(10.10 hodin)
(pokračuje Špidla)
Ještě mi dovolte jednu poznámku. Přijetí zákona vyvolá finanční dopad pouze v podobě mzdových nákladů a to se jedná o náklady na šest nových inspektorů Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec pan Miloš Titz.
Poslanec Miloš Titz: Vážený pane předsedající, členové vlády zde nejsou, milé kolegyně, vážení kolegové, pod tiskem 1230 je předkládán vládní návrh zákona o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických, biologických a toxinových zbraní a o změně živnostenského zákona.
Úmluva o zákazu vývoje výroby a hromadění bakteriologických, biologických a toxinových zbraní a jejich zničení, dále úmluva o zákazu biologických zbraní, byla otevřena k podpisu 10. dubna 1972. Tehdejší Československo úmluvu podepsalo v roce 1972 a ratifikovalo 30. dubna 1973. Úmluva vstoupila v platnost po ratifikaci 22 státy 26. března 1975. Na rozdíl od úmluvy o zákazu chemických zbraní, která obsahuje podrobný mechanismus mezinárodní kontroly obsažený v závazku, má úmluva o zákazu biologických zbraní spíše deklarativní charakter bez konkrétních opatření ke kontrole.
Hodnocení plnění závazků vyplývajících z úmluvy o zákazu biologických zbraní dosud probíhá pouze na tzv. hodnotících konferencích smluvních států. Hodnotící konference se zatím uskutečnily v letech 1980, 1986, 1991, 1996 a 2001 v Ženevě. Třetí z nich v roce 1991 schválila řadu opatření k posílení důvěry a přijala rozhodnutí o vytvoření tzv. ad hoc skupiny vládních expertů pro posouzení vědeckých, technických a právních aspektů kontroly plnění závazků vyplývajících z úmluvy o zákazu biologických zbraní pro smluvní státy.
Klíčovým ze souboru opatření byla dohoda smluvních států o sjednání mezinárodně právně závazného verifikačního protokolu k úmluvě o zákazu biologických zbraní. Pro účely provádění protokolu smluvní státy jednaly o založení nové mezinárodní organizace obdobné Organizaci pro zákaz chemických zbraní se sídlem v Haagu. Tento závěr nebyl doposud poslední konferencí přijat. Poslední konference byla zahájena na podzim roku 2001 a její jednání bylo přerušeno do listopadu 2002.
Na čtvrté hodnotící konferenci v roce 1996 bylo dosaženo dohody o urychlení procesu sjednávání protokolu tak, aby mohl být předložen k projednání páté hodnotící konferenci smluvních států úmluvy o zákazu biologických zbraní v roce 2001.
V České republice byl usnesením vlády č. 306 ze dne 29. března 2000 pověřen přípravou legislativního rámce a budoucího národního orgánu odpovědného za kontrolu plnění úmluvy o zákazu biologických zbraní Státní úřad pro jadernou bezpečnost.
Zde předkladatelé předpokládali, že na základě úsilí skupiny vyspělých států bude do konce roku 2000 jako hlavní nástroj mezinárodní kontroly sjednán verifikační protokol. Jednání k úpravám textu protokolu, jehož obsah by mohl být podrobněji popsán v příloze této zprávy, byla v roce 2001 zastavena. Na jednání bylo apelováno, aby jednotlivé státy bez ohledu na postup dopracování mechanismů mezinárodní kontroly přijaly v této oblasti vlastní legislativu. Text protokolu obsahuje úvodní preambuli a 23 jednotlivých článků. Na závěr protokolu je zařazeno sedm příloh a osm dodatků. Přílohy obsahují seznamy a kritéria pro lidské, zvířecí a rostlinné patogeny a toxiny spadající pod režim úmluvy o zákazu biologických zbraní. Část textů, příloh a dodatků protokolu, u kterých dosud nebylo dosaženo konsensu, nepřestavují zatím z pohledu České republiky problém.
Státní úřad pro jadernou bezpečnosti je nezávislý ústřední orgán státní správy, který zajišťuje plnění závazků České republiky vyplývajících z mezinárodních smluv o nešíření jaderných zbraní a vykonává působnost národního orgánu dle smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek. Je národním orgánem ve smyslu Úmluvy o zákazu chemických zbraní. Výsledky analýzy organizačního a personálního zázemí Státního úřadu pro jadernou bezpečnost jednoznačně prokazují jeho schopnost efektivně plnit i funkci národního orgánu ve smyslu Úmluvy o zákazu biologických zbraní. Tento úřad v rámci přípravy pro kontrolu závazků vyplývajících z Úmluvy o zákazu biologických zbraní provádí a bude provádět za a) legislativní a za b) finanční, technická a personální opatření.
Pane předsedající, to by byla moje zpráva zpravodaje. Dovolím se obrátit na své vážené kolegy a kolegyně, aby v případě, že propustí tento vládní návrh do druhého čtení, a já se za to přimlouvám, aby byl tento vládní návrh dán výboru pro obranu a bezpečnost pro druhé čtení, a za druhé navrhuji, aby byla zkrácena doba na 20 dnů, a to po dohodě s navrhovatelem. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Na 20 dnů. Ano. To bylo stanovisko zpravodaje. Nyní otevírám rozpravu v prvém čtení, do které mám jedinou písemnou přihlášku pana poslance Václava Franka, kterému uděluji slovo.
Poslanec Václav Frank: Děkuji, pane místopředsedo. Pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolím si tvrdit, že jde o velmi potřebnou právní normu, která - jak už bylo řečeno - je ve své podstatě rozpracováním a aplikací úmluvy, kterou již podepsala Československá socialistická republika v roce 1972 a ratifikována pak byla v roce 1973. Jako vyhláška byla vydána pod č. 96/1975 Sb. a dovolím si říci, že do dnešního dne prakticky nebyla přímo rozpracována do legislativy českého státu, a to i přes tu skutečnost, že tuto povinnost signatářům úmluvy ukládal článek 4.
Ano, je pravdou, že až usnesením vlády č. 306/2000 byl přípravou tohoto legislativního rámce pověřen Státní úřad pro jadernou bezpečnost, který se stal již státním orgánem odpovědným za provádění závazků, které z úmluvy pro Českou republiku vyplývaly. Myslím, že není třeba ani připomínat, že impulsem k prověření naplňování úmluvy se stala i událost 11. září loňského roku.
Je jistě dobře, že návrh této normy si dává za cíl upravit práva a povinnosti fyzických, ale i právnických osob, které pracují s bakteriologickými a biologickými látkami. Přesto si nejsem zcela jist, zda obdobnou formou nebo péčí státu, a to i možná přes veškeré úsilí v budování systému nejenom nakládání, ale i ochrany, je stejná péče věnována ochraně obyvatel před těmito látkami. Dovolím si tvrdit, že zde má vláda velké nedostatky a že řada opatření zůstává pouze na papíře. Důvodem jsou, jak jinak, než opět finanční prostředky, které scházejí k dobudování a fungování základního systému.
***