(20.30 hodin)
(pokračuje Kocourek)
Nakládat na státní rozpočet další dodatečné výdaje a měnit tak znovu a znovu konsensuálně dohodnutý deficit považuji bohužel už počátkem dubna 2002 za prakticky nemožné.
Uveďme si, jaká je aktuální situace státního rozpočtu 2002, který byl schválen s deficitem 46,2 mld. Kč. Po prvních třech měsících je státní rozpočet 2002 v deficitu 15,7 mld. Kč, což je ve srovnání s prvním čtvrtletím roku 2001 o 18,4 mld. Kč horší saldo. Nelze tedy očekávat, že bychom na konci roku 2002 dopadli lépe, než je předpoklad státního rozpočtu 2002, a tedy očekávejme opět nebo určitě deficit kolem 46,2 mld. Kč. K tomuto deficitu 46,2 mld. Kč nám vláda do roku 2002 převedla z roku 2001 nesplacený deficit 12,1 mld. Kč za ztrátu Konsolidační banky za rok 1999, takže jsme nyní na čísle 58,3 mld. Kč očekávaného deficitu státního rozpočtu za rok 2002. K tomu si ještě připojme poslanci ČSSD a koalice schválené dodatečné dluhopisy na výplaty ze Zajišťovacího fondu družstevních záložen ve výši 1,2 mld. Kč, a jsme na očekávaném deficitu letošního rozpočtu ve výši 59,5 mld. Kč. Takto dnes už prakticky máme po třech měsících roku zvýšený deficit o zhruba 30 % oproti schválenému rozpočtu - a máme ještě devět měsíců před sebou. A to ještě neproběhly ani závěrečné schůze sněmovny před volbami.
Podle mého názoru již tedy není možné zatěžovat výdaje rozpočtu dalšími dodatečnými mimorozpočtovými výdaji, neboť to zcela deformuje sněmovní rozpočtovou politiku a rozhodování o rozpočtových prioritách.
Závěrem bych chtěl ještě jednou zdůraznit, že jsem se snažil prokázat, že vláda měla dostatek časového a procesního prostoru, aby mohla tento záměr realizovat v rámci řádně projednávaného státního rozpočtu 2002. Dále znovu opakuji, že schválený deficit státního rozpočtu 2002 nám za tři měsíce roku 2002 narostl již o zhruba 30 %. Chtěl bych také znovu připomenout logiku, že ten, kdo rozhoduje, by měl nést jak výnosy, tak náklady svých rozhodnutí, neboli nejdříve si musí vyjednat zdrojový prostor, a potom v rámci tohoto prostoru nákladově rozhodovat.
Je mi tedy možná trochu líto, že tyto své úvahy a závěry přednáším před touto sněmovnou u tak bohulibého záměru, jakým je zrovna válka v Afghánistánu, ale chtěl bych vládu ubezpečit o tom, že pokud přijde do rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny s návrhem rozpočtového opatření, které bude znamenat převod maximálně 1,7 mld. Kč v rámci schváleného státního rozpočtu 2002, a to za účelem financování naší účasti na operaci Trvalá svoboda nebo v misi ISAF, jsem připraven taková opatření podporovat, neboť pouze tak budou naplněny mnou zmíněné tři pohledy na soulad logiky jak procesní, tak rozpočtové, ale zejména rozhodovací, kdy náklady má nést ten, kdo rozhoduje.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil předseda vlády Miloš Zeman, poté jsou přihlášeni pan poslanec Recman a pan poslanec Kalousek. Všechny ostatní kolegy prosím o zklidnění atmosféry a pozornost vůči řečníkovi.
Prosím, pane premiére.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, přiznávám se, že tuto debatu vnímám s jistým úžasem. Ten úžas není adresován mým komunistickým kolegům, protože naprosto chápu jejich stanovisko. Po zkušenosti, kterou utrpěli v Afghánistánu v roce 1979 a v letech následujících, v nich patrně sama zmínka o Afghánistánu vyvolává mrazení v zádech. A naprosto chápu jejich rezistenci, danou jejich hlubokým humanismem, vyslat do Afghánistánu polní nemocnici. Proto se komunistickou opozicí, která je alespoň konzistentní, byť s ní nesouhlasím, nebudu dále zabývat.
To, co nechápu od kolegů, kteří tady tak plamenně hovoří o boji proti terorismu a kteří před chvílí velkou většinou schválili, že vyšleme do Afghánistánu polní nemocnici, to, co od nich skutečně nechápu, je pokrytectví kombinované se zbabělostí. Vím, že jsou to tvrdá slova, ale pokusím se to dokázat.
Představte si, že máte na letišti letadlo, které má odletět na určitou misi. Vy sdělíte pilotovi tohoto letadla, že s touto misí souhlasíte, ale současně mu s milým úsměvem oznámíte, že mu do nádrže nedáte benzin. Letadlo tedy neodstartuje a svoji misi nesplní. Ale vy si jako Pilát Pontský, milí pravicoví kolegové, umyjete ruce a budete říkat: přece si ten pilot mohl ten benzin sehnat někde jinde, mohl si vyvrtat naftovou studnu poblíž letiště nebo mohl využít nějakého jiného paliva. Je to nesmysl.
Uvědomte si, prosím vás, že na rozdíl od běžných výdajů, které musí být kryty z rozpočtu, jsou válečné výdaje v celé historii u každé země kryty státní půjčkou, to znamená dluhopisy. Tato vláda samozřejmě nemohla vědět - a zde bych polemizoval se svým předřečníkem - že nás britské vedení požádá o vyslání polní nemocnice do Afghánistánu, z toho prostého důvodu, že původně nová afghánská vláda premiéra Karzáího žádala redukci mezinárodních ozbrojených sil, a s tímto výdajem nebylo možné v době sestavování, ale dokonce ani v době schvalování státního rozpočtu počítat. Chci tedy říci, že pokládám za neobyčejné pokrytectví říci ano, pošlete si vojáky do Afghánistánu, v tomto případě polní nemocnici s příslušným krytím, ale nedáme vám na to peníze, nedáme vám ten benzin.
Chtěl bych souhlasit s panem poslancem Kocourkem v jedné věci. Ano, i já jsem nehlasoval pro zvýšení úhrad kampeličkářům, protože se domnívám, že zákon nám ukládá pouze úhradu do výše 80 % částky 100 000. Tento zákon je zapotřebí dodržet, ale co nad to je, od zlého je, neboť kampeličkáři byli spoluvlastníci a nesli rizika vyvolaná tím, že jim kampeličky nabízely vyšší než průměrné úroky. Chápu na druhé straně populistické důvody, které vedly k tomu, že asi 60 nebo 80 tisíc kampeličkářů, kteří měli úložky vyšší než 100 000 Kč - mimochodem patrně voliči pravicových stran, protože levice má většinou chudší voliče - že tito lidé byli potěšeni a stali se elektorátem těch stran, které hlasovaly pro toto navýšení. Mimochodem, zhruba o stejnou částku, o kterou se jedná dnes, to znamená 1,2 mld. Kč.
Milí kolegové, dovolte mi, abych vám sdělil překvapující zvěst. V Afghánistánu vás nikdo volit nebude. Nebude volit ani ODS, ani US, ne kvůli nedostatku vkusu, ale protože tam ani tato strana nemá voliče, nebude volit stranu lidovou a nebude volit sociální demokracii, o komunistech nemluvě. Z toho vyplývá, že v Afghánistánu voliče nemůžete získat, ale můžete tam ztratit čest. Můžete ztratit čest tehdy, když český parlament v podstatě sdělí světové veřejnosti, že sice krásnými slovy je ochoten podpořit boj proti terorismu, ale že na to nedá ani korunu, pod alibistickou záminkou, ať si vláda sežene ty peníze sama.
***