(9.30 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Asi to sociální demokraté opravdu udělali, když spojili svoji vyhlašovanou levicovost s Unií svobody. Je to zřejmě také v souladu s usnesením jejich bohumínského a jiných sjezdů, protože - jak je nyní v ČSSD zvykem - usnesení má přednost před realitou. Připomínám to pouze z jednoho důvodu - odpovědnost a věcnost se českým sociálním demokratům leckdy nezamlouvá. Nastupuje pak hra, ve které je účelovost vydávána za principiálnost.
Bylo by možné nad takovými postoji mávnout rukou, kdyby tyto metody nepronikaly z Lidového domu do Strakovky, do rozhodování o osudech občanů a českého státu. Pokud je ještě ČSSD levicovou stranou, pak má levice - znovu opakuji - ve sněmovně 111 mandátů. A my jsme nuceni nekompromisně a v zájmu těch, jimž jsme odpovědni, zvažovat smysl kroků, které podniká podle výsledku voleb nejsilnější strana.
Nevyhneme se otázce - už jsem to rovněž naznačil - jakou logiku pro skutečné vítěze voleb, voliče ČSSD a KSČM, a pro všechny nespokojené s dosavadními poměry má představovat zastoupení těch stran a osobností ve vládě, které až do dne voleb se představovaly jako reprezentanti pravicových hodnot a namísto posunu k sociální spravedlnosti byly nanejvýše ochotny připustit sociální charitu.
Unionisté mohou pro svou účast ve vládě nabídnout občanům, nepočetným členům a voličům jediné věrohodné vysvětlení - zájem o ministerská křesla, o podíl na moci. Za cenu toho, že jako pravicový subjekt se stanou služkou mocenských výhod. KDU-ČSL se zatím utápěla v zástupných koaličních obchodech a sporech. Programovou vizi, která by byla východiskem pro většinu občanů a perspektivou slušné budoucnosti pro český stát, veřejnosti nepředkládala. Je zájem o ministerská křesla možné při vší dobré vůli považovat za důvod dostatečný k tomu, aby se strany, které skončily ve volbách poraženy, staly stranami vládními? Je možné, aby vítězná strana tak hrubě ignorovala vůli voličů a k vládnutí je přizvala?
Není záležitostí KSČM, aby říkala sociální demokracii, co má a co nemá dělat. Jsme ale zavázáni voličům otevřeně a bez skrupulí pojmenovávat a podrobit racionální kritice všechno, co zavání podvodem na občanech, polickou korupcí. Se vší odpovědností prohlašuji, že pokus ČSSD vytvořit vládu spolu s Unií svobody-DEU a KDU-ČSL je čítankovým příkladem podvádění voličů a obcházení, ignorování jejich vůle. Náklady této transakce nemusím vypočítávat. ČSSD se rozhodla vzepřít voličům sama a spojení s pravicí je - nezbývá, než to vzít na vědomí - výrazem její svobodné volby. Tentokráte už se nemusí a ani nemůže vymlouvat - jako tomu bylo před čtyřmi lety - na to, že ve sněmovně většinou hlasů disponují pravicové subjekty. Tentokrát se pochybná většina 101 hlasu stává pojistkou úspěchu i neúspěchu. Je to, jak jinak, pro jisté politické strany příslovečně vychytralá politika.
Vedle východisek, která zpochybňují důvěryhodnost vládní sestavy, její stabilitu od základu, existují další velmi vážné okolnosti. Vláda, která se ujímá svých funkcí, by měla zákonodárcům alespoň nastínit svoji představu o výslednici - maximalisticky řečeno - příštích čtyř let. Jít cestou hašení malých či větších požárů, krátkodobé pozitivní podpory nejvíce zanedbaných oblastí není hodno úrovně kvalifikované exekutivy. Troufám si tvrdit, že i určitá posloupnost hlavních úkolů je v takovém prohlášení samozřejmostí, stejně jako sledování věcných změn, které proběhly v posledních letech. Není možné přecházet existenci a funkce jednotlivých krajů, jejich možnosti a limity.
Zde jsme na půdě sněmovny loni vedli - mnozí si to snad vybaví - vážné diskuse o schodku státního rozpočtu. Už se k tomu vyjádřil můj předřečník Václav Klaus. Menšinový kabinet ČSSD přesvědčil ODS, získal její podporu pro deficit přesahující 40 miliard. Dnes už víme, že zákon o státním rozpočtu nemyslela minulá vláda zcela vážně. Schodek má být takřka dvojnásobný, když Ministerstvo financí očekává, že se bude pohybovat v rozmezí 70 až 80 miliard. Pro rok příští počítá ministr financí s růstem schodku, jak velmi dobře víte, do výše 157 miliard. Ministerstva by svými požadavky toto číslo chtěla posunout ještě dále, a to v řádu desítek miliard. Podobně hrozivé deficity jako pro rok příští uvažuje tento kabinet pro celé období nadcházejících čtyř let.
Jak někteří říkají - věřit se nedá ani číslům, ani slovům bez bližších podrobností. Předchozí zkušenost a personální kontinuita kabinetu nastoluje otázku: Jde o rozumné hospodaření? A jde vůbec o seriózní práci na projektech, o skutečné analýzy potřeb země a reálně rozvržených prostředků? Z rozboru chování předchozí vlády, z expertních posudků její činnosti, zejména v posledním roce před volbami, plyne, že sněmovna a veřejnost nebyly pravdivě informovány o stavu ekonomiky, o tom, co se děje v některých jednotlivých resortech. Ano, opravdu asi jde o krizi důvěry.
Premiér Špidla, který dnes žádá o důvěru, nebyl ve vládě Miloše Zemana bezvýznamným ministrem. V řadě případů obhajoval a vydával za skutečnost to, co se nyní ukazuje jako nepodložená, prázdná, bezobsažná tvrzení. V předkládaném programovém prohlášení se znovu objevuje řada úkolů, které se zavázala splnit už minulá vláda. Některé z nich prokazatelně nesplnila a ani splnit nechtěla. O prioritách tenkrát spolurozhodovali i někteří členové nynějšího kabinetu.
Existuje už dost důvodů předpokládat, že republiku čeká nová vládní kampaň škrtů, omezení a postklausovských balíčků. Jako alternativu totiž nenabízí vláda odpovídající navýšení ekonomické produkce, ale růst státního dluhu.
Byli jsme ujišťováni o tom, že ekonomika prodělává prudký, závratný růst, ve světě zcela ojedinělý. ČSÚ však postupně přehodnocoval svá optimistická čísla. Státní rozpočet nezaznamenal odpovídající příjmy a dluhy minulého roku budou spláceny až v budoucnosti. Ministr práce a sociálních věcí veřejně v médiích hájil myšlenku, že nezaměstnanost za vlády menšinového kabinetu klesá. Dnes jsme informováni o tom, že tomu bylo jinak a že neúnosný počet lidí bez práce dále poroste.
Ne, 150miliardový schodek státního rozpočtu pro příští rok není dokladem ekonomického úspěchu. Je to konečné sdělení, přiznání skutečných výsledků ekonomiky a důsledků menšinové vlády ČSSD. Chcete-li - pod kuratelou ODS. Ale také vysvědčení způsobilosti předchozí vlády a jejích opravdových priorit.
V předkládaném dokumentu se nikde neobjevuje to, k čemu se vůči regionům zavázala Zemanova vláda.
***