tak český stát uvolnil pro České dráhy 500 mil. Kč. V loňském roce to byl už nejnižší bod, kam se sestupná tendence výše prostředků z roku 1993 dostala. V roce 1993 to bylo 6 mld. Kč, takže se dostala postupně na 500 milionů. A v letošním roce je to 1,8 miliardy.
Výpočet tzv. zákonem předurčených nákladů, které český stát by měl uvažovat v rozpočtu podle zákona o dráhách, o které jsem hovořil, vedl vládu k usnesení, že jsou to prostě zákonem předurčené důvody, a tudíž ona musí na to reagovat smlouvou o zajištění tohoto závazku z veřejné služby, a tam byl tento závazek definován výší 4,5 mld. Kč. To znamená, že tento rozdíl mezi 1,8 mld. a 4,5 mld. Kč je tou výší, kterou České dráhy neúspěšně uplatňují na tomto ministerstvu, a ministerstvo se snaží vládu přesvědčit o tom, že je potřeba, aby byla změna zákona o rozpočtu tak, aby České dráhy tuto částku dostaly.
Moje snaha by možná byla úspěšná, pokud by nepřišly povodně, a celé toto úsilí získat další 2 mld. Kč při projednání v Poslanecké sněmovně a při diskusi s vámi o této potřebě. Ale bohužel tato situace toto řešení již neumožňuje.
České dráhy vyčíslily vnitřní dluh vlastně z neplnění zákonného závazku českým státem na účetní ztrátu ve výši 27 mld. Kč. 27 mld. Kč je vnitřní dluh, který se projevuje v kvalitě nabízených služeb, protože někde ty peníze musejí být znát. Český stát od roku 1993 neuhradil této společnosti 27 mld. Kč za to, co zajišťuje ze zákona.
To je tedy věc jakéhosi vyčíslení stavu v Českých dráhách.
A České dráhy mají samozřejmě, kromě osobní dopravy, která je ztrátová ve všech státech světa, je ztrátová ve všech systémech, které zajišťují, ať je to železniční systém, ať jsou to jiné druhy dopravních systémů, osobní doprava, hromadná doprava osob, je ztrátová právě proto, že dopravci neumožňuje promítnout veškeré náklady, které ho osobní doprava a její zajištění stojí, do ceny jízdného.
***