(9.10 hodin)
(pokračuje Klaus)
Každý, kdo pro tento program eventuálně zvedne ruku, by měl vědět, že za něj ponese svou spoluvinu. Předem prohlašuji, že se toho ani já, ani poslanci za ODS reprezentující zodpovědnou část českých voličů účastnit nebudeme a že důvěru vládě na základě tohoto vládního prohlášení nedáme.
V poměrně dlouhém vládním prohlášení je sice obsaženo mnoho zdánlivě věcných a odborných slov a tezí, ale jeho základní logika je velmi prostá. Je založena na schovávání se za vstup do Evropské unie, který je interpretován jako jakási čestná vstupenka do ráje, ve kterém se o nás někdo jiný postará, na masivním přerozdělování toho, co si lidé svou prací a svou zásluhou vydělají, na slibování všeho všem bez ohledu na to, kolik to stojí, na vyhýbání se nastolit a řešit skutečné problémy země, na víře v moudrost státu a politiků, kteří ho ztělesňují, na poručníkování svéprávných občanů a zejména na půjčování si z budoucnosti. Brát si z budoucnosti nekrytý úvěr je pro naše socialisty jediný známý a osvědčený způsob, jak krátkodobě, tedy než se úvěr bude splácet, financovat současné fungování státu.
Již dnes všichni vidíme, že při těchto postojích nebudeme počítat dluhy naší země v miliardách, ale v bilionech, že podle předběžných čísel vládního návrhu rozpočtu za jediný rok 2003 vytvoří naši socialisté a jejich koalice dluh rovnající se státnímu dluhu, který jsme zdědili po celé komunistické éře, že za rok vlády premiéra Špidly bude mít naše země rozpočtový deficit celého Zemanova čtyřletého vládnutí. Za zmínku stojí i to, že každá pátá, možná šestá koruna, kterou chce stát vydávat, bude vypůjčena.
K tomu snad není co dodávat - rozpočtová politika vlády je evidentně sebevražedná.
Vláda radikálně obrací vztah jedince a státu hned v úvodu - nevím, je-li to přehmat nebo omyl pisatelů nebo přepisovatelů tohoto vládního prohlášení - cituji: vláda říká, že si "je vědoma omezení vládní politiky vyplývajících ze svobodné individuální činnosti občanů". To je podle mého názoru děsivá formulace, ze které vyplývá, že vláda je omezována občany, a ne že by to viděla opačně.
ODS bude proti těmto pokusům bránit každý kousek svobody jedince proti státu a spolu s tím prosperitu všech, protože program této vlády není programem svobody a prosperity, je programem - abych použil jednoho z nejčastěji používaných obratů tohoto textu - trvale udržitelné chudoby, je programem pokračování a posilování u nás dlouhodobě pěstované a tradované závisti, nepřejícnosti, rovnostářství, invaze státu do soukromí jednotlivce, kontrol a regulací všeho druhu. To je něco, s čím se nikdy nemůžeme a ani nesmíme smířit.
Programové prohlášení vlády nepřestavuje program umírněné levostředové koalice, za jaký se chce vydávat, nýbrž vysoce dogmatický levicový dokument. Používané termíny jako odcizená společnost, společnost spoluúčasti, optimální využívání lidských i materiálních zdrojů, rozšíření počtu nositelů inovací, humanizace společenských vztahů jsou převzaty z evidentně marxistického slovníku. (Potlesk.)
Vláda se velmi sebevědomě hlásí jako zástupce všech pozitivních demokratických a proevropských sil v zemi a opozici se snaží vykreslit ne jako legitimní alternativu ke svému programu, ale jako jakýsi nepřijatelný extremismus na okraji politického spektra. Ani s tím se nikdy nesmíříme. Extremistické postoje předvádí sama vláda, a to zejména v oblasti sociální politiky.
Takzvaný sociální stát, na který spoléhá a který nám chce vnutit, je nebezpečnou pastí. Navrhovaná sociální politika je výrazně demotivující a další změkčování pracovního práva a velmi extenzivní distribuce sociálních dávek povede k podvázání tvůrčích aktivit lidí, dá obrovskou moc byrokracii a zesílí korupci.
Nemenším rizikem jsou navrhované zásahy do rodiny a rodičovství. Na nepříznivý demografický vývoj, jehož trendová složka má své hluboké a aktuální politikou neovlivnitelné příčiny a jehož složka střednědobých výkyvů má příčiny v právě minulých necitlivých zásazích státu, reaguje vláda dalšími umělými zásahy tohoto typu. Přídavek na dítě, školský příspěvek, rodičovský příspěvek, fondové zabezpečení potřeb rodin a daňové výhody jsou jasnými projevy svévolného sociálního inženýrství. Pokud by tato politika krátkodobě dokonce zafungovala, přirozený vývoj věkové struktury by byl na celé generace opět nepříznivě vychýlen.
Oprávnění státu vměšovat se rodinám do jejich rozhodnutí o tak intimních věcech je pro nás zcela nepřijatelné.
Dokument bohužel naznačuje i pokus o zásadní systémovou změnu. Vláda chce vést naši společnost od parlamentní demokracie ke korporativismu a k moci zájmových skupin nekontrolovatelných širokou veřejností. Chce - cituji - "novou právní úpravu vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, mezi výrobci a spotřebiteli, mezi majiteli domů a nájemníky, zabezpečující jejich vyvážené řešení". To je však něco úplně jiného než svobodná lidská společnosti, než parlamentní demokracie a než tržní ekonomika.
Podzimní volby budou první příležitostí, jak zahájit tolik potřebnou změnu a jak alespoň částečně vyvážit hrozivě narušenou společenskou, politickou, sociální a ekonomickou rovnováhu, tak zřetelně avizovanou právě předloženým vládním prohlášením. Teď zbývá jen jediná možnost: hlasovat proti tomuto vládnímu prohlášení a proti vyslovení důvěry vládě.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
***