(9.50 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Poslanecký klub KSČM v době, kdy strany levice z vůle voličů disponují v parlamentu 111 mandáty, je zavázán podpořit jen takovou vládu, která vyjádří reálný poměr sil a bude v souladu s výsledky voleb. Koaliční kabinet ČSSD, US-DEU a KDU-ČSL je pokusem popřít výsledek voleb, vzepřít se tomu, o čem občané svými hlasy rozhodli. Taková vláda si vyslovení důvěry nezaslouží. Už o tom dnes ve sněmovně byla řeč.
Poslední poznámka, zásadní prohlášení: poslanecký klub KSČM, jehož stanovisko tady prezentuji, je přesvědčen o tom, že nemůže dát vládě důvěru. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní bych vás rád seznámil s drobnými změnami v pořadí, a to uplatnění přednostních práv dvou předsedů poslaneckých klubů. Dalším vystupujícím by měl být pan kolega Karel Kühnl, po něm pan poslanec Hynek Fajmon a po něm pan poslanec Jaromír Talíř jako předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL. Slovo má v tuto chvíli pan kolega Kühnl.
Poslanec Karel Kühnl: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, v každém slušném parlamentu je správné, aby po úvodním slovu předsedy vlády k tak závažnému bodu dostala jako první slovo opozice. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky je takovým slušným parlamentem. Stalo se tedy, opozice dostala slovo jako první. Dovolte tedy, abych nyní řekl pár slov jménem poslaneckého klubu jedné z vládních stran.
Na začátku bych chtěl svým způsobem poděkovat předsedovi KSČM za ta záštiplná slova vůči Unii svobody, poděkovat proto, že kdyby to bylo naopak, kdyby nás chválil, musel bych si připomenout staré vojenské Napoleonovo heslo "Chválí-li tě protivník, podívej se, kdes udělal chybu". Zdá se tedy, že vstupem do vlády jsme žádnou velkou chybu neudělali.
Dámy a pánové, žádost nově jmenované vlády o vyslovení důvěry je žádostí vlády složené ze zástupců tří politických stran, stran, které se rozhodly obnovit princip, podle něhož se vláda má opírat o většinu v Poslanecké sněmovně. Přitom vyslovení důvěry nebo nevyslovení důvěry je základním právem Poslanecké sněmovny. A proto je také důležité si položit otázku, na základě čeho se poslankyně a poslanci mohou rozhodovat, jak toto své právo uplatní.
Stalo se u nás dobrým ústavním zvykem, že každá nově jmenovaná vláda předkládá při žádosti o vyslovení důvěry také svoji programovou představu. A je dobře, že se tohoto zvyku držela i vláda, která před nás právě předstoupila. Je pravda, že ústava nic takového nepředepisuje, ale je to právě dobrovolně předkládaná představa vlády, která může být za určitých okolností vodítkem při hlasování o důvěře, jakkoliv platí, že nehlasujeme o programovém prohlášení, ale o důvěře vládě. Aby tato programová představa byla takovým vodítkem, měly by být splněny dvě základní podmínky. Za prvé by vláda měla předložit své programového prohlášení s určitým předstihem. A za druhé by měla předložit představu, která skutečně odpovídá obsahu slovu program. Neměl by to být sáhodlouhý seznam vládních snů, ale měl by to být dokument, který je podpisem skutečných a také uskutečnitelných závazků vlády.
Nová vláda, to je třeba říci, v tomto směru nezačíná své působení nějakou zřetelnou změnou postupu dosavadních vlád. Ta změna je poměrně malá, přece jenom s určitým nepatrným předstihem jsme programové prohlášení do rukou dostali, totiž necelých 24 hodin před zahájením této schůze sněmovny. Forma i obsah programového prohlášení se ovšem více než měřitelnému programu podobá politickému snění vítězstvím opojené části vlády. Zda tedy nová vláda skutečně přinese změnu stylu, se musí teprve ukázat. Programové prohlášení, které známe relativně krátce a které má formu, kterou jsem právě popsal, může samozřejmě samo o sobě sotva být spolehlivým vodítkem našeho rozhodování.
Přesto tu ale, dámy a pánové, vodítko je. Je jím totiž základní směřování, které chce vláda naší zemi udělit. Je jím základní priorita vlády, a tou je zajistit vstup České republiky do Evropské unie již na začátku roku 2004. A já si těžko představuji jinak složenou většinovou vládu, která by si mohla tuto prioritu věrohodně vepsat do štítu. A těžko si v současné době také představuji něco, co by bylo pro naši zemi, pro naplnění našich národních zájmů důležitější.
Vedle tohoto základního směřování samozřejmě programové prohlášení obsahuje i konkrétní programové představy. Jsou ovšem trochu řídce roztroušeny nebo rozprostřeny v mlze dobře míněných, ale víceméně deklaratorních záměrů. To by byl zásadní nedostatek, kdyby se jednalo o dokument právní, schvalovaný sněmovnou, diskutovaný sněmovnou, připomínkovatelný sněmovnou. My zde ovšem, znovu zdůrazňuji, nejednáme o schválení tohoto programového prohlášení. My zde jednáme o vyslovení důvěry vládě jako vrcholnému exekutivnímu týmu, nejednáme o každém budoucím detailu činnosti této vlády. Samozřejmě ovšem, že ta rámcová programová představa s vyslovením důvěry souvisí. Stejně samozřejmé ale je, a to bych chtěl zdůraznit, že vláda bude muset v každém jednotlivém případě dokazovat, že si důvěru Poslanecké sněmovny zaslouží. Cestou k tomu, pokud mohu radit, je včasné a důkladné zahrnutí zástupců sněmovny již do přípravy všech vládních návrhů.
Nechci zastírat, dámy a pánové, že členové poslaneckého klubu US-DEU mají k některým částem programového prohlášení kritické výhrady. Zklamáním je především nedostatečná odvaha vlády v otázce reformy veřejných financí. Vláda se chce totiž soustředit na řadu priorit spojených s nárůstem výdajů, ale jako by si přitom neuvědomovala existenci rozpočtových omezení, jako by nepřipouštěla, že potřeby se vždy musí přizpůsobovat zdrojům, a nikoliv naopak. Pouze na jednom místě, v kapitole věnované obraně, nalézáme trošku komplikovanou větu, že "vláda bude rozvíjet ozbrojené síly jako systém vnitřně vyvažující na jedné straně zdroje, které je Česká republika schopna pro potřeby obrany vyčleňovat, se schopnostmi ozbrojených sil na straně druhé". To je bezpochyby nejlépe formulovaná programová věta celého dokumentu. A měla by se v příslušné modifikaci opakovat v každé kapitole, protože jedině tak je možné dosáhnout ozdravení veřejných financí. A to je vedle vstupu do Evropské unie jediný skutečný úkol nové vlády, pokud nechce utopit ekonomickou budoucnost v nezvladatelných dluzích.
Rozhodování, které máme před sebou, je rozhodováním o politické odpovědnosti, o převzetí politické odpovědnosti. Členové poslaneckého klubu US-DEU budou hlasovat pro návrh na vyslovení důvěry vládě, protože je to vláda složená z demokratických stran, vláda většinová, a tedy schopná nést plnou odpovědnost, a především vláda, která bude měřit své kroky kritériem vstupu naší země do Evropské unie.
Za tuto vládu, dámy a pánové, dnes není rovnocenná náhrada. Pevně doufám, že nejen vstup do Evropské unie, ale také nezbytnost ozdravení veřejných financí budou nakonec v činnosti vlády vážit více než některé deklaratorní části programového prohlášení, které jsou s těmito dvěma principy v příkrém rozporu. Pevně doufám, že nová vláda přinese i prvky nového stylu vládnutí založeného na otevřené a veřejné diskusi, a pevně doufám, že s našimi hlasy vláda nebude zacházet pohrdavě, ale s vědomím, že si je musí zasloužit. Pokud se tyto moje naděje splní, může se tato vláda na naše hlasy spolehnout.
Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má nyní pan kolega Hynek Fajmon, připraví se pan poslanec Jaromír Talíř.
***