(9.20 hodin)
(pokračuje Tůma)
Zpomalení zahraniční poptávky se v průběhu roku 2001 postupně promítalo do české ekonomiky. Došlo ke zpomalení růstu průmyslové výroby, reálného vývozu i dovozu a zastavil se trend poklesu míry nezaměstnanosti, která se stabilizovala na úrovni kolem 9 %. Ekonomika nicméně díky zvyšující se domácí poptávce nadále rostla, což potvrdila i nedávno zveřejněná data o vývoji hrubého domácího produktu.
Nepříznivý vývoj zahraniční poptávky spolu s poklesem nákladových inflačních tlaků vytvořil prostor pro snížení úrokových sazeb České národní banky o 0,5 procentního bodu - na 4,75 %.
Měnovému vývoji koncem roku 2001 dominovalo výrazné posílení měnového kursu, dané mj. očekáváním vysokých devizových příjmů států z privatizace a následné nutnosti konverze těchto příjmů do korun k financování veřejných schodků rozpočtů. Tempo zhodnocování měny, které koncem roku 2001 dosáhlo téměř 10 % meziročně, vyhodnotila Česká národní banky jako přesahující reálné možnosti ekonomiky a navíc nevhodně načasované vzhledem k nízké zahraniční poptávce. Proto jsme se snažili spolu s vládou nalézt koordinované řešení tohoto problému a příloha zprávy o inflaci obsahuje stručný popis mechanismů této dohody. Zároveň jsme využívali ke zmírnění posilování kursu své standardní nástroje, ať už slovní intervence, nebo přímé devizové intervence v říjnu 2001 a v lednu 2002.
Co se týká prognózy inflace a prognózy HDP, což je nesmírně významný signál pro trh o pohledu centrální banky v příštích měsících, došlo v lednu k vypracování nové prognózy makroekonomického vývoje. Prognóza inflace se v celém projekčním horizontu snížila a pro období za 4 až 6 čtvrtletí se posunula na spodní hranici cílového koridoru. Přispěl k tomu jednak příznivý vývoj nákladových faktorů inflace umocněný výrazným posílením měnového kursu a jednak předpoklad o absenci významnějších poptávkových faktorů inflace. Zároveň bylo konstatováno, že prudké posílení měnového kursu znamená zpřísnění celkových měnových podmínek v ekonomice.
Ze všech uvedených důvodů se ČNB v lednu 2002 rozhodla snížit dvoutýdenní sazbu ve dvou krocích o 0,5 procentního bodu na současnou úroveň 4,25 %.
Za aktuální riziko makroekonomického vývoje lze nadále považovat vývoj měnového kursu a ve střednědobém výhledu je výrazným rizikem situace veřejných financí. Příznivě by naopak mělo působit zahraniční oživování.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane guvernére. Prosím nyní zpravodaje rozpočtového výboru Martina Kocourka.
K tomuto bodu jsme obdrželi usnesení rozpočtového výboru č. 612 ze dne 26. února tohoto roku, které nám odůvodní pan kolega Martin Kocourek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Kocourek: Vážený pane místopředsedo, vážený pane guvernére, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych vás jako zpravodaj ke "Zprávě České národní banky o inflaci za rok 2001 - leden 2002" seznámil s projednáváním tohoto materiálu v rozpočtovém výboru a jeho usnesením č. 612 z 57. schůze rozpočtového výboru ze dne 26. února 2002.
Rozpočtový výbor po projednání tohoto podkladu:
1. vzal na vědomí materiál Zpráva České národní banky o inflaci za rok 2001 - leden 2002 předložený Českou národní bankou;
2. doporučuje Poslanecké sněmovně, aby přijala následující usnesení: Poslanecká sněmovna bere na vědomí Zprávu České národní banky o inflaci za rok 2001 - leden 2002.
3. Rozpočtový výbor požádal ministra financí a guvernéra České národní banky, aby rozpočtovému výboru předložili k projednání dohodu mezi vládou a Českou národní bankou o řešení kursových dopadů přílivu kapitálu z privatizace státního majetku a z dalších devizových příjmů státu.
Z toho, co jsem teď přečetl jako usnesení rozpočtového výboru, také plyne charakteristika tohoto jednání. Zatímco k samotné měnové politice České národní banky za rok 2001 rozpočtový výbor neměl žádných zásadních připomínek, diskutovalo se zejména o zmíněné dohodě mezi vládou a Českou národní bankou, zjednodušeně řečeno o naložení s příjmy z privatizace, kde rozpočtový výbor vyjádřil pochyby nad charakterem této dohody a zejména nad cenou pro státní finance, které by měly za sterilizaci těchto příjmů z privatizace České národní bance platit. Nicméně netýká se tato problematika přímo projednávání měnového vývoje, a proto rozpočtový výbor se touto věcí bude zabývat na některém ze svých dalších zasedání jako zvláštním bodem, případně bude tuto sněmovnu o výsledku svého jednání nad touto dohodou informovat.
Tolik na úvod zpravodajská zpráva.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám všeobecnou rozpravu, do které se jako první písemně přihlásil pan poslanec Jiří Patočka.
Poslanec Jiří Patočka: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a vážení kolegové, dovolte mi, abych se vyjádřil k této zprávě, kterou jsme projednávali na rozpočtovém výboru. Chtěl bych říci, že oceňuji i kvalitní zpracování, které zachycuje jak pozitivní, tak i negativní tendence v této souhrnné zprávě o vývoji národního hospodářství. Chtěl bych se krátce zabývat svým pohledem na některé věci, které považuji za důležité. Mají zřejmě silnou vypovídací schopnost a dokumentují vývoj českého národního hospodářství i z možná negativní stránky.
V hodnoceném období došlo sice k poklesu inflace podpořenému poklesem cen ropy, surovin i posilováním kursu koruny vůči euru i dolaru. Přírůstek hrubého domácího produktu byl ovlivněn přírůstkem poptávky domácností s přírůstkem poptávky v oblasti služeb, zejména u podniků pod zahraniční kontrolou. Objevil se poměrně výrazný přírůstek nezaměstnanosti na koncovou úroveň roku v úrovni 8,9 %. V oblasti měnového vývoje trvá nadále růst objemu peněžní zásoby.
Co bych nazval jako rub a líc jedné mince: roste sklon ke spotřebě u domácností, výrazně se snižuje sklon domácností k úsporám. To je ovlivňováno zejména velmi nízkými úrokovými sazbami u vkladů u českých bank. Přetrvává dlouhodobý pokles objemu úvěrů u domácích podniků způsobený nedobytností těchto úvěrů u domácích bank. Proti tomu se zvyšuje objem úvěrů pro podniky pod zahraniční kontrolou a současně se zvyšuje i objem úvěrů domácností, zejména v oblasti hypotečních a spotřebních úvěrů.
Česká národní banka snížila svou reposazbu na 4,25 %. Podle mého soudu asi pozdě a málo. Přes skutečnost, že dále pokračovalo zhodnocení koruny, obchodní banky ve svém chování ke klientům, zejména v kategorii domácích podniků, žádnou výraznou změnu neprovedly, žádné výrazné snížení úroků z těchto úvěrů i vkladů se neprojevilo. Ukazuje se, že opatření České národní banky v tomto směru bylo zřejmě málo účinné.
Zahraniční investice meziročně poklesly o 12 %. Je to otázka asi rychlosti a celkového pohybu této struktury. Jejich struktura ovšem směřovala k podílu 70 % do obchodu a služeb a pouze 30 % do investic. Na to upozorňuji. Došlo například ke zpomalení růstu stavebnictví, zejména v ukazateli jeho přidané hodnoty došlo k meziročnímu poklesu, přestože toto odvětví je nyní taženo, jak se uvádí a rádi uvádějí interpreti tohoto úspěšného období, že je taženo vlastně soukromou poptávkou. Je tedy zřejmé, že vliv veřejné zakázky je minimální.
Myslím si, že negativních jevů přibývá. Finanční hospodaření nefinančních organizací a korporací v sobě obsahuje některé silné prvky recese. Růst zisku se odehrává především u podniků pod zahraniční kontrolou, prohlubuje se ztrátovost odvětví, dochází opět k růstu platební neschopnosti podniků, klesá podíl mzdové náročnosti. K tomuto dochází přes pokles cen vstupu z dovozu i přes zpevnění kursu koruny. Na trhu práce se rovněž projevují prvky recese, jako již zmíněný růst nezaměstnanosti. Průměrná mzda rostla ve čtvrtém čtvrtletí rychleji než národohospodářská produktivita.
***