(10.00 hodin)
(pokračuje Grulich)
Ve hře je daleko více vážných a závažných faktorů, které bychom měli na přání občanů respektovat. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Pan poslanec Vojíř má náhradní kartu č. 2.
Nyní má slovo pan poslanec Skopal, připraví se pan poslanec Martínek.
Poslanec Ladislav Skopal: Dovolte, vážení kolegové, abych jen krátce sdělil panu poslanci Benešovi - ale zrovna ho tady nevidím - dvě věci.
První věc, že jsme tento týden schválili počet pověřených obcí, a dokonce jsme tento počet zvýšili o dvě obce. Pamatuji si Varnsdorf a nepamatuji si přesně tu druhou obec. Takže i tam dojde k určitým změnám.
Druhá věc, že navazující zákony na práva a povinnosti a kompetence těchto obcí a práva krajů budeme schvalovat, popř. neschvalovat příští týden ve třetím čtení a tento návrh je v prvním čtení, takže je prostor, abychom po třetím čtení již věděli, jaké kompetence budou mít - nebo předpokládali, samozřejmě tyto návrhy půjdou ještě do Senátu. Ale je pořád dostatek času k projednání tohoto návrhu.
Proto bych se také přimlouval za to, abychom propustili tento návrh do druhého čtení a mohli ho projednat ve druhém čtení ve výborech, protože na zamítnutí je dostatek času. Všichni jsme, když jsme šli do voleb, říkali, že budeme poslouchat názory občanů. A že došlo k tomu, že Jihomoravský kraj zde předložil tento návrh, a ne kraj Vysočina, je nejspíš proto, že dochází k rozšíření Jihomoravského kraje a odebrání části území, když to tak nazvu, Vysočiny, a tomu se každý brání, myslím z toho centra. Ale ti občané přece jen z hlediska spádovosti a z hlediska možností vyřizování nejen úředních záležitostí, ale i osobních, toto zvážili a o to nás požádali. Myslím, že stojí za to se tím zabývat.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pan poslanec Martínek.
Poslanec Radko Martínek: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené kolegyně a kolegové. Vystupuji především proto, že nesnáším, když ti, kteří mají možnost mluvit, aniž by ostatní mohli, to znamená mají výjimečné právo, tak to tak činí, a já jako zpravodaj bych samozřejmě v závěrečné zprávě mohl říkat věci, na které by nikdo nemohl reagovat. A protože jestliže člověk něco nesnáší, neměl by to dělat, a proto nyní hovořím.
To, co se teď odehrává, jen svědčí o tom, že jsem měl pravdu, když jsem hovořil o smutné historii této sněmovny, když zamítla komplexní návrh, který tady byl, bez jakékoli diskuse. Kdyby totiž někteří z těch, kteří tady teď hovořili, skutečně jednali tak, jak mluví, tak by zákon, který předložila vláda, bez problémů prošel do druhého čtení. Připomeňme si, vážené kolegyně a kolegové, kolik chybělo hlasů. Byly to dva hlasy, které chyběly, aby nebyl zamítnut. Je tady paní kolegyně Němcová a někteří další, kteří kdyby zvedli ruku, nebylo by co řešit.
Jestliže se tady hovoří o nepřipravenosti reformy, tak v této oblasti to nemůže říci ani ten největší nepřítel reformy, protože všechny - zdůrazňuji všechny - obce v republice se mohly vyjádřit. Všechny. Měly na to dostatek času a mohly se klidně vyjádřit, přestože se to panu kolegovi Vidímovi nelíbí a teď tady na mě pokřikuje, což mu zapovídá jednací řád.
Pokud se týká toho, co tady bylo řečeno, že nebyla stanovena pravidla, tak i ta byla stanovena. Bylo přece jasně řečeno, že pouze a jen usnesení zastupitelstev jsou relevantním údajem, se kterým Ministerstvo vnitra pracovalo. Pokud se týká místního referenda, tak všechny právní kapacity této země, které byly dotazovány, jednoznačně potvrdily, že místní referendum, tak jak je v současné době v zákoně, nelze použít na tuto záležitost, to znamená jedině a pouze usnesení zastupitelstev.
Jestli se tady vyčítalo panu kolegovi Grulichovi, že nepředložil, co předložit měl, je to zase nepravda, protože pan kolega Grulich ještě ve funkci ministra nechal zpracovat, jak jsem říkal, všechny žádosti, resp. dotázal se a jeho ministerstvo se dotázalo všech obcí v republice a na základě toho byl vypracován zákon, který tuto záležitost měl řešit.
Mám bohužel smutný pocit z toho, že tuto záležitost tady řešit budeme stále a opakovaně, a má pravdu kolega Grůza, když říká, že čím déle se bude tato záležitost protahovat, tím to bude složitější. Pravdou ovšem je, že tím, že jsme schválili zákon o vytvoření obcí s rozšířenou pravomocí, vytvořili jsme elementární podmínku pro to, aby tyto problémy do budoucna řešeny být mohly.
Pevně doufám, že v nejbližší možné době, pokud najde tento sbor ještě chuť se tímto zabývat, tak se tím zabývat bude, ale bude se tím zabývat bez emocí, bez různých politických předpojatostí, ale na základě racionálna a na základě skutečných tužeb občanů, kterých se to týká.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Konstatuji, že se vystupující již natolik vyčerpali, že se nikdo nehlásí, což mi umožňuje s velkým potěšením ukončit rozpravu k tomuto bodu.
Soudím podle vystoupení pana poslance Martínka, že již nebude vystupovat se závěrečným slovem, ale v každém případě pan hejtman. Prosím.
Hejtman Jihomoravského kraje Stanislav Juránek: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, místopředsedo vlády, milé poslankyně a vážení poslanci, dovolím si poděkovat vám za tuto debatu, která právě proběhla. Z mého pohledu to byla první debata, která se tímto problémem tady zabývala, a zvlášť bych chtěl poděkovat za návrhy i těm, kteří se neztotožňují s tímto návrhem, ale jsou připraveni o něm diskutovat. Při té příležitosti bych rád jmenoval paní poslankyni Němcovou.
To, co je mou povinností v tuto chvíli, je odpovědět na některé otázky, které tady zazněly.
Ano, ten zákon předkládá po formální stránce, tedy de iure, Jihomoravský kraj. Nicméně k tomu došlo a byl bych rád, abyste to věděli, jeden den poté, co jste zde ve sněmovně neschválili vládní návrh č. 1161. To znamená, tento bod nebyl zařazen na žádném programu našeho zastupitelstva a byl pouze reakcí na to, že zákon 1161 nebyl puštěn do druhého čtení. Nechtěl bych to brát v žádném případě útočně. Chtěl bych, abyste věděli a pochopili situaci, za které o této záležitosti se hlasovalo v jihomoravském zastupitelstvu. Velmi rád bych vám sdělil, že ve většině těchto obcí nešlo o záležitost, že by nepřijali vaše rozhodnutí v obou směrech, ale šlo o to, že považovali za velmi nepřijatelné pro sebe, že se o tomto návrhu nediskutovalo.
Řeknu vám ten důvod. První obec, která žádala o změnu tehdy ještě okresu, požádala o to v roce 1992. Polovina zastupitelstev schválila svoji žádost o přesun také do jiného okresu, ale také do jiného kraje, v roce 1998. Prosím tedy, abyste s ohledem na to, že tato záležitost je velmi důležitá pro řadu občanů, a v tomto regionu pro většinu občanů, kteří zde žijí, abyste schválili tento zákon v prvním čtení a pustili ho do diskuse, kterou tento zákon zcela určitě vyžaduje.
***