(9.20 hodin)
(pokračuje Maštálka)
Návrh zákona obsahuje rozpor mezi zkušebním řádem a tímto navrhovaným textem. Podle mě nerespektuje jiné profese, které se v zdravotnictví pohybují a které samozřejmě musí mít také svůj program odbornosti, jako je třeba fyzioterapie.
Co se týká uznávání odbornosti v rámci Evropské unie, soudím, že tento fakt bylo možné ošetřit jinou zvláštní právní normou a vyhnout se tak příliš rychlému projednávání tohoto zákona. Soudím také, že návrh přináší příliš velké a obávám se nekontrolovatelné pravomoci komor místo IPVZ, který se podle mého názoru v praxi osvědčil.
To jsou z části důvody, které mě vedou k tomu, že podpořím návrh na vrácení k přepracování, aby vznikla doba k diskusím a aby tento zákon opravdu odpovídal potřebám jak našeho stavu, tak i veřejnosti. Ostatně soudím, že Evropská unie nás jistě nebude tahat za uši a zlobit se na nás, pokud si delší dobu popracujeme na dobrém zákonu. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má paní kolegyně Emmerová. Připraví se paní poslankyně Talmanová.
Poslankyně Milada Emmerová: Vážený pane předsedající, vážení přítomní, v předchozích vystoupeních kolegů lékařů jsme vyslechli kritiku vládního návrhu zákona o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Slyšeli jsme, že jde už asi o osmou verzi tohoto návrhu v porevolučním období. Vyslechli jsme argumentaci paní ministryně, že přijetí tohoto zákona podmiňuje náš vstup do Evropské unie, o který většina z nás bezesporu stojí a usiluje mimo jiné svou legislativní činností.
Chceme-li totiž docílit toho, aby byl zajištěn volný pohyb pracovních sil ve zdravotnické činnosti, musíme přijmout takovou normu, která bude kompatibilní s uspořádáním podobných norem v ostatních zemích Evropské unie. Na druhé straně však chceme docílit i toho, aby přijatá norma vyhovovala zdravotnictví v České republice, abychom jakýmkoliv přizpůsobováním okolním změnám nezhoršili dostupnost a kvalitu poskytované péče.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, paní kolegyně, ale je mou povinností jako řídícího schůze požádat všechny kolegy a kolegyně, aby své diskuse na nepochybně důležitá témata přenesli mimo jednací sál. Pane premiére, prosím pěkně.
Prosím, paní poslankyně, pokračujte.
Poslankyně Milada Emmerová: Děkuji. Je třeba, abychom nedocílili rozklížení našeho vzdělávacího systému, který do jisté míry vyhovoval v minulosti našim potřebám. Dosavadní systém výsledků transformace našeho zdravotnictví - já tomu říkám spíš deformace - již doznal určitých změn a volá po reformě, a to i v případě, že by vstup do Evropské unie nebyl vysoce aktuální.
Musíme si uvědomit, že do organizačních vztahů mezi zdravotníky a zdravotnickými institucemi zasáhla řada změn, a to zejména změna - říkám to nyní v chronologické posloupnosti - ve financování zdravotnictví, dále změny v lůžkové i ambulantní péči ve smyslu jejího restrukturovaného organizačního uspořádání, včetně zániku některých provozů anebo včetně rozšíření některých tzv. lukrativních provozů, dále ve vývoji privatizace, především v ambulantní sféře, ale i v některých lůžkových zařízeních. Všechny tyto proměnné, včetně výrazného medicínského pokroku, včetně zavádění moderních technologií, představují další dělítka mezi lékaři, na rozdíl od původního dělení, které spočívalo pouze v rozdílných odbornostech, ale i ty se postupem doby v éře informační exploze dále dělily a medicína se výrazně atomizovala.
A konečně v medicíně, tak jako v přírodě vůbec, nic neplatí absolutně. Proto koncipování nové zákonné normy je tak obtížné a hlavně vše nejde ohraničit zákonem, aby bezezbytku a vyčerpávajícím způsobem vytvořil dokonalý hodinový strojek s bezvadnou funkcí. A to ještě nezmiňuji pregraduální vzdělávání, které by rovněž mělo být podrobeno jisté reformě, aby pak mohlo logicky navazovat vzdělání postgraduální.
Při tvorbě zmíněné zákonné normy musíme mít na paměti, že dokončená vysoká škola je převážně vzděláním teoretickým, a to v mnoha medicínských disciplínách, a je vzděláním pomíjejícím, pokud není propojeno s každodenní medicínskou praxí. Teprve poté se stává lékařským řemeslem, které díky celoživotnímu vzdělávání v teorii i praxi může a musí být neustále zdokonalováno. Z původních tzv. známostí se formují znalosti a ty jsou přetvářeny ve vědomosti a dovednosti. To nás učili naši učitelé. Tyto je pak možno předávat pracovním týmům ve zdravotnickém zařízení anebo je sdělovat širokému okruhu odborníků formou přednášek a publikací. Jsou také podkladem kvalitní práce výzkumné.
Když se zahledíme do, doufám, nepříliš vzdálené budoucnosti, kdy chceme vytvořit síť akreditovaných zdravotnických zařízení, kdy chceme v menších nemocnicích poskytovat péči základní a v okruhu hlavních specializací v těch poněkud vyššího typu, zatímco ve velkých nemocnicích chceme poskytovat péči superspecializovanou, pak se vynoří představa, jak musí být vzděláváni zdravotníci na úrovni postgraduálu.
Racionálním řešením tedy není postgraduální vzdělávání v úzké specializaci od samého začátku, ale naopak je nutno začít na úrovni základních oborů s postupným zaměřováním na specializaci užší. Tuto taktiku doporučoval již Jan Amos Komenský. Přitom hodláme posílit primární péči, kde musí být lékaři také a především všestranně vzdělaní, kteří dokáží rozřešit základní problém, zda chorobné příznaky svědčí pro takové postižení, které lze léčit v ambulantních podmínkách, anebo rozhodnout, kam a za jakých podmínek lze nemocného odeslat k tomu či onomu specialistovi nebo konečně k přijetí do nemocnice. To neznamená, že lékaři v nemocnici budou chytřejší, ale každopádně budou lépe vybaveni v podobě komplementu k tomu, aby bylo co nejdříve docíleno přesné diagnózy. Jedině pak lze účelně a efektivně léčit nemocného.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, paní kolegyně, musím označit chronické rušiče v této sněmovně . Někteří, kterým hrozilo jmenování, již tušili, že se tak stane, a proto přestali rušit. Chci také požádat pana premiéra, který nepochybně má důležitá jednání, aby jednání přenesl mimo jednací sál. Vás všechny ostatní poprosím o skutečnou toleranci a představivost - představte si sami sebe u pultu, když hovoříte, a jistě žádnému z vás není příjemné, když hovoříte k sálu, který vám nevěnuje pozornost a navíc vás ještě svým vystoupením ruší. Zkusme prosím projevit tuto míru tolerance a umožněme i dalším kolegům vystoupit v důstojném prostředí.
***