(12.10 hodin)
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji, paní předsedající. Pokusím se vypořádat se svou zprávou ve třech minutách. Nebudu rekapitulovat počet jednotlivých zasedání, náplň zasedání Výboru přidružení České republiky a Evropské unie, soustředím se spíše na jakýsi pokus o závěrečné zhodnocení a výhled do budoucna.
Myslím, že na základě minulého čtyřletého období lze konstatovat, že role celého Výboru přidružení jako možného komunikačního mostu či jako diskusní platformy mezi českým a Evropským parlamentem byla od samého začátku přeceněna. Podle mého názoru převládala snaha, a to především ze strany Evropského parlamentu, spíše formálně naplňovat obsah činnosti výboru než jej přeměnit ve skutečně životné těleso, které by napomáhalo spolupráci českých a evropských poslanců. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že tento Výbor přidružení svým způsobem měl sehrát roli jakési řekněme lobbistické agentury v národních parlamentech, tedy v tomto případě v národním parlamentu České republiky, pro záměry některých silných poslaneckých frakcí v Evropském parlamentu, pokud jde o budoucí uspořádání Evropské unie.
Sice je pravda, že složení evropské části Výboru přidružení se během našeho volebního období několikrát změnilo, že tedy nebylo konstantní, ale jeho chování, základní parametry tohoto chování se nijak výrazně nezměnily. Především jde o to, že znalost řady poslanců Evropského parlamentu o politických a ekonomických poměrech v České republice je často velmi povrchní a zkreslená. Z toho také vyplývaly některé návrhy usnesení Výboru přidružení, které nereflektovaly skutečně problémové oblasti, ale zabývaly se mediálně přitažlivými tématy.
Výrazně vyšší zájem a aktivitu ve Výboru přidružení projevovali po celou dobu poslanci Evropského parlamentu ze sousedních zemí, především z Německa a Rakouska, kteří ovšem půdy výboru využívali k nastolování bilaterálních témat, ať už to bylo téma Jaderné elektrárny Temelín, anebo v posledních měsících téma takzvaných Benešových dekretů a celého poválečného uspořádání.
Bezesporu lze říci s určitou nadsázkou, že ten výbor se z česko-evropského výboru především v posledních měsících změnil na něco jako česko-německo-rakouský výbor, a to bylo také reflektováno ve změně předsednictva evropské části, která je dnes složena zcela výhradně pouze z německých a rakouských poslanců.
Bezesporu snahu evropských poslanců, a tedy především německých a rakouských, získat v tomto výboru podporu pro svá vlastní národní stanoviska a získat zde argumentaci pro svoji vlastní domácí vnitropolitickou debatu nelze považovat za hlavní důvod existence výboru přidružení. Navíc tento výbor nesehrává prakticky žádnou roli při zvyšování informovanosti o České republice uvnitř Evropského parlamentu, nesehrává prakticky žádnou roli ani při možnostech ovlivňování formulací o České republice v pravidelných rezolucích Evropského parlamentu o kandidátských zemích. Přes opakované žádosti české delegace, které byly vtěleny dokonce do usnesení výboru, nedocházelo k vzájemným konzultacím ohledně usnesení Evropského parlamentu o České republice ani ke zvýšenému informačnímu toku, který by pomohl odstranit občasná nedorozumění. A v budoucnu nelze bezesporu očekávat žádná výrazná zlepšení, protože role Výboru přidružení se bude dále snižovat s blížícím se uzavíráním negociačního procesu a blížícím se vstupem České republiky do Evropské unie.
Další existence tohoto výboru, a tedy celé parlamentní delegace po případném podpisu přístupové dohody České republiky k Evropské unii a následném umožnění, jak bylo avizováno, umožnění pozorovatelského statutu českých poslanců v Evropském parlamentu prakticky pozbývá smyslu.
Proto bych se velmi přimlouval a viděl bych jako velmi smysluplnou variantu, kdyby se personálně sjednotila česká delegace do Evropského parlamentu s parlamentním výborem pro evropskou integraci, který bezesporu bude existovat dlouhodobě, a sjednocení těchto dvou těles do tělesa jediného by podle mého názoru bylo racionálním řešením.
To je z mé strany všechno. Zbytek si můžete přečíst v písemné formě po mé zprávě. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Nyní prosím, aby se slova ujal vedoucí stálé delegace parlamentu do Meziparlamentní unie pan poslanec Milan Ekert.
Poslanec Milan Ekert: Děkuji za udělení slova. Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, výčet významných aktivit Meziparlamentní unie v období let 1998 až 2002 je uveden v předložené zprávě a chtěl bych ji doporučit vaší pozornosti.
Stálé delegaci v Meziparlamentní unii Parlamentu se podařilo úspěšně navázat na práci delegací z předcházejících volebních období. V konkurenci 142 členských zemí se podařilo získat místo titulárního člena v pětičlenném Výboru pro lidská práva parlamentářů, které nyní patří paní kolegyni Nedvědové, a tím i udržet počet (?) titulárního člena v této organizaci pro Parlament České republiky.
Na všech konferencích byla v průběhu generální debaty v projevech předsedy stálé delegace zdůrazňována zahraničně politická priorita České republiky, to znamená dosažení plného členství České republiky v Evropské unii. Někteří členové stálé delegace se aktivně zapojovali do práce jednotlivých výborů Meziparlamentní unie. Především je tady nutno vyzdvihnout jméno paní senátorky Seitlové ve Výboru pro trvale udržitelný rozvoj, kde působila do ukončení svého mandátu jako titulární člen. Dále pak pan poslanec Václav Nájemník jako aktivní účastník rozprav ve Výboru pro politické otázky či paní poslankyně Alena Svobodová především v rozpravách na zasedáních žen parlamentářek.
Téměř na všech konferencích měla česká delegace díky rozhodnutí organizačních výborů obou komor reprezentativní zastoupení. Bylo by žádoucí, aby tomu tak bylo i v následujícím období, a to i s ohledem na probíhající reformu Meziparlamentní unie, která by měla vyústit do omezení počtu Meziparlamentních konferencí a významného zapojení do moderních forem komunikace.
Se závěry konferenci pak byly průběžně seznamovány především orgány státní správy. Nejvýznamnější aktivitou v uplynulém volebním období byla nesporně žádost o pomoc v případě zadržených Ivana Pilipa a Jana Bubeníka na Kubě v lednu 2001, adresovaná sekretariátu Meziparlamentní unie v Ženevě. Mise ve složení Anders Johnson a Juan Pablo Letelier, která na základě rozhodnutí Výboru pro lidská práva parlamentářů Meziparlamentní unie odcestovala na Kubu, pak sehrála významnou roli při úspěšném vyřešení celé záležitosti. Členové stálé delegace využili též možnosti setkat se v průběhu 105. meziparlamentní konference v Havaně s významným osobnostmi kubánského disentu v čele především s Elizardem Sanchezem a představiteli všech zmíněných politických proudů na Kubě.
Dále je nutno zdůraznit úzkou spolupráci s Organizací spojených národů od roku 1996 a úsilí o získání statutu pozorovatele u OSN. Během tohoto volebního období bylo monitorováno přijímání legislativy směřující proti používání protipěchotních min a Česká republika v tomto období tuto legislativu též přijala a dostala se do seznamu států, které schválily celou legislativu.
V rámci stálé delegace pracovalo 60 parlamentních skupin přátel. Tyto skupiny se vyznačovaly různým stupněm aktivity, přičemž významnou roli sehrávalo především osobní nasazení a invence jejich předsedů. Podle mínění členů stálé delegace by mělo v příštím období dojít k výrazně intenzivnější spolupráci se zahraničními výbory obou komor. Na základě společných konzultací se zahraničními výbory obou komor by měly být na začátku nového volebního období Poslanecké sněmovny vytyčeny zahraničně politické priority Parlamentu. Tomuto rozhodnutí by pak mělo být přizpůsobeno ustavení jednotlivých parlamentních skupin přátel především s důrazem na významné světové regionální celky. Z těchto regionálních celků by pak byly případně vyčleněny významné státy pro bilaterální relaci. V parlamentních skupinách přátel by měl být omezen počet členství pro jednotlivé poslance a tyto skupiny by se pak měly ustanovovat rozhodnutím stálé delegace při dosažení předem stanoveného minimálního počtu členů. Lze předpokládat, že by pak došlo ke zvýšení atraktivity parlamentních skupin přátel a též aktivity jejich členů. Za pozornost nové Poslanecké sněmovny by pak mohla stát úvaha o vytvoření možnosti pro skupiny přátel velkých regionálních celků navštívit jedenkrát v průběhu volebního období některý ze států těchto velkých regionálních celků.
Členové stálé delegace pokládají Meziparlamentní unii za významný nástroj parlamentní diplomacie sloužící k navazování jak formálních, tak i neformálních kontaktů s parlamentáři celého světa. Možnosti meziparlamentního celosvětového dialogu jsou jiné než u klasické diplomacie a v příštím období by mohlo dojít k nárůstu jeho významu a posílení jeho vlivu.
Děkuji za vaši pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Nyní prosím, aby se slova ujal vedoucí stálé delegace Parlamentu do Shromáždění Západoevropské unie pan poslanec Michal Lobkowicz.
***