(15.30 hodin)
(pokračuje Kühnl)
To se prosím stalo za sociálně demokratické vlády. Sem samozřejmě také patří skutečnost, že v loňském roce, myslím, že poprvé v naší historii, poklesla průměrná mzda učitelů pod celostátní mzdový průměr. Zdůrazňuji - pod celostátní mzdový průměr. Každá mince má tedy dvě strany a pravdou je, že obě ty dvě strany jsou bohatě naplněné.
Programové prohlášení vlády, dámy a pánové, zhodnotí voliči. Proto se domnívám, že v této chvíli diskuse nad jeho detaily by nebyla ničím jiným než jakýmsi surogátním předvolebním mítinkem, který mimochodem nebude nikdo poslouchat, proto si to ušetřím. Unie svobody nikdy důvěru této vládě nevyslovila, nikdy jí tuto důvěru nedala ani v průběhu jejího působení a naši důvěru nemá tato vláda ani nyní. Proto nás také nepřekvapují výsledky působení této vlády. Důvěru současné vládě, jak si jistě všichni vzpomínáme, vyslovili poslanci ČSSD a ODS, jedni rukama, druzí nohama, ale samozřejmě oba tyto hlasy jsou platné, platí stejně, a byly to hlasy pro programové prohlášení. Nelze tedy upírat poslancům těchto dvou stran právo vyříkat si mezi sebou, zda jedna strana splnila to, co té druhé slíbila, a zda si tedy vytvořily dostatek prostoru pro pokračování svého úhlavního přátelství.
Vláda tím, že předkládá jakýsi závěrečný účet svého působení, jakési podtržení toho, co udělala a neudělala, udělala krok, o kterém je přesvědčena, že je nezbytný. Prosím, já jí to neberu. Už jsem řekl, že se nebudu zabývat jednotlivými částmi tohoto prohlášení, ale dovolte mi, abych se přece jen k jedné, domnívám se, že maličkosti, vyslovil, a to k jedné, která není vlastně přímou součástí zprávy o plnění programového prohlášení, ale která se přesto stala. Vláda se totiž v tomto svém závěrečném účtu, v té čáře, nechovala zcela korektně. Neuvádí totiž zdaleka všechno.
Včera například tato vláda, která má zhruba pět nebo šest neděl ještě před sebou jako vláda, udělala jedno velmi zásadní rozhodnutí, které v této podobě není v té zprávě obsaženo. Bez jakékoli diskuse s opozicí, bez jakékoli diskuse v parlamentu rozhodla o nové monopolizaci elektroenergetického sektoru. Něco o něčem, co je zcela proti evropskému trendu, zcela proti, mimochodem, budoucím připravovaným směrnicím EU, zcela proti myšlence otevření trhu, proti konkurenci, a tedy v konečném důsledku proti občanům-odběratelům elektrické energie, kteří v důsledku tohoto kroku budou muset prostě platit vyšší ceny elektřiny, než by platili v konkurenčním prostředí.
Domnívám se, že i toto velmi špatné rozhodnutí má v sobě ukryté ještě horší části, než je ten celek jako takový. Vláda udělala v rámci tohoto rozhodnutí jedno skutečně skandální podrozhodnutí, a to je rozhodnutí, že předá moc, vládu neboli výkon akcionářských práv v distribučních energetických společnostech společnosti ČEZ ještě předtím, než společnost ČEZ skutečně koupí a zaplatí akcie distribučních společností. ČEZ tedy nebude vlastníkem distribučních společností, distribuční společnosti jsou na trhu svého druhu konkurentem, byť v horizontální struktuře, ale v zásadě konkurentem ČEZ, a přesto se těchto svých odbojných partnerů zmocní.
Domnívám se, dámy a pánové, že takovéto působení ČEZ v distribučních energetických společnostech může být velmi snadno napadeno až na hranici obvinění ze zneužívání informací v obchodním styku a menšinoví akcionáři mohou k tomuto kroku sáhnout. Je tedy docela dobře možné, že toto chybné rozhodnutí vlády povede k celé řadě soudů, může vést i k mezinárodním arbitrážím a může vést i k podobné ostudě, jakou jsme zažili s jinou mezinárodní arbitráží v případě jedné televizní stanice. Může se také stát, že bude napadena cena, za kterou se státní akcie nebo akcie FNM převážně v distribučních společnostech budou prodávat ČEZ a že bude zároveň také napadena cena, za kterou se přenosová soustava má naopak z ČEZ prodat státu.
Opírám toto varování o skutečnost, že vláda velmi dobře ví, že možní investoři do distribučních společností, kteří ovšem samozřejmě stáli o jednotlivé distribuční společnosti, byli připraveni nabídnout takové ceny za akcie ovládané státem, které by vedly k příjmu za státem vlastněné akcie v distribučních společnostech až někde kolem nebo nad 60 mld. Kč, nikoli oněch zhruba 30 mld., za které se tyto akcie budou prodávat ČEZ. Ocenění přenosové soustavy je samozřejmě velkou otázkou a je jistě v pořádku, že se na tom podíleli tuším dva nezávislým soudem jmenovaní znalci, přesto žádný opěrný bod skutečně neexistuje a menšinoví akcionáři ČEZ mohou samozřejmě i tento krok napadnout. Jsem velice zvědav, co se stane potom. Potom se prostě stane pravděpodobně to, že celý tento postup deprivatizace, nebo jak bych to nazval, se vlastně neuskuteční, ale hlavně hrozí to, že bude zabrzděn prodej přenosové soustavy, čili ta zůstane ČEZ, ale zároveň na druhé straně může třeba proběhnout prodej akcií distribučních společností ČEZ. Čili vznikne totální monopol, který by byl v rozporu s dnes již platnými evropskými směrnicemi a i v rozporu s cíli, které sleduje náš vlastní energetický zákon.
Dámy a pánové, protože naše schůze pomalu končí, dovolil jsem si využít tohoto okamžiku k tomu, abych tyto věci řekl nahlas, protože už je není kde nahlas říci, protože vláda za zády parlamentu toto rozhodnutí na poslední chvíli udělala. Vláda, domnívám se, v této věci jednoznačně přestoupila svůj končící mandát, a prokázala tedy, že si naši důvěru nezaslouží. Jak začala, tak také skončila. Dovolím si tedy přenechat pole těm, kteří vládu udělali, aby si s ní svůj účet vyrovnali. Já sám nemám co vyrovnávat.
Jediný účet, který platí, je účet vystavený voliči. Proto si myslím, že my všichni nakonec uděláme nejlépe, když tuto diskusi rychle uzavřeme a půjdeme se právě před ty voliče postavit.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude předseda poslaneckého klubu KSČM Miroslav Grebeníček, připraví se pan poslanec Oldřich Vojíř.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegové a kolegyně, v našem klubu nedošlo zatím k podstatným změnám, stále je předsedou poslaneckého klubu dr. Vojtěch Filip a já i nadále vykonávám funkci předsedy ústředního výboru naší strany. To jen pro pořádek, protože jsme táhli za jeden provaz po celou dobu našeho čtyřletého klání a ty funkce nám zatím ještě zůstaly.
Jinak se chci samozřejmě i já vyjádřit k posuzovanému tématu. Myslím, že zpráva o plnění programového prohlášení, kterou dnes vláda sněmovně předkládá, je - a snad to není zapotřebí zvlášť připomínat - posledním pokusem kabinetu obhájit sám sebe. Je z ní také zřejmý záměr vstoupit výčtem svého dosavadního snažení do polarizované předvolební atmosféry. Snad bych měl ocenit - a je správné to přiznat - že se skládáním účtů na rozdíl od svých předchůdců předstupovala tato vláda před poslance pravidelně. V žádném případě ale ani tuto poslední vládní zprávu nechci a nemohu hodnotit jako kvalifikované skládání účtů, nebo dokonce jako snahu vést dialog. Mám pro to přinejmenším dva důvody, pokud opomenu úvodní vystoupení pana premiéra.
***