(10.40 hodin)
(pokračuje Urban)
Na základě složitosti a komplexnosti celého řešení došlo s městem Kutná Hora a Ministerstvem životního prostředí k určité dohodě, že ministr životního prostředí připraví podkladový materiál pro jednání vlády, kde by měl být stanoven postup odstranění starých ekologických zátěží a kde by mělo být definováno, jakým způsobem bude celá problematika profinancována.
Děkuji, děkuji panu ministrovi za rozhodnutí, které učinil dříve, než byla podána interpelace panem poslancem Fischerem, rozhodnutí, které vedlo skutečně ke zklidnění situace v celém regionu Kutnohorska.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji pane poslanče. O slovo se přihlásil pan poslanec Stanislav Fischer.
Poslanec Stanislav Fischer: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já mám jenom krátkou poznámku k vystoupení předřečníka. Pan poslanec Urban se snažil tuto záležitost zpolitizovat už na předchozí schůzi, která se tím zabývala, a šlápl vedle. Kdo to tady neslyšel, tak si to může přečíst ve stenografickém záznamu. A ponechám sám těm, kterých se to bezprostředně týká v Kutné Hoře a okolí, aby posoudili, zda interpelace byla účelná, pomohla, nebo ne. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Táži se, kdo se dále hlásí do rozpravy. Pokud se nikdo nehlásí, rozpravu končím.
Nebyl předložen žádný návrh na usnesení, proto končím i tuto interpelaci a odpověď na tuto interpelaci místopředsedy vlády ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra.
Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je interpelace na místopředsedu vlády Vladimíra Špidlu. Ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla odpověděl na interpelaci poslance Jaroslava Gongola ve věci zákona č. 155/1995 Sb. a jeho novely zákona č. 188/2001 Sb. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 1259.
Otevírám rozpravu a táži se, kdo se bude hlásit jako první. Pan poslanec Jaroslav Gongol. Prosím pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedo, dámy a pánové, pane místopředsedo vlády. Ve své interpelaci č. 871 jsem se na vás obrátil s žádostí o řešení problému, který dnes zcela evidentně existuje při výpočtu důchodových výměrů pracovníků bývalé první kategorie, kteří jdou do důchodu po roce 1995 a jejichž důchod není valorizován, protože ten, kdo jde například do důchodu v roce 2002, ani valorizaci nemohl dostat. Přitom když se v roce 1992 rušily důchodové kategorie, bylo deklarováno, že u těch, kteří mají do této chvíle v první kategorii odpracován byť jen jeden rok, zůstanou jim výhody zachovány, a proto se počítalo s definitivním zánikem až v roce 2018. Na co se však v té době zapomnělo, bylo ošetření růstu základů s ohledem na nutnost postupné valorizace důchodů, kterou v té době předkladatel zákona asi opomněl.
Pan ministře, vy sám v odpovědi na mou interpelaci píšete, že ministerstvo si je vědomo od počátku vznikajícího problému, že je tento problém však neřešitelný. To je přesná citace z vaší odpovědi. Jinými slovy to znamená, že to jako problém uznáváte, ale říkáte, že vaše ministerstvo nezná řešení. A z tohoto důvodu, jak uvádíte, nebudete ani iniciovat řešení. Pro mne jako poslance je to zcela nelogický závěr, který říká: vím o problému, ale řešit jej nemusím. Možná je to názor jen úředníka, který vám tuto odpověď připravil, a tak vám chci předložit další argumenty.
Na konkrétních výpočtech konkrétních osob jsem spočítal, že pracovník, který odchází v roce 1995 do důchodu a dosáhl maximální částky procentního výměru ve výši 5100 korun dle zákona č. 100/1988 Sb., pobírá dnes po sedmi valorizacích v úhrnné výši 58,5 % procentní výměr po valorizaci celkem 8940 korun plus základní výměr důchodu ve výši 1310 Kč. Úhrnem tedy jeho důchod činí dnes 10 250 Kč. Jiný pracovník, který šel do důchodu v roce 2001 a odpracoval 38 let, dosáhl procentní výměru důchodu vypočteného podle zákona č. 155/1995 Sb., celkem 5930 Kč. Poslední valorizace v roce 2001 mu tuto částku zvýšila na 6405 Kč. Včetně základní výměry ve výši 1310 Kč, která se nemění, činí jeho důchod 7715 Kč.
Rozdíl mezi tím, kdo odešel do důchodu v roce 1995 a má dnes po valorizacích 10 250 Kč, činí v neprospěch důchodce z roku 2001 celkem 2535 Kč měsíčně. Z některých dalších případů lidí, kteří si u mne stěžovali, jsem si vypočítal, že tyto rozdíly jsou ještě větší a činí již dnes až 3304 Kč měsíčně.
Pokusme se domyslet, pane ministře a místopředsedo vlády, jak tyto rozdíly budou narůstat s každou valorizací a například kolik budou činit v roce 2005 nebo ještě v dalších letech, tedy později.
Věřím, že i celá sněmovna si uvědomuje aktuálnost řešení, které ministerstvo musí předložit této sněmovně. Nejsme zde od toho, abychom jen mohli konstatovat, že problém sice existuje, ale nemáme řešení, jak tvrdí ministerstvo. To se mně, ale mám dojem ani sněmovně nemůže líbit. Stejně jako těm, kteří současným nespravedlivým výpočtem jsou postiženi a jejichž zájmy jsme jako poslanci povinni hájit.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Udílím slovo místopředsedovi vlády, ministru práce a sociálních věcí Vladimíru Špidlovi.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane poslanče, vážený pane předsedající. Pan poslanec Gongol se zmínil o problému, který skutečně v důchodovém systému existuje, a je samozřejmé, že v důchodovém systému podobné diskrepance jsou častým jevem a souvisí prakticky s jakoukoli změnou celkového systému. Proto například byly velmi rozdílné důchody takzvaných staro- a novodůchodců, vyměřené jinak za stejných podmínek, a jsem velmi rád, že vláda prostřednictvím valorizací tento rozdíl velmi významně zredukovala z několika set korun na přibližně 100 Kč v současné době.
Musím říci, že v systému oněch hornických důchodů existoval významný problém, který jsme změnili zákonem 188/2001 Sb. Ale jak už je to obvyklé v těchto rozsáhlých systémech, řešení bylo pouze částečné, pomohlo nejvýznamnější skupině horníků a současně vytvořilo problém v situaci jiné. Každé takovéto řešení vytváří současně s řešením problému nové problémy. A musím říci, že při rozborech, které jsme učinili, se vždy ukázalo, že zásah do tohoto systému vede k tomu, že se vytvoří nové sporné situace a že to vede k tomu, že se roztáčí spirála, na jejímž konci je ohrožení důchodového systému jako takového.
***