(17.50 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Ačkoli dochází proti roku 1998 k posunu směrem doleva, ti, kterým se programové prohlášení roku 1998 zdálo příliš levicové, toto mnohem levicovější ve svém hlasování podpoří.
Další část mého hledání faktů byla zaměřena na slovo priorita. Mimochodem myslím si, že toto slovo je v poslední době hodně devalvováno. Je-li něco priorita, tak to ční nade vším. A aby to čnělo nade vším, priorit nemůže být mnoho, musí jich být málo. A hlavně musí být uvedeno, z jakých zdrojů, jinými slovy v neprospěch čeho se něco jiného stane prioritou.
Našel jsem v programovém prohlášení vlády na jedné z titulních stran uvedeno 12 priorit a položil jsem si otázku, kolik každá z nich tak pravděpodobně reprezentuje peněz, to znamená stamilionů nebo miliard v každoročním státním rozpočtu, a jak se tak asi těch 12 priorit projeví v návrhu rozpočtu na rok příští. Když jsem si provedl toto soukromé ohodnocení - a považuji za zásadní chybu programového prohlášení vlády, že to není vláda, která by nám tato čísla uváděla - když jsem si udělal odhady, napadla mě zajímavá věc. Všech těch 12 priorit, všechny jejich odhadnuté důsledky neboli náklady v podobě výdajů státního rozpočtu jsou malé a zanedbatelné, když je přirovnáme k jiné, zjevné, málo uváděné prioritě, která bude dominovat rozpočtu roku 2003 a všem rozpočtům poté, a je to položka, které málokdo věnuje pozornost, protože se komplikovaně jmenuje. Jmenuje se dluhová služba.
Až tato vláda zrealizuje své riskantní dluhové plány, až udělá dluh v roce 2003 na úrovni 160 miliard a v roce 2004 na úrovni 200 miliard, je zjevné, že dluhová služba se stane prioritou každého dalšího státního rozpočtu, a to jednou provždy. Úroky z dluhů se totiž platí každý rok. A stát své dluhy platit musí! Těžko v tuto chvíli odhadnout, kolik - 400 miliard nových dluhů během dvou let - bude znamenat nákladů v podobě dluhové služby, protože nejenom vzroste rozsah vydaných státních dluhopisů, ale také dramaticky vzroste úroková sazba, kterou stát bude muset na trhu u těchto dluhopisů nabízet, aby byly prodány.
Jedno je ale jisté, přírůstek dluhové služby v jednotlivých letech 2003 a 2004 je tou jedinou skutečnou prioritou, která bude dominovat státním rozpočtům, neboť je to číslo výrazně větší než všech uvedených 12 priorit v tomto programovém prohlášení vlády.
Mnoho lidí poslouchá zprávy o 160 nebo 200miliardovém deficitu s nadějí, že něco z těch peněz řadový občan uvidí. Neuvidí vůbec nic! Jednou z položek státního rozpočtu pro příští rok, jak je neustále opakováno, je 60miliardová ztráta konsolidační agentury a je snaha toto číslo vydávat za číslo spadlé shůry. Toto číslo nespadlo shůry. Toto je součet ztrát, které byly způsobeny v naprosté většině špatným postupem privatizace státních bank a tím nejhorším možným způsobem řešení banky IPB při jejím předání do rukou ČSOB. Dnes z veřejných sdělovacích prostředků jsou potvrzeny obavy ODS, že privatizace státních bank nebyla jejich prodejem, tyto banky byly darovány a nabyvatelům, soukromým společnostem, byly poskytnuty dary v podobě miliardových doplatků. Tyto informace byly publikovány jak co se týká případu privatizace Komerční banky, tak v případě privatizace spořitelny. Stejně tak už dnes po několika letech velkého mlžení je zřejmé, že množství peněz, které se ztratilo z IPB při její takzvané sanaci, bylo větší než množství peněz, které se z této banky ztratilo před vyhlášením nucené správy. Toto jsou ony ztráty konsolidační agentury, tyto dary, tyto důsledky špatných postupů privatizace čistě a jenom vlády sociální demokracie - protože to byla pouze ona, kdo prováděl a rozhodoval o způsobech privatizace, prodeje Komerční banky, spořitelny, ČSOB a konečně i reprivatizace IPB. Z oněch stovek miliard dluhů řadový občan neuvidí nic. Zato uvidí v dohledné době ony úroky, které překryjí všechny ostatní priority, a vlády po roce 2006 budou mít, ať budou složeny z jakýchkoli politických stran, velmi obtížnou situaci, najít cestu z této dluhové vývrtky, dluhové spirály, do které nás vláda sociální demokracie, Unie svobody a KDU-ČSL vrhá, neboť je zřejmé, že každý nový dluh, který bude teď učiněn, jeho splátky, a dokonce splátky úroků z tohoto dluhu budou v budoucnosti, tak jak to plánuje sociální demokracie a ostatní její koaliční partneři, hrazeny z dalšího dluhu.
Jinými slovy je nastartováván cyklický proces, kdy jeden úvěr kryje důsledky úvěru předchozího. Myslím, že mnoho lidí ví ze zkušenosti rodin i podniků, co takovýto proces znamená, a umí si představit, že najít cestu z této dluhové vývrtky je velmi komplikované.
Nejsou-li tyto dluhy ku prospěchu občanů této země, je namístě si položit otázku, komu jsou tedy vůbec ku prospěchu. Umím si představit, že jednotliví ministři se dnes předhánějí v tom, jak 160miliardový deficit utratit, jak ty tzv. nové zdroje - ale to nejsou žádné zdroje, to jsou dluhy - rozmístit ve svých resortech a jak se stát populární.
Na otázku, komu ku prospěchu, jsem odpověď našel. A je to odpověď velmi jednoduchá. Tím jediným, komu dnes prospějí tyto obrovské dluhy státu, jsou právě ty darované banky zahraničním investorům. Tyto darované banky poté, co jim byly poslány hotové peníze místo úvěrů, poté, co dostaly ony dary, mají dnes přebytek hotových peněz. Tyto darované banky dnes - a to je opět zcela jasné z veřejných zdrojů - omezují úvěrování českých podniků, a to zejména podniků v rukou českých majitelů. Ony dary, ony kompenzace a zároveň omezení úvěrování hromadí v těchto bankách přebytek hotovosti, a proto pro tyto darované banky v zahraničních rukou je darem z nebe plán vlády sociální demokracie, Unie svobody a KDU-ČSL, neboť to budou ony, kdo nakoupí dluhopisy státu, a výdělek pro ně se zopakuje.
Již poněkolikáté je nám tedy navrhováno, aby státní rozpočet, aby stát sanoval a podporoval zvýšené zisky dnes už ne českých bank, spíše by se mělo říkat bank působících na českém teritoriu. Já tento motiv považuji za zavrženíhodný a budoucnost ukáže, že tato hypotéza je pravdivá. Koneckonců i ti, kteří dnes radí dalšímu postupu ve správě veřejných financí, nejsou náhodou titíž, kteří darovali ony banky v nedávné minulosti zmíněným investorům?
***