(11.50 hodin)
(pokračuje Štěpová)
Ráda bych zdůraznila další aspekt, který při sestavování delegace nebývá brán v úvahu, a to je nutnost kontinuity činnosti. Protože začleňování do práce v Parlamentním shromáždění Rady Evropy má jisté náležitosti: poznat lidi, poznat způsob práce, poznat tajemníky delegací, poznat prostor, který je mi vymezen, do kterého bych se měl vejít. Trvá to nějakou dobu a navíc pravidla práce Parlamentního shromáždění prostě znemožňují, aby člověk získal nějakou funkci nebo zpravodajování okamžitě, kdy je poprvé do Štrasburku vyslán.
Úspěšné, ne snad ve sbírání funkcí, ale v pozici v Parlamentním shromáždění, jsou ty delegace, které kontinuitu akcentují. Myslím si, že by nám jako vzor mohla sloužit delegace Maďarska, která je v natolik rozhodujících pozicích, že to samozřejmě výrazně usnadňuje jejich jednání, pokud jde o akcesní proces do Evropské unie.
Aktivita naší delegace byla značná ve srovnání s minulým nebo předminulým obdobím. Tam právě odkazuji na přílohu.
Můžeme se oprávněně zeptat, zejména členové organizačního výboru, kteří mají mnohé vrásky s tím, jak naše výjezdy schvalují nebo jak o nich jednají, jestli to, co z Rady Evropy přinášíme nebo co tam prodáváme jako Českou republiku, skutečně za ty peníze stojí.
Řekla bych, že první úkol všech na práci, kterou tam děláme, je předvést Českou republiku v reálním světle jako standardní zemi, jako stabilní demokratickou zemi, která si svou pozici v Evropě a v budoucnosti v Evropské unii zaslouží. Řekla bych, že Rada Evropy provádí nejen zásadní monitoring pro Evropskou unii v oblasti lidských práv, ale není náhodou, že první cesta nového předsedy monitorovacího výboru, mimochodem také Maďara, byla právě ke komisařům Evropské unie, kde dohodl spolupráci v předávání informací, které Rada Evropy má a které Evropské unii může průběžně poskytovat.
Samozřejmě pro poslance je velký význam práce ve stálé delegaci v tom, že pozná evropský rozměr parlamentní práce, že pozná, která témata jsou důležitá, jak se argumentuje, jak se vede jednání, jak jsou lidé vnímáni jako reprezentanti své země.
Chtěla bych velice poděkovat celé delegaci za práci, kterou v tom námi vymezeném čtyřletém období vykonala. A chtěla bych velice pokorně poděkovat této sněmovně, mým jménem jako poslance tohoto Parlamentu, že jste mi umožnili Českou republiku v zahraničí reprezentovat. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Štěpové. Nyní prosím, aby se slova ujal vedoucí stálé delegace Parlamentu do Parlamentního shromáždění NATO poslanec Jiří Payne.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, paní místopředsedkyně. Parlamentní shromáždění NATO, někdy také v poslední době nazývaný Parlament NATO, je parlamentním orgánem jako každý jiný, který má pět výborů. Tyto výbory projednávají na svých řádných schůzích sněmovní tisky, které jsou navrhovány členy těchto výborů, kteří jsou designovanými zpravodaji, raportéry, kteří takové zprávy vypracovávají.
Po projednání ve výboru, zpravidla ve dvojím nebo vícerém čtení, po případném schválení se takový materiál stává oficiálním dokumentem Parlamentního shromáždění. Veškeré tyto sněmovní tisky jsou k dispozici na internetu, takže pokud by někoho zajímalo, jak ve kterém výboru práce vypadá a čemu se výbory věnovaly, je to k nalezení na internetových stránkách belgického ústředí Parlamentního shromáždění NATO. Podrobné zprávy o jednotlivých aktivitách ad hoc při konkrétních příležitostech české delegace lze také najít na internetových stránkách, které působí prakticky po celé toto volební období a byly navštíveny zhruba více než patnácti tisíci návštěvníky.
V tomto volebním období došlo k významnému posunu ve vztazích mezi Parlamentním shromážděním a NATO jako takovým. Spolupráce dnes vypadá tak, že minimálně třikrát ročně se odehrává jednání na úrovni Parlamentní shromáždění - NATO, zejména tedy třikrát ročně s generálním tajemníkem, jednou ročně se koná konzultace na úrovni stálého výboru versus Severoatlantická rada, což je vlastně nejvyšší politický orgán NATO. Tato spolupráce se ukázala jako velice prospěšná pro obě strany.
NATO si je vědomo toho, že potřebuje podporu poslanců členských zemí NATO a přidružených zemí NATO. Je si vědomo toho, že mnoho záležitostí neumí na úrovni exekutivy projednat, získat stanoviska, prosondovat, jaké jsou podmínky, a že v mnoha situacích je parlamentní pohled velice účinným doplňkem bruselských aktivit NATO.
Vedle toho takovým příznačným tématem pro to zmiňované období byla problematika vztahu mezi severoamerickou částí aliance a evropskou částí aliance.Vztahy mezi Evropou a Amerikou se v tomto období velice vyhrotily. Zpočátku se jednalo pouze o iniciativu, která měla mít za výsledek posílení obranné identity Evropy v rámci instituce NATO jako takové. Nicméně následně se Evropská unie rozhodla nerespektovat doporučení Washingtonského summitu, která jsou obsažena ve strategickém konceptu, a začala si vytvářet vlastní, paralelní koncept evropské bezpečnosti. Deklaratorně sice říkala, že se bude věnovat výhradně mírovým operacím na evropském kontinentu, nicméně i dnes je jasné, že záměry a i kroky, které Evropská unie podniká, dalece přesahují tyto zamýšlené parametry operací.
To znamená, že Evropa se skutečně vydala na cestu budování vlastní obrany. Zpočátku tomu Evropská unie říkala "evropská bezpečnostní a obranná iniciativa", nicméně následně to bylo přejmenováno na "evropskou bezpečnostní a obrannou politiku" a v Bruselu vzniká v rámci Evropské unie skutečné vojenské plánovací centrum. Tento problém byl reflektován prakticky všemi výbory Parlamentního shromáždění NATO. Byla k tomu přijata řada usnesení, doporučení a vlastně krok za krokem Parlamentní shromáždění paralelně sledovalo stejnou cestu, jakou se ubíralo NATO.
V některých situacích musím říci, že Parlamentní shromáždění bylo dokonce o krok před vládní složkou NATO, protože například ve vztazích s Evropskou unií, ať už se jedná o vztahy s Evropskou komisí, nebo s Evropským parlamentem, včas Parlamentní shromáždění identifikovalo, že to je velmi kritický bod alianční obranné politiky, a zahájilo systém pravidelných konzultací a hledání struktur, které by vyvstalý problém pomohly zvládnout daleko dříve, než k tomu přikročily vlády.
Dalším takovým tématem, které se objevilo v zesílené podobě od září loňského roku, ale i v předchozích třech letech bylo nedílnou součástí práce a je také v mnoha rezolucích zmiňováno, byla otázka boje proti terorismu a alianční spolupráce, která může boj proti terorismu významně usnadnit.
Třetím takovým problémem, kterému se Parlamentní shromáždění NATO věnovalo, byla problematika protibalistické obrany, která zpočátku byla zamýšlena jako technický prostředek pro obranu některých částí území Spojených států amerických, na kterých americká vláda nebyla schopna zajistit stejnou bezpečnost jako na jiných částech amerického kontinentu.
***