(11.00 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Možná, že si vzpomínáte, že svého času byla velká diskuse, zda máme zasáhnout do Listiny práv a svobod, nebo nikoliv. Pak, po zralé úvaze, se většina poslanců rozhodla, že ano, a změnili jsme lhůtu 24 hodin na 48 hodin. Tam jde o to zadržení viníka nebo podezřelého z trestného činu. Ale jinak byla podána celá řada návrhů jednotlivých ustanovení ústavy, např. úprava poslanecké, resp. senátorské imunity, a myslím, že v Poslanecké sněmovně měl velkou váhu argument, že skutečně není dobré měnit ústavu takto, po jednotlivých ani ne částech, ale částečkách. Lubomír Zaorálek to označil za salámovou taktiku. Já dokonce myslím, že to je jenom salámové a s taktikou to podle mého soudu ani nemá co dělat, protože tady nejde o žádné promyšlené přístupy k tomu, co a v jakém sledu chceme s ústavou dělat, jak ji chceme reformovat. Ale objevilo se to tady prostě z důvodů, které mohu pochopit, a říkal jsem to už minule, že chápu, že každá vláda si chce usnadňovat svou činnost a zjednodušit své vztahy vůči Parlamentu a pokud možno vztahy Parlamentu vůči vládě oslabit, bez ohledu na to, jaký vláda má stranický charakter, takže z tohoto hlediska to chápu, ale to ještě neznamená, že s tím souhlasím. Já s tím nesouhlasím a budu znovu opakovat svůj návrh na zamítnutí.
Znovu opakuji - jestliže jsme svého času, a myslím, že správně, odmítali takovéto dílčí změny ústavy, pak bychom v tomto postupu měli být konsekventní. Zdá se mi, že ochabla parlamentní kultura v zacházení se zákony vzhledem k tomu, pod jakým tlakem sněmovna jednala, kolik desítek a stovek návrhů musela projednat, že se oslabil jistý cit pro to, co patří k parlamentní kultuře při zacházení s ústavou a se zákony. Myslím, že i na konci volebního období bychom měli ten cit trošku oživit, abychom prokázali, že si jsme vědomi toho, že Parlament v této věci nemůže žádný návrh ústavy považovat jenom za technickou, formální změnu. Je to změna ústavy a musí se s ní nakládat vážně.
Toto je dejme tomu argument formální, i když já si myslím, že to "formální" v tomto směru vůbec neznamená zlehčení významu této argumentace.
Ale pak jsou tu ještě změny, které mají obsahový charakter. Říkám, že se mohou jevit jako technické nebo technicistní. Nemyslím si, že jsou takové. Lubomír Zaorálek už tady právem připomněl onu diskusi, kterou já jsem také zmínil v prvním čtení, v německém Spolkovém sněmu. Já si skutečně myslím a jsem o tom přesvědčen, že rozhodování o tom, co se děje s armádou, nemůže být jenom výlučnou pravomocí vlády, ale že se to nemůže vyloučit z vrcholného rozhodování Parlamentu, i když toto vrcholné rozhodování mnohdy má skutečně jenom ten charakter, že Parlament má určitou pravomoc, kterou prakticky neuplatňuje. Ale to vůbec nic nemění na tom, že tuto pravomoc má a za jistých okolností, pokud by se většina rozhodla, ji uplatnit může. A to jsou věci podstatné.
Takových ustanovení v ústavě je mnoho, která mají svým způsobem symbolický charakter, protože se běžně neuplatňují, ale vyjadřují určité základní vztahy, na kterých náš ústavně politický systém je založen, které znamenají, že supremaci má Parlament jako výraz vůle lidu a ostatní orgány jsou svým způsobem od něj odvozeny, byť to má specifickou povahu v konstrukci jednotlivých orgánů. Ale pokud jde o vztahy vlády a Parlamentu, jsou jasné, a tady jde především o vztahy Poslanecké sněmovny, protože Senát své vztahy k vládě uplatňuje jenom zprostředkovaně, kontrolou těch zákonů, jejichž návrhy podává vláda, které Poslanecká sněmovna v nějaké podobě schválí, jinak přímé vztahy tam nejsou. Ale pokud jde o Poslaneckou sněmovnu, tak to je, a já si nemyslím, že by tyto vztahy měly být oslabovány, bez ohledu na to, že Poslanecká sněmovna nemusí považovat za důležité tyto ústavní vztahy uplatňovat často a prakticky, protože k tomu není důvod, ale důležité je, že ústava je takto koncipuje a že za jistých okolností - znovu opakuji, kdyby byla většinová vůle ve sněmovně - sněmovna je uplatnit může.
Takže tato změna, pokud by se pro ni sněmovna rozhodla, v tomto směru skutečně nemá jenom technický charakter, ale zasahuje do principů, ze kterých naše ústavní úprava vychází.
Znovu říkám, že si nemyslím, že bychom měli ze všech těch důvodů, které už tu byly řečeny, které jsem se stručně pokusil opakovat, tento návrh podpořit, a dávám návrh na zamítnutí.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Dále se přihlásil do rozpravy pan poslanec Exner.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, chtěl bych nejdříve připomenout, že poslanecký klub KSČM v roce 2000 nehlasoval pro změnu té části ústavy, která nyní má být opět změněna. Původně neměla vláda ani takové kompetence, jaké jí přiřazuje současná ústava. Tyto kompetence původně byly na Parlamentu ČR. Nyní je navrhováno, aby se kompetence Parlamentu dále výrazně zúžily a aby vláda, pokud jde o průjezdy a přelety ozbrojených sil a o účasti ozbrojených sil ČR na vojenských cvičeních mimo území České republiky a obráceně o účasti ozbrojených sil jiných států na vojenských cvičeních na území České republiky, rozhodovala prakticky výhradně, a Parlament byl ve všech případech informován pouze dodatečně určitým přehledem, aniž by se podrobně stanovovalo, jakým způsobem tato informace má probíhat.
Vzpomínáme si na období po roce 1989, kdy právě rozhodování ve vojenských věcech, ve věcech týkajících se ozbrojených sil bylo předmětem kritiky minulé doby a požadovalo se, aby Parlament demokraticky rozhodoval o všech věcech, které se této oblasti týkají, pokud mají jakýkoliv mezinárodní dopad. Nyní postupně z této politiky slevujeme.
Problém toho nového návrhu, jak už bylo řečeno, spočívá nejen v tom, že dělá dílčí, malou, nevýznamnou úpravu, a proč se domnívám, že nevýznamnou, to vysvětlím, ale také v tom, jaká je právě věcná náplň této úpravy. Už současná úprava vlastně nestanovuje ani kdy, ani jak se o jednotlivých průjezdech, přeletech a cvičeních rozhoduje. Současná ústava nestanoví, jestli se rozhodování má týkat jednotlivých věcí, ale jenom času, kdy má vláda informovat. Vláda nemá informovat o jednotlivých průjezdech a přeletech, ale má informovat o rozhodnutích o nich. Přičemž na vládě se v současné chvíli ponechává, jestli rozhodování je o jednotlivých průletech, přeletech nebo cvičeních, nebo jestli udělá své rozhodnutí hromadně, a není vůbec stanoven čas ani způsob, jakým takové rozhodnutí má udělat.
***