Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

Vláda na jednání své schůze dne 22. prosince 1999 posoudila a projednala návrh zákona, kterým se doplňuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 451), a vyjádřila s tímto návrhem n e s o u h l a s   zejména z dále uvedených důvodů.

1. Záměrem zákona č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů, nebylo umožnit občanům, na které se tento zákon vztahuje, stát se oprávněnou osobou podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, nýbrž, jak vyplývá z preambule tohoto zákona, zmírnit následky některých křivd, k nimž došlo v období let 1948 až 1989, a projevit uznání zahraničním čechům a krajanům za jejich přínos k udržování a pěstování národního kulturního dědictví a k  obnovení svobody a demokracie v České republice.

2. Z důvodu nezbytné ochrany právní jistoty vláda nepovažuje za vhodné, a nepovažovala to za vhodné již při předkládání vládního návrhu zákona o státním občanství některých bývalých státních občanů Parlamentu České republiky, aby po uplynutí lhůt a vypořádání většiny restitučních nároků byl okruh oprávněných osob dále rozšiřován. Přijetím navrhovaného zákona by mohly vzniknout neřešitelné majetkové nároky například mezi stávajícími a 5novými" restituenty; nezanedbatelná není ani skutečnost, že by bylo nutno řešit další požadavky na náhrady s výrazným dopadem na státní rozpočet.

3. Vláda se neztotožňuje s názorem obsaženým v důvodové zprávě předloženého návrhu zákona, že dosavadní úprava odporuje ustanovení čl. 3 Listiny základních práv a svobod tím, že porušuje rovnost osob v restitučním procesu. Vláda upozorňuje, že tento princip nelze chápat absolutně - stát totiž může, je-li to rozumně a objektivně odůvodněno, poskytnout méně výhod, resp. více povinností, určité osobě ve srovnání s osobou jinou.