(17.00 hodin)
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji vám, pane předsedající. Dovolte mi přece jenom pár poznámek k tomuto návrhu zákona, které se spíš týkají některých souvislostí, které by především naše Poslanecká sněmovna měla vyřešit nebo alespoň si je uvědomit a potom evidentně se je pokusit řešit.
Jak známo, počet poslanců Evropského parlamentu za Českou republiku stanovuje takzvaná smlouva z Nice, která jejich počet stanovila na 20. Otázka jejich navýšení na počet 22, který by lépe odpovídal počtu obyvatel České republiky ve srovnání s některými jinými státy Evropské unie, je v tuto chvíli v jednání. Takže uvidíme, jak úspěšná bude naše diplomacie, náš negociační tým v pokusu o navýšení toho počtu budoucích českých europoslanců z 20 na 22.
Nicméně měli bychom se připravit i na to, že se můžeme stát svědky anebo spíše obětí některých komplikací, které se v tuto chvíli sice dají předvídat, ale nedá se s nimi tak zcela počítat a nemůžeme je tak zcela zapojit do našich plánů při projednávání tohoto návrhu zákona.
Mám tím na mysli především nadcházející referendum o smlouvě z Nice, které proběhne za doslova několik dní v Irsku. A pokud by došlo k druhému - v pořadí již druhému - zamítnutí smlouvy z Nice irskými voliči, pak by se zřejmě Evropská unie ocitla do jisté míry v neřešitelné situaci, protože tato smlouva, která, jak už jsem řekl, určuje počet českých, budoucích českých europoslanců v Evropském parlamentu, by nevstoupila v platnost a případné rozšíření Evropské unie by zřejmě muselo být prováděno na základě nějakého jiného, nouzového řešení, o kterém, obávám se, ani představitelé Evropské unie dnes sami nemají ještě příliš jasno.
Odvolám se v této věci například na vyjádření komisaře pro rozšíření pana Verheugena, který, byv tázán na to, co se stane v případě, když Irové zamítnou smlouvu z Nice podruhé, odpověděl, že Evropská komise žádný plán B v šuplíku nemá.
Takže se nám může stát, že ten časový harmonogram, který v tuto chvíli máme před sebou a se kterým počítáme, se střetne ještě s některými nečekanými, nevyžádanými komplikacemi.
Jinak předpokládám, že vycházíme z toho, že negociace budou ukončeny koncem tohoto roku, kdy bude také sjednána přístupová dohoda. Ta bude podepsána někdy v únoru nebo v březnu roku příštího.
Pak proběhnou ratifikace, tak abychom se 1. 1. 2004 mohli stát členy Evropské unie - samozřejmě pokud dopadne české referendum s kladným výsledkem.
A dále - a tady musím opravit pana poslance Koudelku - následně v červnu roku 2004 proběhnou další nejbližší volby do Evropského parlamentu. Není tomu tedy tak, jak uváděl on, že by se volby měly konat ještě před naším vstupem do Evropské unie. Pokud to poběží dle toho časového harmonogramu, bude to už po našem vstupu, takže se jich budeme moci zúčastnit jako plnoprávná členská země.
Otázka, na kterou jsem nenašel odpověď ani v tomto návrhu, ani v předkládací zprávě a nezmínil se o ní ani zástupce vlády pan ministr Gross, který předkládal tento návrh, je, zda tady existuje jakási představa - a já vím, že ta představa v kruzích Evropské unie koluje - že by volební systémy do Evropského parlamentu ve všech členských zemích Evropské unie měly být sjednoceny, že by se tedy měly odehrávat dle jednoho pravidla nebo jednotných pravidel.
My tady, jak jsem pochopil, vycházíme spíše z našich domácích pravidel. Ten volební systém, tak jak je navrhován, poměrně věrně kopíruje systém našich voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu. To je samozřejmě v pořádku v tuto chvíli. Pouze se obávám, abychom se nedostali do kolize s právním pořádkem Evropské unie po našem vstupu, pokud by tam platila v té chvíli jednotná pravidla pro volby do Evropského parlamentu, která by se eventuálně lišila nějakým způsobem od těch pravidel našich.
Možná je to ale zbytečné malování obrázků na zeď. Možná že ty starosti jsou zbytečné. Uvádím to pouze jako námitku, která mě napadla, protože o tom sjednocení volebních systémů se hovoří poměrně dost často.
Teď se dostanu k té nejdůležitější a závěrečné fázi svého projevu. Myslím si, že Poslanecká sněmovna - a mrzí mě, že pan předseda Zaorálek tu v tuto chvíli nesedí, protože by ho to jistě mohlo zajímat a možná by ho to zase vyprovokovalo k nějaké odpovědi - by si měla uvědomit, že tady vznikne určité vakuum, které na jedné straně bude vymezeno podpisem oné přístupové dohody, tedy dejme tomu únorem nebo březnem 2003. Na straně druhé bude vymezeno červnem 2004, to je volbami do Evropského parlamentu. A v tomto mezidobí, které bude trvat zhruba 15 měsíců, bude mít České republika, stejně jako všechny ostatní kandidátské země, právo vyslat do Evropského parlamentu takový počet pozorovatelů, který bude odpovídat počtu budoucích poslanců v Evropském parlamentu, tedy buďto 20 podle stávajícího znění, nebo 22, pokud se nám podaří uhádat ty dva navíc. A tito zástupci, tito pozorovatelé, budou mít po celou tu dobu od března 2003 do června 2004 právo zúčastňovat se všech jednání Evropského parlamentu, to znamená všech výborů Evropského parlamentu, pléna Evropského parlamentu a všech procedur, pouze s tou výhradou, že tam samozřejmě nebudou moci hlasovat. Jinak ale budou mít přístup do Evropského parlamentu zcela srovnatelný s plnoprávnými členy.
Já se domnívám, že bychom se měli nad touto otázkou velmi vážně zamyslet, že by Poslanecká sněmovna měla přijít v tomto směru s nějakou iniciativou, že by si měla uvědomit, že tady v tuto chvíli existuje stálá delegace Parlamentu České republiky, nikoliv tedy jenom Poslanecké sněmovny, ale obou komor, do Evropského parlamentu, která je pověřena stykem s Evropským parlamentem, že v tuto chvíli má tato delegace přesně 20 členů, což je přesně ten počet, který odpovídá onomu zatím dohodnutému počtu našich europoslanců, a že by tedy Poslanecká sněmovna měla v tomto směru vytvořit a určit a posléze také schválit nějaký model, podle kterého se oni pozorovatelé v Evropském parlamentu zhruba v tom 15měsíčním vakuu budou chovat, budou řídit.
Domnívám se, že otázka návaznosti této pozorovatelské delegace na tu delegaci, stálou delegaci do Evropského parlamentu, by byla zcela logická. A spíš to tady předkládám jako návrh, o kterém by bylo záhodno přemýšlet, debatovat a diskutovat o něm v jednotlivých poslaneckých klubech a posléze ho nějakým způsobem kodifikovat, třeba i v usnesení Poslanecké sněmovny, pokud možno během nejbližších měsíců.
Jinak mám dojem, že ten návrh zákona je vybudován velmi logicky, včetně toho, že území České republiky tvoří jeden volební okrsek, protože při počtu 20 nebo 22 poslanců asi nemá význam, abychom parcelovali Českou republiku na nějaké minivolební okrsky. Zřejmě by tím byl porušen princip poměrného zastoupení a poměrného volebního systému, takže bezesporu ten návrh zákona v sobě tuto logiku skrývá. A já myslím, že tady s ním mohu vyslovit pouze souhlasné stanovisko.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zahradilovi. Protože je jediný, kdo se přihlásil… Ale vidím zdviženou ruku pana zpravodaje. Bude tedy hovořit pan poslanec Koudelka.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Po dohodě s předkladatelem navrhuji, aby byla zkrácena lhůta pro projednání ve výborech o 30 dnů.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Další přihlášky do obecné rozpravy nevidím, takže obecnou rozpravu končím.
V obecné rozpravě nezazněl žádný návrh na vrácení či zamítnutí, takže přistoupíme k hlasování o přikázání předloženého návrhu k projednání. Organizační výbor navrhl, aby tento tisk projednal ústavně právní výbor, a já se ptám, zda má někdo jiný návrh. Nikdo nemá jiný návrh, takže s vaším svolením chvilku počkám, až všichni poslanci z předsálí vejdou dovnitř.
***