(17.10 hodin)
(pokračuje Bureš)
Německo podobnou úpravu přijalo v roce 1997. Italský trestní zákoník má tuto úpravu už od roku 1990, přičemž trestní sazba se zvyšuje za uvedené jednání v případech, kdy byl trestný čin spáchán v blízkosti školy, obydlí, nemocnic apod.
Končím svou odpověď konstatováním, že všechny státy Evropské unie považují propagaci drog a jejich užívání, tedy propagaci užívání drog nebo přípravu, za trestný čin. Náš trestní zákon, a to bych chtěl ujistit i veřejnost, ničím nevybočuje z tohoto trendu. Naopak stále si Česká republika zachovává liberálnější úpravu ve výši trestních sazeb a samotné užívání drog není trestným činem. Cílem nové úpravy není omezovat svobodu projevu, ale je zde jednoznačná snaha účinně postihovat zejména vytváření a provozování speciálních internetových stránek, které poskytují návody na výrobu drog.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Táži se pana poslance, zda je spokojen s odpovědí. Ano. Děkuji pěkně panu ministrovi i panu poslanci.
Vidím, že dneska tady v předvolební éře je unikátní absence poslanců.
Dostáváme se k druhé interpelaci. Poslanec Frank na pana ministra Grosse, který tady dosud byl a teď zde není. Prosím, aby se dostavil. Může druhý pan ministr požádat ministra Grosse? Nebo předseda poslaneckého klubu ČSSD?
Oznamuji, že bude pokračovat dvakrát poslanec Langer na ministra Grosse a na ministra financí Rusnoka.
Přerušuji jednání na pět minut, tj. do 17.18 hodin.
(Po chvíli:)
Protože pan ministr se našel dříve než v 17.18 hodin, ruším své předchozí rozhodnutí a nechám hned pokračovat. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Václav Frank: Děkuji, pane předsedo. Vážený pane ministře, v posledních dnech jsou předkládány veřejnosti informace týkající se průniku neoprávněné osoby na letištní plochu letiště v Ruzyni. Jsem si vědom, že nejde pouze o záležitost Ministerstva vnitra, a i když za vašeho působení ve funkci ministra vnitra nedošlo k žádnému podobnému případu, je zjevné, že nejde o případ ojedinělý. Konečně, Česká televize obdobnou metodu nezvolila poprvé. Před několika lety na stejném letišti a v případu, který byl opět modelován redaktory České televize, byla pronesena střelná zbraň do letadla na lince Praha - Ostrava a zpět. Tenkrát před šesti lety z tohoto prokazatelného pochybení žádné závěry přijaty nebyly, alespoň si nepamatuji, že by se o nich jednalo.
V souvislosti s těmito skutečnostmi se na vás obracím s několika dotazy.
Za prvé. Jak je možný různý výklad odpovědnosti za vzniklý případ, kdy provozovatel letiště činí odpovědný příslušný orgán Policie ČR a složky Ministerstva vnitra naproti tomu dále svalují odpovědnosti na Českou správu letišť?
Za druhé. Domníváte se, že tak častý způsob organizačních změn v policejních složkách působících v oblasti ochrany civilního letectví v České republice je účelný, když je až příliš měněna podřízenost a začleňování do stále jiných policejních struktur, které kvalitu práce zjevně nezlepšilo, a to včetně funkce vedoucího této složky na pražském letišti?
Za třetí. Jaký efekt kromě smrtelných úrazů dvou vojáků, kteří střeží vnější obvod ruzyňského letiště, přineslo zvolené a téměř půl roku fungující bezpečnostní opatření a jaké jsou náklady na jeho fungování?
Děkuji za vaše odpovědi.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Frankovi a prosím pana ministra Grosse o jeho odpovědi.
Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane poslanče, pane předsedo, nejprve bych se chtěl omluvit a chtěl bych poděkovat za nebývalou shovívavost pana předsedy Poslanecké sněmovny, což je nepochybně dáno jeho dobrým rozpoložením. Ale teď bych vážně chtěl hovořit k tomu, co zde zaznělo v interpelaci.
Myslím si, že první, co je zapotřebí říci, je to, co sám pan poslanec uvedl, to znamená, že ta chyba, která se odehrála na ruzyňském letišti, se neodehrála v místech, za která by neslo odpovědnost Ministerstvo vnitra ČR. Nicméně pro občana, který samozřejmě chce mít zajištěnu bezpečnost, je ve své podstatě asi jedno, jestli za to zodpovídá Česká správa letišť, nebo České aerolinie, nebo Policie ČR, protože na občana to působí tak, že něco není v pořádku. Takže naše snaha tuto věc analyzovat a řešit nekončí tam, kde bychom pouze zkonstatovali, že to není věcí Policie ČR, protože nepochybné selhání některých z bezpečnostních prvků na letišti tady nastalo.
To, co konkrétně nastalo, se týkalo jedné bezpečnostní služby, která měla na starosti prostory, kterými se tam ta redaktorka dostala. Abych nebyl osočován z toho, že některé bezpečnostní agentuře kazím jméno, tak ji neuvedu, byť bych ji uvedl velmi rád, protože si myslím, že tam její pracovníci neodvedli dobrou práci. Ale teď je zapotřebí se bavit o systémových opatřeních.
Tato systémová opatření lze udělat pouze následující. Buďto samozřejmě bychom přistoupili na variantu, že Policie ČR bude zodpovídat za všechna takováto zařízení, ale to se dostaneme do velmi obtížné situace a nedovedu si představit, že to bude ufinancovatelné, protože riziko neoprávněného vstupu do nějakých prostor na letišti je zhruba stejné jako riziko vstupu neoprávněných osob do nějakého chemického podniku, do nějaké chemické továrny, nebo vstupu osob třeba na pracoviště jaderné elektrárny. A stejně tak jako u chemických provozů, u jaderných elektráren tu základní kontrolu, kdo se tam pohybuje, kdo tam vstupuje, nedělá Policie ČR, ale dělá ji provozovatel toho zařízení. To znamená, vycházet z logiky, že by policie měla ručit za vše, to by znamenalo, že policie bude mít desítky lidí u každé chemické továrny, desítky lidí u každého nebezpečného provozu a nebezpečného zařízení, což by samozřejmě z hlediska schopnosti státu ufinancovat takovouto činnost byla věc naprosto nebývalá.
***