(14.20 hodin)
(pokračuje Motejl)
Z pohledu občana by měla státní správa skutečně fungovat tak, aby její činnost byla předvídatelná ve svých rozhodnutích, aby se eliminovaly ony případy určité možnosti alternativního řešení, protože státní správa může svou autoritu založit skutečně pouze na tom, že její řeč bude "ano, ano, ne, ne", že tedy prvek nahodilosti, který potom svádí k navození dojmů jakési účelovosti nebo neserióznosti řešení, řízení a rozhodování, by měl být vyloučen.
Na závěr bych si dovolil ještě konstatovat jednu věc, která možná vás trochu překvapí.
Jakkoli je naše společnost definována jako společnost podléhající silně korupci, v tom velkém množství více než šesti tisíc stížností, které prošly mýma rukama a které rozhodně nejsou nadány ideou pochlebovat nebo chválit státní správu, skutečný signál o korupčním prostředí, o korupci ve státní správě v jednotlivých případech jsem neměl žádný. Skutečně žádný z těch případů nenaznačuje expresis verbis, že by šlo o korupční prostředí nebo že by šlo o korupční jednání.
Samozřejmě stěžovatelé velmi často poukazují na různé intervenční praktiky, poukazují na zpolitizování tohoto řízení, namítají podjatost orgánů státní správy na základě příbuzenských nebo kolegiálních vztahů účastníků řízení s pracovníky státní správy. Ale se signály hovořícími o korupci jako takové jsem skutečně v této kolekci občanských stížností a občanských nářků nesetkal.
Prosím vás proto s poukazem na obsah této zprávy, abyste po jejím prostudování, zvážení a projednání vzali ji na vědomí.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane veřejný ochránce práv.
Zprávu projednal petiční výbor, jehož usnesení jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1288/1. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pan poslanec František Pejřil.
Poslanec František Pejřil: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážený pane veřejný ochránce práv, kolegyně a kolegové, petiční výbor na své 55. schůzi dne 11. ledna 2002 projednal souhrnnou zprávu veřejného ochránce práv o činnosti za rok 2001 a doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky následující usnesení: "Poslanecká sněmovna Parlamentu bere na vědomí informaci veřejného ochránce práv o činnosti za rok 2001."
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane zpravodaji. Zahajuji všeobecnou rozpravu, a táži se, kdo se do ní hlásí. Pan poslanec Václav Exner.
Poslanec Václav Exner: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, pane veřejný ochránce práv, dámy a pánové, předložená souhrnná zpráva veřejného ochránce práv o činnosti za rok 2001 vyznívá vcelku příznivě. Jsem tomu rád, protože činnost podobných institucí v ostatních zemích, se kterou jsem měl možnost se seznámit, rovněž vedla k tomu, že jsme byli zastánci toho, aby taková instituce vznikla i u nás.
Pan veřejný ochránce práv ve své zprávě podrobně informuje o informování veřejnosti a o způsobech, které k tomu využívá. Přesto se domnívám, že bohužel ve veřejnosti zatím není dostatečně jasné povědomí o účinnosti a výsledcích práce veřejného ochránce práv a jeho úřadu. Domnívám se, že přes celou řadu veřejných vystoupení se bohužel mezi veřejnost nedostává dostatek konkrétních informací o tom, jaké zásahy byly v této oblasti provedeny, a jsem rád, že předložená souhrnná zpráva tuto informaci podrobně obsahuje.
Také zkušenosti z ostatních zemí hovoří o tom, že hlavní zbraní veřejného ochránce práv je právě informování veřejnosti a že toto informování veřejnosti nejen povšechně, ale konkrétně, má především preventivní charakter v tom, aby se neopakovaly problémové činnosti v oblastech, které spadají do kompetence veřejného ochránce práv.
Chci proto vyjádřit ve všeobecné rozpravě názor, že hlavní činnost veřejného ochránce práv směrem k veřejnosti pro příští období by měla být zaměřena právě na to, aby se veřejnost dovídala i konkrétní případy, které byly rozhodnuty, např. v takové úrovni, jak jsou obsaženy v současné souhrnné zprávě veřejného ochránce práv o činnosti za rok 2001. Bez konkrétních případů o tom, v jakých souvislostech se jednotlivým občanům nebo institucím pomohlo, jakým způsobem se vyřešily právě sporné případy nebo případy špatného postupu, by činnost veřejného ochránce práv byla jen poloviční.
Druhá věc, na kterou chci upozornit, je ta, že bohužel první souhrnnou zprávu projednáváme na konci našeho funkčního období. V této souvislosti asi je pravda, že současná Poslanecká sněmovna nebude moci dostatečně reagovat na některé podněty, které veřejný ochránce práv ve zprávě uvádí. Domnívám se ovšem, že by bylo naprosto správné, protože řada z nich směřuje k opatřením v oblasti legislativy, ať už z hlediska návrhů zákonů, anebo podzákonných norem, aby tuto souhrnnou zprávu alespoň protentokrát projednala vláda České republiky a aby posoudila možnost aplikace těch podnětů, které v souhrnné zprávě jsou obsaženy.
Na základě toho si dovolím navrhnout doplnění usnesení v podrobné rozpravě.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Kdo se dále hlásí do všeobecné rozpravy? Pan poslanec František Pejřil. Prosím, pane poslanče.
Poslanec František Pejřil: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, zpráva, kterou máme před sebou, je zpráva z prvního roku činnosti veřejného ochránce práv. Seznamuje nás se zřízením instituce, s personálním a materiálním zázemím, se samotnou činností. Zpráva je podána dobře a přehledně. Informuje nás o počtu podnětů - v roce 2001 jich bylo 5996. Dovídáme se statisticky o jejich struktuře podle obsahu, odkud jsou, v jakém měsíci byly podány atd. Dále souhrnná zpráva předkládá vybrané případy s komentářem.
V souhrnné zprávě upozorňuje veřejný ochránce práv na některé nedostatky v právních předpisech, na někdy oprávněnou nespokojenost občanů se stavem legislativy. V souhrnné zprávě jsou také předkládány k úvaze návrhy na změnu a doplnění platného zákona o veřejném ochránci práv.
Co tedy z této zprávy plyne? Dovolte mi citovat jeden odstavec ze závěru této zprávy: "Vlastní náplň činnosti veřejného ochránce práv se ukázala být technicky a časově náročnější, než by bylo možno předpokládat, neboť potřeba zjistit skutečný stav věcí a zásada slyšení obou stran v podmínkách relativně velkého množství případů vytváří poměrně složitý proces, charakterizovaný řadou úkonů. Operativnější - to znamená především nikoli písemný - proces by zřejmě vyžadoval zvýšení počtu pracovníků a s tím spojené zvýšené náklady k zajištění intervencí na místě a místním šetření."
Až k tomuto místu jsem ve svém vstupu konstatoval či citoval souhrnnou zprávu pana veřejného ochránce práv.
***