(18.30 hodin)
(pokračuje Výborný)
Nevím, zda je to úplně správně, a mám o tom vážné pochybnosti. A ty pochybnosti jsou dané zejména tím, že udělení individuální milosti, a řekněme si to zcela otevřeně, je poměrně brutálním zásahem moci výkonné do moci justiční. Ten brutální zásah moci výkonné do moci justiční je ovšem opodstatněn. A neznám žádný demokratický stát, který by neměl právo milosti. Neznám žádný takový stát, protože někdy je opodstatněno, aby výkon moci justiční cestou i individuální milosti byl korigován. Ale znovu říkám, nejsem si jist, zda je správné, aby tu korekci prováděla v posledku vlastně vláda.
Komparativní srovnání s evropskými ústavami by, podotýkám, a tady trochu pomohu panu navrhovateli, nasvědčovalo tomu, že ten návrh je správný a že kontrasignace by měla být. Je tomu tak, i když ne ve všech evropských ústavách je kontrasignace vládou. A mně by se kupříkladu velmi líbil model finské ústavy, která předpokládá udělení milosti prezidentem republiky, abych byl přesný, po získání stanoviska nejvyššího soudu. To je velmi zajímavý model, který bychom měli velmi vážně diskutovat. Ale diskusi nad tímto modelem nemůžeme zahájit tím, že propustíme tento tisk do dalšího čtení, protože tento tisk předkládá model jiný, model, se kterým já osobně nesouhlasím, a proto navrhuji, aby byl návrh zamítnut.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu poslanci Miloslavu Výbornému. Slovo uděluji panu poslanci Karlu Kühnlovi a připraví se paní poslankyně Zuzka Rujbrová.
Poslanec Karel Kühnl: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, nebudu doopravdy hovořit o argumentaci vztahující se přímo k právní podstatě tzv. udílení milostí, ale spíš bych chtěl říci několik slov o problému novelizace ústavy jako takové.
Já si na rozdíl od kolegy Výborného nemyslím, že naše ústava patří mezi rigidní ústavy, já si myslím naopak, že patří mezi flexibilní ústavy, neboť je změnitelná pouhou třípětinovou většinou dvou komor sněmovny. Většinou se jedná o dvoutřetinové většiny, navíc ještě mnohdy schvalované federálními částmi jednotlivých států, případně dokonce dalšími orgány nebo referendy nebo novým parlamentem zvoleným po příštích volbách.
Přestože naše ústava podle mého názoru je spíše ústavou flexibilní, byla vlastně za svoji desetiletou existenci pozměněna velice málo. A skoro všechny tyto změny byly změny navržené vládou, změny vyplývající z nutnosti vývoje, ať se již jednalo o zmiňovanou euronovelu nebo o vývoj v oblasti mezinárodního práva, například mezinárodního trestního práva, vývoj nahlížení na závaznost ratifikovaných mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a jejich přednost před vnitrostátním právem, atd.
Zatímco návrhy předkládané jednotlivými skupinami poslanců, kluby atd. se ve své největší většině neuplatnily, myslím si, že je tedy patrné, že je potřeba, abychom se zamysleli nejenom v naší komoře Parlamentu, ale také v horní komoře Parlamentu, v Senátu, nad postupem, jak vlastně přistoupit k novelizaci ústavy. A že v některých bodech novelizaci potřebuje, na tom se jistě shodneme všichni. Myslím že panuje například všeobecná shoda na nutnosti novelizace v oblasti tzv. imunit, ale jistě se shodneme i na některých dalších oblastech. A já bych ty možné změny ústavy, které nás čekají, asi rozdělil na dvě různě položené skupiny.
Jedna skupina je představována právě těmi změnami, které jsem již zmínil, těmi tzv. nutnými změnami, které třeba vyplývají i z našeho začleňování do mezinárodních nebo nadnárodních institucí. A druhá skupina jsou změny systémové, změny, které tím nebo oním způsobem opravdu zasahují do systémové podstaty ústavy přijaté v říjnu roku 1992. Myslím si, že předložený návrh patří do této druhé skupiny zcela jednoznačně tak, jak do ní patří právě již několikrát předkládané návrhy na tzv. omezení imunity nebo návrhy na zavedení přímé volby prezidenta a řada dalších návrhů.
Domnívám se, že tyto návrhy nebo alespoň některé z nich jsou uskutečnitelné nebo průchodné pouze na základě širšího konsensu, který by měl vzniknout dříve, než ten návrh ve formalizované podobě je Parlamentu předložen. Proto si myslím, že by měla vzniknout společná komise obou komor Parlamentu, a řekněme po předjednání se všemi kluby se pokusíme také vznik takové komise na příští schůzi Poslanecké sněmovny iniciovat. Domnívám se, že v této komisi by měly být shromážděny všechny návrhy obdobné tomu návrhu, který právě projednáváme, čili všechny návrhy na tzv. systémové změny ústavy.
Aby se tak mohlo stát, podám návrh. Je to návrh podmíněný k návrhu kolegy Výborného, totiž nedojde-li k přijetí návrhu na zamítnutí, podávám návrh na odročení této věci, a to podle § 63 odst. 1 bodu 1 písm. a) jednacího řádu na dobu neurčitou. Ta doba neurčitá je potom určena v uvozovkách tím, do kdy bude možné ustavit společnou komisi, do kdy bude možné se v této komisi shodnout na případných systémových změnách ústavy.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu poslanci Karlu Kühnlovi. Slovo uděluji paní poslankyni Zuzce Rujbrové. Dalšího písemně přihlášeného do rozpravy nemám.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Děkuji, paní předsedající. Kolegyně a kolegové, dovolte mi několik poznámek v reakci na příspěvky, které tady zazněly. Paní kolegyně Boháčková poukázala na to, že navrhovatele, a mezi ně patřím zřejmě i já, něco trápí. Chtěla bych odpovědět ne jenom jí, že ano, že trápí. Ale nemyslím, že jenom nás, ale především veřejnost, která je zneklidněna vysokou mírou kriminality, její brutalitou a jejími následky.
Paní kolegyně Boháčková tady volá po toleranci, volá po odpuštění s tím, že odsouzený je také jenom člověk. Ano, souhlasím, je to člověk, který byl na rozdíl od jeho případné oběti pravomocným rozhodnutím soudu uznán vinným a byl mu uložen trest, jehož účelem je mimo jiné i ochrana společnosti.
Souhlasím s kolegyní Boháčkovou, pokud poukazuje na jedinečnost a výjimečnost institutu prezidentské milosti. Ale je-li něco ojedinělé a výjimečné, tak budu potom předpokládat, že to bude v prezidentské kuchyni užíváno jako šafrán, nikoliv jako cibule.
Pan zpravodaj tady podtrhl otázku dělby moci a i v této Poslanecké sněmovně velmi často slyšíme volání po nezávislosti justice. Justice má vytvořenu celou řadu sít od přípravného řízení přes institut státního zástupce, soud, proti jehož rozhodnutí existují řádné i mimořádné opravné prostředky. A mám za to, že i práce justice je v očích veřejnosti do určité míry chápana jako špatná práce za situace, kdy následně pachateli, který celým tímto sítem prošel, byl uznán vinným, byl mu uložen trest, je udělena milost, případně je ještě navíc odůvodněna spornou otázkou viny pachatele.
Padla zde námitka, že případná kontrasignace milosti ze strany premiéra by vedla k zúžení podmínek, za nichž by v praxi mohla být milost udělována. Ano, velmi bych si přála, aby podmínky pro udělování milosti se zúžily.
A ještě snad v reakci na kolegu Kühnla. V minulosti jsem vždy patřila k poslancům, kteří vznášeli námitky proti tzv. salámové metodě novelizace některých zákonů, a dokonce i zákonů ústavních.
***