(17.50 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Neobsahují však právní pojistky zabraňující změnám v pracovním zařazení interních auditorů, zejména v jejich odvolávání z funkce.
Evropská komise požadovala původně přijetí právní úpravy, která zakotví buď jmenování a odvolávání interních auditorů třetí stranou na návrh vedoucího orgánu veřejné správy, nebo souhlas třetí strany se jmenováním a odvoláváním interních auditorů vedoucím orgánů veřejné správy. Požadovala současně, aby bez vydaného souhlasu byly tyto právní úkony neplatné. Je třeba zdůraznit, že navrhované předchozí projednání jmenování a odvolání interního auditora s třetí stranou je minimálním požadavkem Evropské komise. Podle jejího stanoviska je tento postup také minimální právní pojistkou funkční nezávislosti interního auditora, od jejíhož zakotvení v právní úpravě nelze ustoupit.
Navržená právní úprava mění a doplňuje znění § 29 zákona o finanční kontrole. Stanoví vedoucímu orgánu veřejné správy povinnost projednat jmenování a odvolávání vedoucího útvaru interního auditu, případně pověření zaměstnance uvedeného v § 28 odst. 1 zákona k zajištění interního auditu s vedoucím orgánu v jednotlivých případech uvedeným v § 29 odst. 2. Vedoucího útvaru interního auditu, případně zaměstnance uvedeného v § 28 odst. 1 zákona o územních samosprávných celcích je navrženo jmenovat radou územního samosprávného celku na návrh příslušného vedoucího územního samosprávného celku.
Navržená novela zákona upravuje konzultaci třetí strany před uplatněním výlučné působnosti vedoucího organizační složky státu nebo statutárního orgánu právnické osoby jmenovat nebo odvolávat vedoucího útvaru interního auditu. Tato konzultace by měla být s ohledem na platnou právní úpravu pracovních poměrů určitým garantem nezávislosti a objektivity při obsazování nebo změnách ve vedoucích a výkonných funkcích útvarů tohoto interního auditu.
Podle mého názoru v dané situaci lze s ohledem na výše uvedené skutečnosti považovat tento postup za optimální řešení.
Další úpravy v zákoně již výstižněji vymezují pojem "orgán veřejné správy" a konkretizují pojem "vedoucí orgánu veřejné správy", definované v § 2 písm. a) a d) zákona o finanční kontrole.
Ministerstvo financí má povinnost předkládat vládě souhrnnou roční zprávu o výsledcích finanční kontroly za celou veřejnou správu včetně územních samosprávných celků. Je proto nezbytné zapracovat do zákona o finanční kontrole působnost ke zpracování souhrnných ročních zpráv o výsledcích finančních kontrol za více než šest tisíc obcí. Proto se navrhuje založit tuto působnost krajům a zároveň se stanoví, že tato činnost je výkonem v přenesené působnosti.
Vláda projednala návrh této novely na svém jednání dne 18. září 2002. Na návrh ministra vnitra rozhodla vyjmout z působnosti zákona o finanční kontrole kontrolu veřejných prostředků, pro které z důvodu jejich zvláštního charakteru připouští § 36 zákona o účetnictví zpracování zvláštních standardů. Jde o prostředky, se kterými hospodaří ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory a zpravodajské služby. Dále vláda rozhodla vyloučit z působnosti zákona o finanční kontrole výkon předběžné kontroly při plnění úkolů integrovaného záchranného systému a při plnění dalších úkolů Policií České republiky, Hasičským záchranným sborem, Armádou České republiky, Celní správou, Vězeňskou službou a zpravodajskými službami.
Z toho, co jsem ve svém úvodním vystoupení uvedl, vyplývá, že novela zákona o finanční kontrole respektuje závazky, které naše republika přijala při uzavírání kapitoly 28 - Finanční kontrola. Věřím, že návrh tohoto zákona najde podporu Poslanecké sněmovny a že Poslanecká sněmovna tento návrh propustí do druhého čtení.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru financí Bohuslavu Sobotkovi. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj, kterým pro prvé čtení je pan poslanec Antonín Macháček.
Poslanec Antonín Macháček: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, v podstatě po úvodním slově ministra financí bych mohl říci jeho závěrečná slova. Dovolte mi jen krátkou rekapitulaci.
Celý návrh zákona, který máme před sebou, je v podstatě zpřesněním přijatého zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a změně následujících zákonů. Zpřesnění. Je to v podstatě odstranění možných výkladových nejasností. Zakotvuje právní pojistky pro pracovníky vykonávající právě funkci interního auditora. Výstižněji vymezuje pojem "orgán veřejné správy", konkretizuje pojem "vedoucí orgánu veřejné správy". Ukládá rovněž určité povinnosti v této oblasti v rámci výkonu celé své působnosti krajům.
Celý návrh zákona, tak jak ho máte před sebou, v podstatě vychází z doporučení Evropské komise v rámci předběžného uzavírání kapitoly 28 - Finanční správa (?) vyřešit pracovněprávní ochranu interních auditorů. Myslím si, že na základě důvodové zprávy, kterou máte ve sněmovním tisku 71, úvodního slova ministra financí a podrobného popisu k jednotlivým změnám obsaženého v tomto sněmovním tisku mohu doporučit Poslanecké sněmovně propuštění tohoto tisku do druhého čtení.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu zpravodaji pro prvé čtení poslanci Antonínu Macháčkovi. Otevírám obecnou rozpravu. Mám prozatím jednu písemnou přihlášku. Přihlásil se pan poslanec Jiří Pospíšil, takže mu dávám slovo.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, projednáváme novelu zákona, který již v době svého vzniku, v době své účinnosti vyvolal rozpačité reakce odborné právnické veřejnosti. Nelze se proto divit, že ač tento zákon, tato právní úprava je v účinnosti teprve druhým rokem, projednáváme v tuto chvíli již třetí novelu.
Základním problémem, který právnická veřejnost vytýká této právní úpravě, je to, jakým způsobem nevhodně zasahuje do struktury a činnosti orgánů územně samosprávných celků, konkrétně pak do činnosti orgánů obcí a orgánů krajů. K tomuto radikálnímu tvrzení bych uvedl následující skutečnosti.
Zákon zavedl takzvaný útvar interního auditu - nový orgán, který má vykonávat interní finanční audit obcí a krajů. Zákony, které upravují orgány obcí a krajů, zákon o obcích a zákon o krajích, však takovýto útvar v žádném případě nepředpovídají a žádným způsobem na něj nereagují. V praxi tak často vznikají různé problémy, jak s takovýmto útvarem naložit, jak jej zařadit do struktury orgánů obcí a jakým způsobem zaujmout jeho vztahy k ostatním orgánům obcí. V praxi nejčastěji je takovýto útvar zřizován jako odbor obecního úřadu. Obecního, chcete-li, též krajského - mluvím zde o krajské i obecní samosprávě. Nutno však poukázat na to, že obecní úřady či krajské úřady jsou tvořeny pouze takzvanými odbory, nikoli však útvary. Takže kdybychom toto předložili právním puristům, vznikl by zde další právní problém.
Nemalé problémy v praxi vznikají při ustavování vedoucího pracovníka útvaru interního auditu. Zde jaksi v tuto chvíli novela předkládá určité změny, ovšem ty problémy vznikající v praxi zcela neřeší. Není totiž vyřešen pracovněprávní režim, do kterého podle zákona o obcích vstupuje tajemník, který v zásadě podepisuje pracovní smlouvy vedoucích jednotlivých odborů obecního úřadu.
Dalším problémem, který bych zde chtěl zmínit, je problém, který souvisí se samou působností takto utvořeného orgánu. Zákon o obcích předpokládá, i zákon o krajích předpokládá, že zastupitelstva zřizují výbory, a to jak výbor finanční, tak výbor kontrolní. V praxi často dochází k tomu, že činnosti finančních a kontrolních orgánů, resp. výborů, se překrývají s činností, kterou by měl vykonávat útvar interního auditu. Je proto otázkou, nakolik by tato nová právní úprava neměla též reflektovat původní úpravu obsaženou v zákonu o obcích, v zákonu o krajích, která byla přijata do nové právní úpravy z roku 2000.
Další problémem, který v praxi vzniká a který bych zde chtěl namátkou zmínit, je pak problém související s dozorem nad činností takovýchto útvarů interního auditu. Zákon totiž stanoví, že tato činnost je pod dozorem krajské samosprávy, respektive krajské správy v přenesené působnosti, to znamená krajských úřadů.
***