(11.40 hodin)
(pokračuje Špidla)
Jde totiž o jistou obavu z expanze státu, kterou on naznačil. Myslím si, že bych mohl konstatovat, že tato krize prokázala naopak životnost koncepce moderního sociálního státu, který lidem nebere svobodu a je jim schopen přispět v okamžiku, kdy toho potřebují, že koncepce takzvaného minimálního státu je koncepce, která je povýtce teoretická a není schopna obstát v okamžicích krizových, které bohužel zkušenosti naše i našich předchůdců říkají, že tyto krizové situace přicházejí a bohužel v každé generaci je nejméně jedna.
Dovolte mi, abych jenom objasnil postup, kterým jsem se řídil při rozhodnutí o vyhlášení nouzového stavu, a abych na tom dokázal, že není koncepcí vládní koalice a vlády přehnaná expanze státu nebo zneužít jakoukoli situaci k tomu, aby se omezovala lidská práva nad míru nezbytnou a vytvářela situace, kterou naznačil pan poslanec Václav Klaus. To základní rozhodnutí bylo neseno tímto poznatkem.
V okamžiku, kdy bylo zřejmé, že katastrofa se stává rozsáhlou a zasahuje řadu krajů, kdy bylo zřejmé, že některé zdroje se stávají velmi úzkoprofilové a že dochází k něčemu, co bych nazval přetahování o ně, to znamená, kam půjde která vojenská posádka, kam se vyšle záchranná základna, kam se rozhodne to nebo ono, a začínala hrozit určitá dezorganizace, rozhodl jsem se vyhlásit onen nouzový stav, jehož základním obsahem kromě jiného je vytvoření v zásadě centrální koordinace prostřednictvím centrálního krizového štábu, ústředního krizového štábu. Ten dosud nebyl v žádném projevu dostatečně zřetelně zmíněn. Myslím si, že ocenění toho, že moje rozhodnutí bylo správné, je důsledkem ohromné práce, kterou tento ústřední krizový štáb vykonal, protože naplnil to, co krizové zákonodárství předpokládalo. To je další z poznatků krize, že je třeba mít předvídavé instituce a že je nutné tyto instituce včas a odpovídajícím způsobem mobilizovat.
Myslím si, že by bylo těžko vysvětlitelné pro naše občany, kdybychom nebyli schopni vytvořit efektivní stát, efektivní stát, který je schopen překonávat a zvládat krize.
Dámy a pánové, jak už jsem uvedl ve svém úvodním projevu, česká společnost tuto krizi zvládla. A česká společnost je velmi složitý prvek, je to velmi složitá množina samosprávy, přímé státní správy, ústředních orgánů, činnosti i současně života mnoha milionů jednotlivých občanů s jejich vlastními plány, vlastní svobodou a vlastním usilováním. Ale musím říci, že tato společnost to zvládla ze všech hledisek. A myslím, že je na místě říci, že Česká republika, to znamená společenství lidí, které je prožívá, žije a ústavně uspořádává svůj český stát, tuto situaci zvládla. Česká republika, český stát, malý stát ve střední Evropě svou krizi zdolal a jsem přesvědčen, že tak jak nás čeká obtížná obnova, máme kapacity na to, abychom tuto obnovu vykonali důsledně, spravedlivě, efektivně, a tak že bude možné po několika letech se ctí a otevřeně předstoupit před naše občany a podat jim účet.
Děkuji vám. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji vám, pane premiére. Obecnou rozpravu jsme skončili. Já se vás chci zeptat, jestli chce někdo vystoupit v rozpravě podrobné a přednést eventuálně návrh usnesení. Hlásí se pan předseda poslanec Urban.
Poslanec Milan Urban: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové. Dovolte, abych navrhl usnesení, které vychází z projevu premiéra České republiky, a to usnesení zní následovně:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR děkuje příslušníkům Armády ČR, Policie ČR, Hasičského záchranného sboru ČR a dalším členům profesionálních a dobrovolných týmů a všem občanům České republiky, kteří se podíleli na záchranných pracích a na odstraňování následků katastrofálních povodní."
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já vám děkuji, pane poslanče, a chtěl bych vám sdělit, že bych vás rád učinil zpravodajem k tomuto bodu. Vidím, že s tím souhlasíte, ale já i takto o tom musím nechat hlasovat. Takže když dovolíte, já bych vás všechny odhlásil v této chvíli. Požádám vás, abyste se přihlásili znovu.
Budeme hlasovat o tom, že pan poslanec Urban se stane zpravodajem k tomu bodu.
Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro, aby se pan poslanec Urban stal zpravodajem tohoto bodu? Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 5 bylo přítomno 138 poslanců, pro hlasovalo 123, proti byli 2.
Takže pan poslanec Urban zasedl ke stolku zpravodajů.
Já se vás nyní ptám - pan poslanec Vlček se hlásí.
Poslanec Miloslav Vlček: Pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych doplnil k tomu výčtu všech těch organizací ještě zdravotní službu. Jestli s tím bude pan předkladatel souhlasit.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, rozumím. Prosím, pan poslanec Kvapil. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já se domnívám, že to poděkování by nemělo směřovat pouze do minulosti, ale měl by tam být i čas přítomný. Proto navrhuji, aby tam bylo "podíleli a podílejí".
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Jsou nějaká další doplnění? Prosím, pan poslanec Bratský se hlásí o slovo. Prosím.
Poslanec Petr Bratský: Já bych chtěl požádat pana navrhovatele ještě, aby zmínil i ty kontingenty zahraniční pomoci, které zde byly, protože odvedly hodně práce. Myslím si, že by se měly v tomto poděkování minimálně objevit.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, pan místopředseda Filip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedo, pane premiére, vládo, paní a pánové, jenom bych chtěl z tohoto místa, a doufám, že tam doplní pan navrhovatel, nemusí to být na můj návrh, abychom zmínili krizové štáby, které potom musely tu situaci bezprostředně řešit.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Hlásí se někdo další?
Vyhlašuji přestávku do 11.55, aby zpravodaj měl šanci tyto návrhy zpracovat. Děkuji.
(Jednání přerušeno v 11.50 hodin.)
***