(14.40 hodin)
(pokračuje M. Zeman)
A myslím si, že bychom neměli opomenout tento - byť zdánlivě bezvýznamný - rozdíl.
Vláda byla vystavena zejména v posledním roce snaze některých pravicových politických kruhů v Bavorsku, Rakousku, Maďarsku a dalších zemí o zvrácení výsledků druhé světové války. A dokázala se k této snaze postavit čelem, a nikoli pouze verbálními deklaracemi, ale i praktickou diplomacií efektivně hájit české národní zájmy.
V oblasti zahraniční politiky jsme rovněž usilovali o tzv. ekonomickou diplomacii. Podařilo se nám zhruba ztrojnásobit objem zahraničních investic v České republice a Česká republika je ve střední Evropě v přepočtu na obyvatele na prvním místě z hlediska tohoto objemu, který může sloužit jako indikátor reálné důvěryhodnosti jakékoli země. Myslím si tedy, že ani v této oblasti se nemáme zač stydět.
Kolegyně a kolegové, dovolte mi zcela závěrem jedno osobní vyznání. I když je u nás možná až příliš mnoho politiků, kteří se považují za osobnosti a chtějí se stát hodnotovým vůdcem svých zemí, ti tři politici, kteří mne inspirovali ze všeho nejvíce, se jmenují Tomáš Masaryk, Winston Churchill a John Kennedy.
Z Tomáše Masaryka jsem si vzal za své jeho úctu k černé, drobné, každodenní trpělivé práci. Proto jsem tady mluvil o oněch 567 zákonech, které vláda předložila této sněmovně, a chtěl bych vám ještě jednou poděkovat za jejich trpělivé projednávání. Pravda je, že hluboce lituji zamítnutí některých zákonů, např. zákona o majetkovém přiznání, který by podle mého mínění přispěl k účinnějšímu boji proti ekonomické kriminalitě, ale musím konstatovat, že i tak oněch 80 % tímto parlamentem schválených zákonů představuje podle mého názoru velice dobré skóre.
Pokud jde o Johna Kennedyho, kdysi mě upoutaly jeho Profily odvahy a přemýšlel jsem, zda i tato vláda byla odvážná, a našel jsem minimálně tři momenty, kdy se tak dá tvrdit.
Prvním momentem byl často kritizovaný zásah v Investiční a Poštovní bance. Oznamuji této sněmovně, že kdyby k tomuto zásahu nedošlo, pak pět dní po něm na základě zprávy auditora o kapitálové nepřiměřenosti IPB by této bance byla odňata licence, banka s bilanční sumou 350 miliard korun, která ovlivňovala třetinu české ekonomiky, by svým rozpadem výrazně ohrozila další pokračování ekonomického růstu, a přitom onen zdroj klientelismu, který podle mého názoru v této bance fungoval, by nebyl odstraněn.
Za druhý svým způsobem odvážný čin považuji to, že tato vláda byla první, která se dobrovolně rozhodla odevzdat podstatnou část svých kompetencí jak do rukou nově zřízených krajských samospráv, tak posílením pravomocí samospráv měst a obcí.
Konečně za třetí: za snad nejobtížnější čin považuji to, že tato vláda našla odvahu přiznat skutečnou velikost státního dluhu.
Kolegyně a kolegové, vím, že právě toto je nejzneužívanější zbraň v předvolebním boji, ale dovolte mi, abych vás alespoň čtyřmi větami seznámil s fakty, nikoli s dojmy a emocemi. Rozhodující částí státního dluhu je ztráta Konsolidační agentury, dříve Konsolidační banky. Prakticky veškerá ztráta Konsolidační agentury je tvořena převodem špatných, tj. nesplatitelných úvěrů z dřívějších polostátních bank a tento převod bylo nutné realizovat před privatizací těchto bank. Jinými slovy - ti, kdo tvrdí, že tato vláda zvyšuje státní dluh, nebo dokonce že tato vláda financuje ekonomický růst zvyšováním státního dluhu, nám ve skutečnosti tvrdí, že jestliže například před sedmi lety pan Salzmann jako generální ředitel Komerční banky poskytl nesplatitelný čtyřmiliardový úvěr panu Stehlíkovi z Poldi Kladno, tak že se to dnes pozitivně projevuje na ekonomickém růstu České republiky.
Myslím si, že je pochopitelné, jestliže je vykazovaná reálná výše státního dluhu politicky zneužívána, ale chceme-li si vážit sebe sama alespoň jako ekonomů, když ne jako politiků, domnívám se, že bychom to zneužívat neměli.
Pokud jde o Winstona Churchilla, tak jsem si vzpomněl na jeho krásnou větu: Byla to jejich jitřní hodina.
Kolegyně a kolegové, označil jsem tuto vládu v době jejího nástupu jako vládu sebevrahů. Neváhal jsem před brutálními opatřeními, vyměnil jsem 11 z tehdejších 19 členů vlády, ale chtěl bych poděkovat i jim za práci, kterou v době svého působení ve vládě odvedli.
Domnívám se, že každý by měl odcházet z politiky s úctou ke svým oponentům. A já bych proto rád zcela závěrem předeslal, že si velmi vážím jedné dohody, která byla uzavřena na začátku této vlády a které se říká opoziční smlouva, že si velice vážím toho, že se dvě nejsilnější parlamentní strany, nejsilnější nikoli ze své vůle, ale z vůle voličů, dokázaly dohodnout na vytvoření stabilního politického prostředí, které významně přispělo k tomu, že se do této republiky začali hrnout zahraniční investoři a že tato země začala být považována za kredibilní.
Jsem si vědom toho, že proti tomuto nestandardnímu řešení se postavila celá řada rádoby politologů, vedená bytostí, které se někdy říká "to Pehe", a že tato řada politologů nás čtyři roky neustále přesvědčovala o tom, že tento systém nikdy nemůže fungovat. Chtěl bych konstatovat, že tento systém fungoval a že se osvědčil z hlediska nejenom stability vlády, to je to nejmenší, ale z hlediska stability České republiky.
Dovolte mi proto, abych závěrem popřál jakékoli budoucí vládě České republiky silnou a inteligentní opozici. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu předsedovi vlády. Neočekávali jsme, že to bude tak klidný a smířlivý projev, takže teď se mi špatně nutí sebe sama k nějakému dramatickému vyjádření. Počkám na ty, kteří vystoupí přede mnou.
Otevírám všeobecnou rozpravu, do níž se jako první přihlásil pan poslanec Ransdorf, bude následovat poslanec Kühnl.
***