(17.40 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Je tedy naprosto jasné, že v letech 2003 a 2004 vláda počítá s astronomickými schodky, a dokonce s jejich růstem. Doporučoval bych zorganizovat v české veřejnosti dotazníkovou akci, ve které bychom se ptali našich voličů, kdo věří tomu, že rok před volbami vláda sociální demokracie, Unie svobody a lidovců tento trend obrátí a začne se přibližovat k maastrichtskému kritériu.
Odpověď na tuto otázku je totiž zjevná a dala nám ji sociální demokracie opakovaně a naposledy v roce letošním. To, že sociální demokracie nerespektuje ani svou vládou a svými poslanci navržený státní rozpočet, který měl v letošním roce skončit deficitem nižším než 50 mld., a skončí násobkem tohoto schváleného rozpočtu, je důkaz toho, že sociální demokracii ve sféře rozpočtových výhledů nelze věřit vůbec nic, s výjimkou toho prvního, že v roce 2003 deficit bude 160 mld. Kč a v roce následujícím dokonce ještě větší.
Pokud vám připadá moje snaha o překlad některých velmi obtížně srozumitelných vět z tohoto programového prohlášení vlády jako zbytečná, předložím vám další důkaz toho, jak těžké je vydedukovat, co vláda skutečně plánuje, a jak složitě to říká. Cituji pasáže, které se týkají daní.
"Bude stabilizovat daňovou kvótu na úrovni roku 2000 včetně realizace opatření proti jejímu možnému autonomnímu poklesu. " I tady by možná bylo dobré navrhnout tuto větu k dotazům v pořadu Nikdo není dokonalý, bylo by zajímavé vědět, kolik lidí z deseti by bylo schopno interpretovat obsah této věty. Následuje věta, že vláda dokončí harmonizaci daňové soustavy s požadavky Evropské unie, to se bude týkat hlavně nepřímých daní. A abych byl stručný, citát poslední. "Úvahy o změnách sazeb, podmínek, dopadů na daňové zatížení jak právnických, tak fyzických osob proto budou posuzovány komplexně, nejen z hlediska fiskálního a motivační funkce daní, ale i z hlediska zdrojů potřebných pro naplnění výdajové strany systému sociálního a zdravotního pojištění." Nabízím překlad do češtiny. Daně budou zvyšovány, a to neautonomně, ale rozhodnutím této Poslanecké sněmovny, to je rozhodnutím poslanců sociální demokracie, Unie svobody a lidovců, a zvláště budou zvyšovány daně spotřební.
Z poslední věty plyne, že tendence zvyšovat bude i u sociálního a zdravotního pojištění. Když si tato fakta, a to jsou vydedukovatelná fakta z programového prohlášení vlády, shrneme, můžeme jednoduše říkat - astronomické dluhy, větší daně, více regulace, více razítek v rámci této regulace, více omezení pro občany, k více razítkům nutně více úředníků, logicky méně prostoru pro svobodného občana, shrnuto: více socialismu.
Mimochodem tyto charakteristiky o tomto programovém prohlášení píší i média, která jinak bývají ke stranám této vládní koalice velmi šetrná. Proč ti, kteří dnes tady obhajují toto vládní prohlášení, neřeknou otevřeně celému národu: Ano, toto je program nové vlády, která chce větší dluhy, větší daně, více regulace, více razítek, méně občanských svobod, tudíž více socialismu. - Je to pravda, tak proč se za to stydíte, vážené kolegyně a vážení kolegové!
Proč tady dnes nevystupují citovaní poslanci Unie svobody a KDU-ČSL, kteří v roce 1998 u programového prohlášení, které bylo ve srovnání s tímto nejenom mnohem konkrétnější, mnohem méně levicové, které mělo mantinely vůči růstu dluhů, které garantovalo nezvyšování daní, a k jedinému zvýšení daní za minulé funkční období tady došlo hlasováním právě té dnes rodící se vládní koalice, to znamená Unie svobody, lidovců a sociálních demokratů, kteří tehdy zvýšili spotřební daň na benzin a chystají se tak učinit znovu?
Vidím, že veliký smích vyvolává toto moje vystoupení u kolegy Kalouska. A tak mu nastavím zrcadlo a přečtu mu úryvky z jeho vystoupení z roku 1998. Protože si myslím, že k smíchu to je, ale jiného typu.
Cituji. "Rád bych teď upozornil na některé vnitřní rozpory v programovém prohlášení vlády, rozpory mezi deklarovanými cíli a skutečnými důsledky některých opatření, která jsou v tomto dokumentu obsažena. V kapitole Hospodářská politika je deklarována snaha o dosažení žádoucího obratu ve vývoji ekonomiky a oživení hospodářského růstu. Současně však můžeme v tomtéž prohlášení, v téže kapitole číst návrhy opatření zřetelně protirůstových. Je to především celkové zvýšení objemu daňové zátěže, které bude logicky působit proti podnikatelským investičním aktivitám a společně s navrhovanou sociální a mzdovou politikou bude decimovat zejména malý a střední stav a jejich schopnost vytvářet nová pracovní místa.
Dále jsou to ambice ve výdajích státního rozpočtu. Jakkoli zní velmi pozitivně věta o snaze o vyrovnané soustavě veřejných rozpočtů, jednotlivé návrhy sociálních a podpůrných programů jsou natolik finančně náročné, že pokud by měly být skutečně realizovány, překročí výdaje státního rozpočtu výrazně jakékoli představitelné příjmy. Nutně tak dojde ke konfliktu s politikou České národní banky. A důsledky lze očekávat v protirůstovém vývoji úrokových sazeb. Nebo snad vláda počítá s jiným vývojem vztahů? Vláda deklaruje podporu podnikatelským aktivitám, výslovně zmiňuje malé a střední podnikání. Onu zcela zásadní podporu, která by však spočívala v principech daňové reformy, hledáme však v programovém prohlášení marně. Naopak tam nalezneme návrhy na výběrovou podporu některých podnikatelských subjektů a odvětví."
Poslední odstavec citující projev pana kolegy Kalouska zní takto: "Krátce řečeno, podporu podnikání vláda nespatřuje ve vytvoření podmínek příznivých pro realizaci svobodných rozhodnutí soukromých podnikatelů, ale ve výběrové institucionální podpoře jedněch na úkor druhých a v posílení podnikatelské úlohy státu. Vedle negativních dopadů na produktivitu a efektivní restrukturalizaci hospodářské sféry přinese tento přístup nárůst moci státní byrokracie, protekcionismus a pronikání vlivových skupin do politiky a státní správy." Konec citátu.
To, že toto programové prohlášení, které dnes projednáváme, je více levicové, více regulatorní, navrhuje zvětšení daní, navrhuje násobky deficitů proti těm, o kterých se jednalo v letech 1998 a 2002, je nasnadě. A tak je nasnadě otázka, proč kolega Kalousek a mnoho dalších - nebudu vás unavovat dalšími citáty, ale je snadné zdokumentovat a doporučuji pozornosti každého, kdo hledá důvěryhodnost jednotlivých poslanců a politických stran tohoto parlamentu, aby si přečetli projevy pana ministra Mlynáře, pana ministra Mareše, pana kolegy Kühnla, který už tady byl ovšem několikrát citován, takže se k tomu nebudu vracet znovu. Je to poučné čtení a závěr z něho je jasný.
***