(17.00 hodin)
Poslankyně Michaela Šojdrová: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte, abych se co nejstručněji vyjádřila ke zprávě vlády o plnění programového prohlášení, a to z pohledu naplnění cílů v oblasti vzdělávání, k jedné z jejich priorit.
Za neoddiskutovatelný pozitivní krok vlády považuji snahu o podstatné navýšení platů pedagogických pracovníků, jak se uvádí o 33 %. Nic na tom nemění to, že ke splnění vládních slibů na 130 % průměrných příjmů je ještě daleko. Dnes ale průměrné platy v regionálním školství u pedagogických pracovníků se přibližují průměrné mzdě. Za chybu vlády v letošním roce považuji to, že hodila přes palubu učitele škol církevních a soukromých. Domnívám se, že ministr školství je ministrem všech učitelů a že se měl dosadit o dorovnání mezd všech učitelů.
Jako pozitivní výsledek své práce uvádí vláda koncepční materiály pro dlouhodobý rozvoj vzdělávací soustavy. Domnívám se, že je správné, že ministerstvo školství na dlouhodobých cílech pracovalo a vláda je schvalovala, ale tím ještě není dána jejich perspektiva a dlouhodobost na dobu delší čtyř let. Jediné parlamentní usnesení, které ke všem těmto koncepcím bylo přijato, bylo usnesení školského výboru, který vzal na vědomí šest strategických linií vzdělávací politiky jako závěru Bílé knihy. Nezbývá mi tedy, než konstatovat, že dlouhodobost těchto koncepcí je omezena vládou sociální demokracie, která o širší podporu, a tedy záruku perspektivnosti svých vizí neusilovala. Je to chyba a budoucí vláda by se z ní měla poučit. Celý kontroverzní postup přípravy zákona o vzdělávání a celý proces přípravy rámcových vzdělávacích programů není tím, čím by se podle mého názoru měla vláda chlubit.
Mezi další kroky, které nepovažuji za pozitivní, je např. přístup vlády k integraci zdravotně postižených dětí, které naopak vláda uvádí mezi svá pozitiva. O tom, jak se staví k zabezpečení asistentů pro zdravotně postižené děti, se dovídám z žádostí ředitelů, kteří se na nás obracejí o pomoc, neboť hrozí, že finanční podpora z úřadu práce pro tyto asistenty bude zastavena, a bohužel ani u ministerstva školství, ani u ministra práce a sociálních věcí se zatím nenašla finanční podpora pro lepší zabezpečení integrace dětí se zdravotním postižením v kolektivech dětí zdravých.
Dále vláda konstatuje pokrok v diverzifikaci studijních programů vysokých škol. Je zajímavé, že opět dlouhodobý záměr rozvoje terciárního vzdělávání, který má platit do roku 2005, ani nepředložila parlamentu ke zhodnocení, natož k vyjádření podpory pro zajištění perspektivy. Jak a kým tedy bude naplňován, to asi vládu netrápí.
Je zajímavé, že nestojí vládě za zmínku novela zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, která byla právě zaměřena na posílení diverzifikace studijních programů. Možná není zmíněna proto, že tento poslaneckých návrh ani v závěrečném hlasování vládní strana nepodpořila, a také proto, že se nenaplnily katastrofické vize o zneužití placených programů celoživotního vzdělávání.
Dále si vláda pochvaluje realizaci státní informační politiky ve vzdělávání, a to v rozporu se skutečností, že z původně celého počtu škol dojde k vybavení poloviny škol v rozporu s tím, že ministr nedokázal průběh programu obhájit v diskusi s poslanci a odbornou veřejností. Opět stejná situace, kdy se vláda, potažmo ministerstvo pustilo do obrovské investice zhruba 7 miliard s výhledem do roku 2005, aniž by mělo širší politickou podporu.
Rovněž se vláda chválí za započatou optimalizaci sítě škol. Proti tomuto nepravdivému tvrzení protestuji, neboť proces optimalizace zahájil již ministr Pilip, a jakkoliv jsem se způsobem jeho optimalizace nesouhlasila, musím uvést tento fakt na pravou míru, že to byla iniciativa jiné vlády. Naopak vláda řešení tohoto nepopulárního problému optimalizace sítě škol přenechala krajům a obcím.
Za naprosto nedostatečné považuji vyhodnocení průběhu reformy veřejné správy. Konstatování plné funkčnosti nic neříká o tom, že v podstatě zrušenou formu odvětvového řízení se nepodařilo ničím plnohodnotně nahradit. Vláda se nepozastavuje nad trendem, kdy odbornost je nahrazována rozhodováním samosprávy a kdy ministerstvu školství chybějí nástroje systémového řízení vzdělávací soustavy. V tomto směru ani dlouhodobé koncepce nenabízí žádný model řešení.
Za neúspěch vlády považuji to, že za celé období se nepodařilo vládě realizovat vznik jediné veřejné neuniverzitní vysoké školy, zatímco soukromých neuniverzitních vysokých škol vzniklo 24. Za stejně neúspěšnou považuji snahu vlády o podporu celoživotního vzdělávání, kterou vláda deklaruje, ale ničím konkrétním ve své zprávě nedokládá. Za formální, ale podstatný nedostatek této kapitoly považuji absenci jakýchkoliv číselných ukazatelů. O to víc mě udivuje, že i přes evidentní nedostatky z celého textu této kapitoly čiší sebeuspokojení, jako by vše bylo dokonale splněno.
Dovolte mi zakončit své vystoupení konstatováním, že sebeuspokojení vlády ze své vzdělávací politiky kontrastuje s prohlášením Stálé konference asociací ve vzdělávání, která se na nás obracela se svým prohlášením z února 2002, ve kterém se říká: české školství stárne, chudne a zaostává.
Tato vláda už na výzvu asociací reagovat nemůže, měla na to čtyři roky stabilního politického prostředí. Musí ji ale slyšet ti, kteří se na nové vládě chtějí podílet.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji paní poslankyni. Dále bude hovořit místopředseda vlády Vladimír Špidla, připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych než přejdu k jádru svého vyjádření, ocitoval z jiné zprávy o činnosti vlády, jiné vlády, a to vlády působící v roce 1997. Odstavec této zprávy zní takto:
Snižující se konkurenceschopnost české ekonomiky se projevila postupným poklesem hospodářského růstu a na něj navazujícím napětím ve státním rozpočtu a tendencí k nerovnováze veřejných financí. Nízká nezaměstnanost je v této situaci spíše výsledkem těchto nepříznivých jevů než projevem dynamicky se rozvíjející ekonomiky. Souběh mimořádně vysokého deficitu běžného účtu platební bilance, obtíže s udržením vyrovnaného rozpočtu a politický neklid nutně musely vést k útoku na naši měnu a ani tento vývoj nebyl včas, razantně a přesvědčivě korigován.
Dámy a pánové, takto hodnotila své působení vláda Václava Klause v roce 1997 v okamžiku, kdy se již naprosto zřetelně projevilo, že země vstoupila do ekonomické krize, kdy vláda jako celek selhala politicky a bylo nutné, aby došlo k předčasným volbám. Řada těch, kteří pronášeli tak přesvědčivá expozé, se na této krizi podílela a mě zaráží, že na to již zapomněli.
Dámy a pánové, dovolte, abych se velmi krátce dotkl některých vystoupení, především vystoupení pana poslance Tlustého, kterého uznávám jako velmi orientovaného člověka. Přesvědčil mě, že studoval klasické dílo Hanse Ankera, které se jmenuje "Lhát s pomocí statistiky". To, co předvedl, bylo brilantní a velmi dobré, ale takovouto úroveň mají obvykle vystoupení pana poslance Tlustého.
Dovolte mi, abych se dotkl problematiky důchodů. V okamžiku, kdy vláda nastupovala, byl průměrný důchod 5367 korun, v současné době je důchod 6820 korun a naprosto zřetelně došlo k jeho reálnému růstu. V okamžiku, kdy vláda nastupovala v roce 1998, byla hrubá mzda 11 693 korun a v současné době je 15 880 korun a nyní pravděpodobně ještě o něco větší.
***