S t a n o v i s k o
vlády k návrhu zákona, kterým se mění zákon České národní rady
č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb.
(sněmovní tisk č. 292)
č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb.
(sněmovní tisk č. 292)
Vláda na své schůzi dne 28. července 1999 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., a vyslovila s tímto návrhem n e s o u h l a s .
Oprávnění uvedená v článku 62 Ústavy představují jeden z nejzákladnějších a nejpodstatnějších projevů ústavního postavení prezidentského úřadu a proto vláda nesouhlasí s tím, aby tato oprávnění byla oslabována způsobem, který je obsažen v předloženém návrhu. V současné době je připravován návrh komplexnějších změn Ústavy, který má zahrnout i určitá zpřesnění pravomocí prezidenta republiky. Půjde o takové návrhy dílčích změn, které, narozdíl od nyní předloženého návrhu, budou změnami vyváženými a odborně zargumentovanými. Vláda zároveň upozorňuje, že předložený návrh nepřihlíží k tomu, že součinnost prezidenta republiky s mocí výkonnou při udělování milosti je již zakotvena v ustanoveních § 366 a 367 trestního řádu, podle nichž prezident republiky může převést některé svoje pravomoci v řízení o udělení individuální milosti na ministra spravedlnosti. Prezident republiky tak učinil svým rozhodnutím č. 233/1994 Sb., o přenesení pravomoci v řízení o udělení milosti, podle něhož ministr spravedlnosti může provádět řízení o žádostech o milost a až na vymezené výjimečné případy může zamítat bezdůvodné žádosti o milost.