(11.00 hodin)
Poslankyně Vlasta Parkanová: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, v prvém čtení návrhu novely zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců, uplatnily poslanecké kluby KDU-ČSL a US-DEU veto proti projednání této předlohy ve zrychleném čtení podle ustanovení § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu. Chci říci, že se nejednalo o žádný šprajc nebo truc, jak tady zaznělo při minulém projednávání, ani o žádnou obstrukci, jak tady zaznělo před několika minutami, ale že se jednalo o snahu dát Poslanecké sněmovně na zvážení jeden pozměňovací návrh k tomuto návrhu, což ve zrychleném čtení možné není.
Jak již zde bylo několikrát řečeno, novela zákona o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců si klade za cíl odstranit některé disproporce v odměňování soudců a státních zástupců. Konkrétně se jedná o odměňování státních zástupců za práci přesčas konanou v noční době nebo ve dnech pracovního klidu a také o jejich zabezpečení při dočasné neschopnosti k výkonu funkce ze zdravotních důvodů.
Práce státních zástupců je nepochybně velmi náročná a pozměňuje jejich postavení. V trestním řízení, které přinesla novela trestního řádu, se jejich odpovědnost ještě v řadě směrů zvýšila. Proto v žádném případě nechci zpochybňovat směr, kterým se předložená novela ubírá.
Postupné odstraňování rozdílů mezi ohodnocováním státního zástupce a soudce by však nemělo být zaměřeno pouze na státní zástupce, ale logicky by mělo být zvažováno v kontextu s postavením soudce v této oblasti. Dovolím si připomenout, že z této filozofie vycházel i vládní návrh zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce soudců a státních zástupců, který sněmovna vrátila v prosinci loňského roku k dopracování, a tím fakticky dala podnět k předložení novely zákona, kterou dnes projednáváme.
Původní vládní návrh dával soudcům i státním zástupcům stejný plat a rovněž zaváděl pro státní zástupce odměny za práci přesčas a nárok na plný plat při dočasné neschopnosti k výkonu funkce ze zdravotních důvodů. U obou kategorií se mělo jednat o poskytování platu po dobu 60 pracovních dnů v jednom kalendářním roce. V současné době je soudcům po dobu nemoci poskytován plat v délce šesti měsíců v kalendářním roce.
Domnívám se, že vzhledem k obecné úrovni platu soudců jde o výhodu, která není opodstatněná, a proto by měla být korigována v tom směru, jak navrhoval původní vládní návrh zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce soudce a státního zástupce.
Pan ministr spravedlnosti zde v prvém čtení hovořil mimo jiné i o tom, že analýzami Ministerstva spravedlnosti nelze doložit zneužívání tohoto institutu ze strany soudců. Já jako ministryně spravedlnosti jsem měla od předsedů jednotlivých soudů řadu signálů, které svědčily o opaku. Dlouhodobě nemocní soudci nebo soudkyně s nemocnými dětmi závažným způsobem narušují práci jednotlivých soudů a mohou být významným faktorem, který zpomaluje chod celé justice. Proto by i soudci měli být motivováni k tomu, aby nebyli v pracovní neschopnosti déle, než je to nutné.
Plat po dobu nemoci je jedním z požitků, který stát v různé délce přiznává soudcům, některým představitelům státní moci a příslušníkům ozbrojených sborů. Jedná se o nárok, který v těchto zaměstnaneckých kategoriích nikterak nesouvisí s mandátem zákonodárce nebo se soudcovskou nezávislostí, ale je čistě zvýhodněním jedněch zaměstnanců proti druhým.
Domnívám se, že pokud dnes odsouhlasíme tuto úpravu pro státní zástupce, měli bychom ji současně korigovat i u soudců, aby v této věci napříště nebyla žádná disproporce mezi postavením soudce a státního zástupce. Navrhuji se z těchto důvodů vrátit k myšlence původního vládního návrhu a v podrobné rozpravě k tomu podám pozměňovací návrh, kterým by se sladila úprava postavení v této věci u státních zástupců i u soudců, a to tak, že obě profesní skupiny by pobíraly plat v době pracovní neschopnosti nejdéle po dobu 60 pracovních dnů v jednom kalendářním roce.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní poslankyni Parkanové. Táži se, kdo se další hlásí do rozpravy. Pan ministr Bureš.
Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolím si znovu připomenout smysl tohoto poslaneckého návrhu, který, jak jsem řekl v rámci prvého čtení, o němž jsem také doufal, že bude současně posledním, plně podporuji.
Smysl měl, když tu nadále je zákon o platech ústavních činitelů, jehož součástí jsou soudci, a vedle toho zákon o platech státních zástupců, který ovšem náležitě nepřihlíží k novým úkolům státního zastupitelství a jednotlivých státních zástupců, především co se týče nároků spojených s prací přesčas, s prací v noci a o sobotách a nedělích.
Návrh, tak jak byl předložen, tuto disproporci odstraňuje a odstraňuje i další závažnou disproporci, která se jevila mimořádně zásadní, pohlédnuto zejména na výhody příslušníků všech ozbrojených sborů, totiž že až dosud státní zástupci byli ve zcela běžném režimu, jde-li o nároky v době nemoci.
Upozornil jsem, že to především vede k tomu, a to jsou mé poznatky, za nimiž si stojím, že státní zástupci čerpají svou řádnou dovolenou místo toho, aby využívali nemocenské k tomu, aby zase dosáhli stavu, kdy budou plně schopni vykonávat svou práci. Když takto pohlédneme na smysl předloženého návrhu, tak návrh, který nyní přednesla paní poslankyně Parkanová, je zjevně nesystémový. Nesystémový je především proto, že soudci i nadále, a to také je pro mě signál, který vzešel z projednávání vládního návrhu zákona o platech soudců a státních zástupců, jsou součástí zákona o platech ústavních činitelů.
Nemám poznatky, které zde přednesla paní poslankyně Parkanová, že by soudci svých nároků zneužívali, naopak po zavedení tohoto nároku nemocnost nikterak nevzrostla, je v podstatě standardní. Samozřejmě v systému vždy fungují jednotlivci, ale statistika systémová nic takového nepotvrzuje.
Je třeba připomenout i to, co zaznělo v souvislosti s projednáváním zákona o platech ústavních činitelů, když byl na začátku 90. let přijímán. Tento nárok je určitou pojistkou. Je pojistkou vycházející z toho, že ústavní činitelé, a zahrnuji v to samozřejmě i soudce, se k obrazu svých platů určitým způsobem zařídí. A žádný ústavní činitel, a soudci jsou dál součástí této kategorie, by neměl být nucen k tomu, že změní-li se tento pohled v dílčí součásti nároku, zde tedy hovořím o tom nároku na plný plat po dobu pracovní neschopnosti, že se tedy změní výchozí podmínky, ze kterých vycházel. Ze kterých například vycházel, když sjednával hypotéku, když si kupoval ty či ony věci na splátky a tak podobně. Je přece naprosto jasné, že k obrazu svých majetkových poměrů a k obrazu svých jistot, a přece jsme chtěli, aby soudci určité jistoty měli, se lidé obvykle zařizují.
A poslední poznámka. Státní zástupci jsou součástí moci výkonné. I na vládě proběhla debata, jestli koncepce, která nakonec zvítězila, že soudci budou vyjmuti z kategorie platů ústavních činitelů a budou se pohybovat společně v rámci jednoho zákona spolu se státními zástupci, je ústavně odpovídající. Tím, že bychom vytrhli jeden nárok z dosud nenarušené koncepce, že soudci jsou součástí ústavních činitelů, pouštíme se na velmi tenký led, kterému především - a to mi chybí - předchází debata na půdě Poslanecké sněmovny, jestli chceme dál míti soudce - což já podporuji - součástí ústavních činitelů, anebo zda je plně zařadíme i u vědomí toho, že státní zástupci jsou nepochybně ústavně vzato složkou moci výkonné, spolu se státními zástupci do jiného platového zákona.
Mohu tedy říci, že v žádném případě nemohu pozměňovací návrh paní poslankyně Parkanové podporovat, i když je avizovaný, toho jsem si vědom, a považuji ho v daném kontextu za zcela nesystémový.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministru Burešovi. Táži se, kdo se další hlásí do obecné rozpravy. Nehlásí-li se nikdo, obecnou rozpravu končím.
Otevírám rozpravu podrobnou, do které se opět přihlásila paní poslankyně Parkanová.
***