(9.50 hodin)
Místopředseda PSP František Brožík: Stávající bod 4 se přečísluje na stávající bod 5, pane poslanče? Takže pouze v části čtvrté se doplňuje novelizační bod 4. Děkuji.
Kdo se dále hlásí do podrobné rozpravy? Pokud se nikdo do rozpravy nehlásí, rozpravu končím. Dám samozřejmě možnost navrhovateli i zpravodaji se závěrečnými slovy. Kdo se hlásí první? Pan poslanec Ondruš.
Poslanec František Ondruš: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, děkuji za slovo. Pokusím se ve své závěrečné řeči vyjádřit jenom k některým skutečnostem, které tady zazněly ve druhém čtení, a dovolím si pár poznámek k některým pozměňovacím návrhům.
Jak jsem se díval do stenozáznamu, tak z úst paní místopředsedkyně Buzkové a některých dalších kolegů zaznělo, že naše novela v § 23 nepřiměřeně rozšiřuje pravomoci zpravodajských služeb a Národního bezpečnostního úřadu. Toto tvrzení pokládám za omyl. Ještě jednou bych to rád podtrhl, je to opravdu velký omyl. Paragraf 23, tak jak existuje jak ve stávajícím znění zákona, tak v námi navrhované novele, totiž pouze pojednává o bezpečnostní způsobilosti a více či méně ji precizuje. Precizuje jednotlivé důvody, kdežto rozhodnutí a pravomoci Národního bezpečnostního úřadu ve věci vyhodnocení prověrek, čili o tom, jaké tento úřad má či nemá pravomoci, jsou naprosto evidentní nikoliv z tohoto paragrafu, ale z § 31 odst. 2 platného zákona, který říká naprosto jednoznačně kolem vyhodnocení prověrek, že Národní bezpečnostní úřad posoudí podmínky osobnostní způsobilosti a provede celkové posouzení, zda osoba vyhovuje, nebo nevyhovuje. Teprve tento § 31 hovoří o tom, jaké jsou pravomoci. A tohoto paragrafu se naše novela absolutně netýká. Věřím tomu, že v budoucnu se i tento paragraf stane místem posouzení, neboť v současné době se stávají případy, kdy Národní bezpečnostní úřad naprosto nebere ohledy na stanoviska zpravodajských služeb, eventuálně policie, a stanoví si a vyhodnotí závěry v souladu s § 31 naprosto sám.
Takže ještě jednou: § 23 není vůbec o rozšíření pravomocí a vůbec o nich ve svém důsledku nepojednává.
Teď mi dovolte ještě jedno vyjádření k pozměňovacím návrhům pana kolegy Klase. O části § 23 jsem hovořil. Pan kolega Klas navrhuje vypustit odst. 4 tohoto paragrafu. S tímto si dovolím naprosto nesouhlasit, neboť odst. 4 reaguje na nález Ústavního soudu, který říká, že je třeba uvádět důvody nevydání, a naše novela v odst. 4 tento způsob řeší. Řeší ho tak, že tedy toto nařizuje. A pokud by důvody tkvěly v oblasti utajovaných skutečností, tak odkazuje na číslo jednací příslušného spisu nebo příslušné listiny, na základě kterého byl nevydán. Nerozumím tomu, nicméně respektuji názor pana kolegy na vypuštění tohoto odstavce, ale bytostně s tím nesouhlasím.
Tolik bych si dovolil jenom k probíhající rozpravě ve druhém čtení.
Na závěr bych si vás dovolil, vážené kolegyně a vážení kolegové, požádat o jakousi státnickou moudrost při hlasování o této novele, neboť jakékoliv legislativní vakuum nebo jakýkoliv legislativní nedostatek, který by se projevil nepřijetím této novely, by ne (?) zcela nepochybně měl dopad na naši důvěryhodnost. A ta, jak víte i z denního tisku, v poslední době není nejlepší. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Dále se o slovo přihlásil zpravodaj pan poslanec Koháček.
Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolím si v závěrečném slově zpravodaje vyjádřit se k některým pozměňovacím návrhům a k jejich odůvodnění, která zazněla ve druhém čtení.
Podle mého očekávání nejvíce vystoupení a návrhů se týkalo návrhu nového znění § 23, ve kterém je definována bezpečnostní spolehlivost. Problém tohoto paragrafu je podle mého názoru dvojí.
V prvé řadě stojíme před skutečností, že Ústavní soud v tomto paragrafu zrušil uvozovací slovo zejména, čímž ze stávajícího znění učinil taxativní výčet. Doposud mohly zpravodajské služby a Národní bezpečnostní úřad posuzovat bezpečnostní spolehlivost nad rámec znění § 23. Toto po 1. červenci tohoto roku už nebude možné. Protože považuji důvěryhodně neprokázané vysoké příjmy a důvěryhodně neprokázaný původ velkého majetku za jedno z největších bezpečnostních rizik, jsem přesvědčen, že by v povinně taxativním výčtu neměly chybět.
Za stejně veliké bezpečnostní riziko považuji styk prověřované osoby s lidmi, kteří jsou podezřelí ze součinnosti s terorismem či organizovaným zločinem, a to zvláště po 11. září. Proto nemohu souhlasit s přítelem Janem Klasem ani s místopředsedkyní Poslanecké sněmovny Petrou Buzkovou, kteří navrhuji tyto pasáže vypustit. Na druhou stranu souhlasím s upřesněním v návrzích poslanců Stanislava Grosse a Jiřího Havlíčka. Jsem však přesvědčen, že některá ustanovení § 23 byla a stále jsou neodůvodněně tvrdá, a navrhl jsem je na výboru zařadit do mírnějšího režimu, tedy režimu posouzení. Například si nemyslím, že každý, kdo byl odsouzen třeba za zaviněnou dopravní nehodu, musí být vždy bezpečnostně nespolehlivý, a to platí i pro probíhající trestní stíhání. Zde je myslím nutné dát prostor pro posouzení každé konkrétní věci, a to zvláště, budeme-li mít - přijmeme-li tento návrh zákona - k dispozici odvolací orgán. Navíc jsme v původním textu opomněli vyjmout z přísného režimu osoby soudně rehabilitované. Přijetím návrhu místopředsedkyně Petry Buzkové, to znamená, kdybychom celé znění výboru zamítli, bychom ani tyto věci neopravili.
Dále si myslím, že není správné, aby exekutiva prověřovala poslance kontrolující zpravodajské služby, resp. považuji za velmi nesprávné, aby si zpravodajské služby tímto způsobem samy vybíraly své parlamentní kontrolory. Navrhoval jsem to již několikrát, ale je pravda, že jsem byl podezírán, že se chci bezpečnostní prověrce vyhnout, přestože jsem členem komise, která kontroluje činnost vojenského obranného zpravodajství. Nyní jsem však již prověřen na stupeň přísně tajné, tak doufám, že mi tyto úmysly již nebudou podsouvány. Návrh jsem na výboru podal znovu a máte ho v usnesení výboru obsažen. Proto nemohu podpořit pozměňovací návrhy poslanců Klase a Havlíčka, kteří chtějí v této věci zachovat původní stav.
Dále nemohu podpořit návrh poslance Houzáka, který zásadně mění institut odvolání, aniž by stanovil soudu specifický režim projednávání, který tato problematika vyžaduje.
Stanovisko k těmto a dalším pozměňovacím návrhům sdělím, jak bývá tradicí, vždy před příslušným hlasováním.
Dámy a pánové, závěrem bych vás chtěl ujistit, že návrhy obsažené v usnesení výboru pro obranu a bezpečnost nejsou podány ve prospěch zvýšení moci žádné z našich zpravodajských služeb ani Národního bezpečnostního úřadu… (Velký hluk v sále.)
***