Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

 

Vláda na své schůzi dne 11. prosince 2000 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 775) a vyslovila s tímto návrhem n e s o u h l a s z těchto důvodů:

1. Návrh zákona je odůvodněn interpretačními a aplikačními potížemi, které by se mohly vyskytnout po nabytí účinnosti zákona č. 155/2000 Sb., kterým byl zákoník práce novelizován. V tomto směru však není návrh zákona důsledný, neboť navržené úpravy jsou vybrány nahodile a vytrženě z celkového kontextu zákoníku práce bez provedení hlubší analýzy celkové právní úpravy pracovněprávních vztahů. Poslanecký návrh zákona by ve svých důsledcích vedl ke zhoršení právní úpravy pracovněprávních vztahů jak z hlediska právní regulace, tak z hlediska ochrany zaměstnanců.

2. Nelze souhlasit zejména s těmito navrženými body návrhu zákona:

K bodu 5
Návrh zákona nevystihuje přesně okruh zaměstnanců, jimž zákoník práce ukládá větší rozsah základních povinností. Nelze souhlasit zejména s tím, aby se tyto povinnosti týkaly všech zaměstnanců územních samosprávných celků, jak je v návrhu uváděno, neboť tím by došlo k těžko odůvodnitelnému rozšíření těchto osob oproti dosavadní právní úpravě.

K bodu 6
Navržená změna ustanovení § 85 odst. 2 je v rozporu s ustanovením § 84 odst. 2 zákoníku práce, které stanoví limity pro rovnoměrné rozvržení pracovní doby. V důsledku navržené změny by vznikl další způsob rozvržení pracovní doby, kdy by směna přesahovala 9 hodin, ale rozdíl délky pracovní doby v jednotlivých týdnech by nečinil 3 hodiny; to by vyvolalo aplikační problémy např. při čerpání dovolené.

K bodu 7
Navrženou novelizaci ustanovení § 96 nelze akceptovat, neboť by ve svých důsledcích znamenala nekontrolovatelné zvyšování nároků na státní rozpočet. Plat zaměstnanců, mimo zaměstnance, kteří jsou statutárními orgány, je stanoven s přihlédnutím k případné práci přesčas v rozsahu 150 hodin, nejde-li o práce přesčas v noci, v den pracovního klidu nebo při pracovní pohotovosti. Práci přesčas nad 150 hodin by v důsledku navržené úpravy mohli tito zaměstnanci konat bez jakéhokoliv omezení a byla by odměňována mimo jejich stanovený plat. Kromě toho návrh zákona neodpovídá čl. 17 odstavec 2 Směrnice č. 94/104/EC, který upravuje podmínky odchylek od obecné úpravy pracovní doby.

3. Některé navrhované změny nejsou v souladu s požadavky stanovenými příslušnými předpisy práva Evropských společenství (ES). Jedná se zejména o

a) bod 4, jehož znění je v rozporu s podmínkami vyslání na pracovní cestu upravenými ve Směrnici Rady č. 96/71/ES a Směrnicí Rady č. 91/533/ES; předpisy ES neobsahují výjimku pro vedoucí zaměstnance z povinnosti dohodnout se zaměstnavatelem možnost vysílání na pracovní cesty v pracovní smlouvě. Povinnost dohodnout v pracovní smlouvě možnost vyslání pracovníků na pracovní cesty vyplývá též z Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 29 o nucené nebo povinné práci, která výjimky z této povinnosti rovněž nepřipouští,

b) bod 8, neboť požadavek a jemu odpovídající povinnost zaměstnavatele dodržovat metody a způsoby zajišťování a hodnocení rizikových faktorů vyplývají ze Směrnice Rady č. 80/1107/EHS, č. 89/391/EHS a č. 90/394/EHS a zachování zmocňovacího ustanovení pro vydání prováděcího předpisu je v tomto případě nezbytné,

c) bod 9, neboť absolutní eliminace pracovních úrazů a nemocí z povolání není v oblasti pracovněprávní vztahů možná a z toho důvodu nelze zaměstnavateli uložit takovou právní povinnost; zaměstnavatel je podle Směrnic uvedených v písmenu b) povinen na technicky dosažitelné úrovni přijímat opatření k zabránění nebo omezení vzniku rizik; tomu zcela odpovídá dikce "aby ohrožení bezpečnosti a zdraví bylo minimalizováno", uvedená v ustanovení § 132a odst. 4 zákoníku práce, ve znění zákona č. 155/2000 Sb.

d) bod 10, neboť zejména zrušení ustanovení § 132a odst. 5 písm. f) by bylo v rozporu se Směrnicemi Rady č. 80/1107/EHS, č. 89/391/EHS a se Směrnicí Evropského Parlamentu a Rady 2000/54/ES; v pracovněprávních předpisech je třeba zachovat právní úpravu ochrany zaměstnanců v případech např. nepředvídatelné expozice biologických, fyzikálních či chemických faktorů.