(16.10 hodin)
(pokračuje Zahradil)
Domnívám se, že to skutečně není důstojné občanů České republiky. Domnívám se, že co naopak je důstojné, je informační kampaň, která je bude pravdivě, nedvojsmyslně a jasně informovat o skutečných podmínkách vstupu České republiky do Evropské unie, o tom, co můžeme očekávat od onoho členství v perspektivě krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé, a že to bude informační kampaň, která se nebude vyhýbat a nebude tabuizovat i ony případné méně příjemné dopady, které po našem vstupu do EU bezesporu nastanou.
Na závěr svého vystoupení bych chtěl potvrdit, že tento návrh zákona bezesporu podporovat budeme, že znění otázky, které je v něm položeno, skutečně považujeme za tu lepší variantu ze všech možných variant, které přicházely v úvahu, a doufám ještě jednou, že Poslanecká sněmovna nebude tento zákon schvalovat jako jen tak nějaký zákon, ale že ho bude skutečně schvalovat s vědomím plné odpovědnosti, kterou na sebe tímto krokem přebírá, a s vědomím, že jde o jeden z nejvýznamnějších zákonů, který vůbec bude v tomto volebním období Poslaneckou sněmovnou a celým Parlamentem přijat.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zahradilovi a prosím, aby se slova ujal předseda Poslanecké sněmovny pan poslanec Zaorálek. Připraví se Pavel Svoboda.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych vzkázat panu poslanci Zahradilovi přes předsedajícího, že mi připadá, že překážkou úspěšné debaty s veřejností není jen nějaká domnělá proevropská frazeologie, o které on říká, že jsme zde v poslední době často slyšeli, ani špatné brožurky Ministerstva zahraničí. Pravda je daleko jednodušší a střízlivější. Některé ty brožury jsou lepší, některé horší, některé jsou dobré, některé se tak nepovedly. Připadá mi, že spíš tento stejný typ vystupování, odkazování na nějakou proevropskou frazeologii a ony brožury, něco, co jsme tady už mnohokrát slyšeli, je něco, co brání té debatě s veřejností.
Jestli je to opravdu tak a je tady něco, na čem jsme schopni se sjednotit, tak možná ne informační kampaň, ale rozhovor s veřejností a vytvoření určitého rámce pro média, kdy nebudeme v situaci, kdy každý týden nám jedno z médií vyrazí nějaké torpédo proti Evropské unii. Chci věřit, že vůle, která tady byla řečena, je opravdu tak dobrá, jak tady znělo, a že jsme schopni se dohodnout na profesionálně vedeném rozhovoru a zároveň debatě s veřejností. Opakuji ale, že ten typ výrazů, které používá on, této debatě podle mě spíš brání.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji předsedovi Poslanecké sněmovny panu Zaorálkovi. V reakci vystoupí pan poslanec Jan Zahradil.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji vám, pane předsedající. Nechci tady rozproudit nějakou příliš bouřlivou debatu s panem poslancem Zaorálkem. Musím říci, že jeho slova mě přece jen zamrzela. Domnívám se, že bohužel se v jeho reakci projevil určitý nešvar, který lze u některých představitelů našich politických elit pozorovat, a myslím, že by bylo dobré, kdyby se pokusili tohoto nešvaru, pokud ho už nějakým způsobem mají zažitý, v poměrně krátké době zbavit.
Ten nešvar spočívá v tom, že jakmile kdokoli, ať už v médiích, nebo na politické scéně, si dovolí jakékoli kritické poznámky například ke způsobu vedení informační kampaně Ministerstvem zahraničí nebo k některým aspektům samotné evropské integrace jako takové, pak to ihned budí podrážděné, někdy až hysterické reakce, různá obviňování z jakéhosi euroskepticismu nebo antievropanství atd. atd. Myslím, že to není důstojné této sněmovny, není to důstojné v žádném případě především předsedy Poslanecké sněmovny. Jsem přesvědčen, že by bylo dobré ten dialog udržet na velmi střízlivé a vstřícné úrovni. Domnívám se, že takovou míru vstřícnosti jsem já tady z tohoto místa nabídl dostatečným způsobem.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: To byl pan poslanec Jan Zahradil s faktickou poznámkou a nyní vystoupí pan poslanec Pavel Svoboda, připraví se poslanec Václav Exner.
Poslanec Pavel Svoboda: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, rád bych tento ústavní návrh zákona o referendu uvedl do širšího rámce, protože je vhodné, abychom změny našeho ústavního pořádku a právního řádu vůbec neposuzovali jen z hlediska našich domácích potřeb a tradic, ale abychom je srovnali s ústavními systémy a právním řádem zemí Evropské unie, do které, jak pevně věřím, budeme brzy přijati.
Chci tedy upozornit na to, že v Evropské unii z 15 členských států je referendum součástí ústavního systému ve 12 zemích, z toho v 11 v psaných ústavách a ve dvanácté zemi, to je Velké Británii, se přijímají zvláštní ústavní zákony pro každé jednotlivé referendum. Úprava referenda v jednotlivých ústavách je různá a různá je i šíře referenda od relativně restriktivní úpravy až po úpravy velmi složité, obsahující celý komplex různých lidových hlasování.
Návrh ústavního zákona o přistoupení České republiky k Evropské unii, tak jak je uveden ve sněmovním tisku č. 50, je dalším z návrhů právní úpravy referenda v právním řádu České republiky. V minulém funkčním období - a o tom už tady mluvil pan zpravodaj - se Poslanecká sněmovna zabývala několika návrhy zákonů o referendu, ať už byly formulovány v užší podobě, to je čistě zaměřené na vstup do EU, či v podobě široké. V drtivé většině případů nebyl návrh zákona schválen, s jednou výjimkou, a tou byl na sklonku roku 1999 schválený návrh ústavního zákona o referendu, sněmovní tisk tehdy 171. Ten původně upravoval fakultativní a decizní referendum o vstupu do EU. V průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně byl návrh ústavního zákona přepracován tak, že se nadále týkal jednak referenda o návrzích věcných záměrů ústavních zákonů, jednak fakultativního a konzultativního referenda o vstupu do EU. Návrh byl poté Senátem pozměněn do podoby závazného a monotematického, tj. evropského referenda, jaké projednáváme dnes, a vrácen k dalšímu projednávání Poslanecké sněmovně, která se však na něm neshodla.
Vážené dámy, vážení pánové, dnem 1. června 2002 nabyla účinnosti tzv. euronovela ústavy, předpokládající referendum jako jednu z alternativ v rozhodnutí o přistoupení k Evropské unii. Já sám jsem přesvědčen, že jedinou alternativou způsobu přistoupení naší země k EU je souhlas občanů v referendu. Česká republika by podle všeho mohla být členem Evropské unie k 1. lednu 2004. Obvyklá délka ratifikačního procesu naznačuje, že při respektování referenčního data 1. leden 2004 by ratifikační proces měl začít nejpozději na jaře 2003. Vzhledem k délce legislativního procesu a lhůtám předepsaným pro vyhlášení referenda je zcela na místě obava, aby odložení rozhodnutí o tzv. evropském referendu nezmařilo dodržení referenčního data. Považuji též za vhodné a i taktické uspořádat referendum o vstupu České republiky do EU pokud možno dříve, než bude spuštěn mechanismus ratifikace v jednotlivých členských zemích EU, to je někdy v dubnu, květnu, nejpozději v červnu příštího roku. Pro příznivce rozšíření Evropské unie v členských zemích v jejich polemice s případnými odpůrci rozšíření je dobře mít v ruce souhlas občanů jednotlivých kandidátských zemí, v tomto případě i České republiky, před vstupem do Evropské unie.
Z výše naznačených důvodů na vás apeluji, abyste pokud možno nenavrhovali zamítnutí návrhu zákona a ani jeho přepracování. Avizuji, že zcela jistě se tímto návrhem zákona, byť pan zpravodaj si to nepřál, bude zabývat i výbor pro evropskou integraci.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Svobodovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Václav Exner. Připraví se paní místopředsedkyně Jitka Kupčová.
***