(17.10 hodin)
(pokračuje Gross)
Druhá věc. Pokud se týká toho, jak tady bylo strašeno, nákupu budov, přístavby budov atd., je samozřejmé, že pokud se rozhodneme, že na kraje přejdou další agendy, bude muset být administrativní zázemí těchto krajských úřadů posíleno. Už se ale trochu zapomnělo na to, že v některých případech to bude saturováno z administrativních budov v sídlech krajů z okresních úřadů. Tam, kde to nebude možné, bude muset dojít k výstavbě třeba některých nových kapacit nebo k nákupu některých nových budov. Pan místopředseda Langer ale zapomněl na to, že v okresech, kde máme okresní úřady, které třeba mají dvě, tři nebo čtyři budovy, bude zase docházet k úbytku úředníků v těchto budovách a bude moci dojít k využití těchto budov k jiným účelům. V mnoha případech tyto budovy budou využity třeba pro působnost soudů a stát by jinak musel pro tyto soudy stavět budovy úplně nové. V některých případech bude dokonce možné tyto budovy odprodat. Není to tedy tak jednoduché, jak to tady bylo vylíčeno.
Pokud jde o konstatování, že ministr vnitra je všem nadřazen, to je docela zajímavá formulace. Ne že by se to některému ministru vnitra třeba nelíbilo, ale ministr vnitra rozhodně není nadřazen ministru financí a ministr vnitra rozhodně není nadřazen okresním úřadům. Ministr vnitra má působnost k okresním úřadům ze zákona jedinou: navrhuje vládě odvolání či jmenování přednostů okresních úřadů. Od 1. ledna loňského roku dokonce nemají okresní úřady ani samostatnou rozpočtovou kapitolu, ale jsou součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva financí, nikoliv Ministerstva vnitra. Nechci ale, aby to tady vyznívalo tak, že ministr vnitra se zbavuje své odpovědnosti a poukazuje na někoho jiného. Jen polemizuji s tvrzením, že je všem nadřazen. To prostě není v tomto směru pravda.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane ministře.
Jako druhá byla vylosována paní poslankyně Němcová, která má interpelaci na ministra školství Eduarda Zemana, který je řádně omluven. Paní kolegyně souhlasila s tím, že pan ministr na její interpelaci odpoví písemně. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za uvedení. Moje interpelace se týká následujícího problému. Obec Javorek v okrese Žďár nad Sázavou se poněkud vymyká ze současného demografického vývoje. Je to obec, kde se narodil nadprůměrný počet dětí. Tyto děti dojíždějí do školy do jiné obce. Jak vyplývá ze zákona, musí jejich domovská obec přispívat té obci, kde děti školu navštěvují, nějakými penězi. Bohužel v tomto případě činí tyto příspěvky více než polovinu rozpočtu příslušné obce. Pro ni je to téměř neřešitelná situace.
Moje otázky zní takto:
1. Je-li vám, vážený pane ministře, tento problém znám, jaké řešení byste podobně postiženým obcím nabídli?
2. Jednali zástupci vašeho resortu se zástupci Ministerstva financí a vymysleli pomoc pro tyto obce?
3. Pokud ani vy, ani Ministerstvo financí jste zatím takovým obcím účinnou a rychlou pomoc nenabídli, mám tomu rozumět tak, že jste zatím a) neměli čas, b) neumíte to řešit, c) necítíte potřebu tento problém řešit?
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní kolegyně. Pan ministr odpoví písemně.
Jako třetí je vylosován pan poslanec Josef Janeček, který interpeluje ministra zdravotnictví profesora Bohumila Fišera.
Poslanec Josef Janeček: Vážený pane ministře, obracím se na vás nejen jako na ministra, ale také jako na lékaře, který vykonává funkci ministra vlády.
Co pro vás jako pro lékaře znamená, když vidíte, jak desetileté děti kouří před svými školními zařízeními, když jako lékař víte, že tyto děti budou za pár let trpět chronickou bronchitidou, že se za dalších pár let začnou u nich objevovat cévní choroby, že se po čase objeví první zhoubná onemocnění?
Jak se díváte na skutečnost, že dívky kuřačky jako budoucí matky riskují rizikové těhotenství a neradostné mateřství, zakládají si tak na prožití nešťastného života, a to nejen svého, ale i svých potomků, to všechno ve věku, kdy by měly být chráněny nejen rodinou, ale i společností před těmito riziky, která je ohrožují?
Necítíte potřebu a nutnost razantní protikuřácké politiky, která jedině může zvrátit trend nárůstu počtu dětských kuřáků?
Jak se vyrovnáte s tím, že jako lékař jste ministrem vlády, za jehož mandátu došlo podle vašich údajů k alarmujícímu nárůstu dětských kuřáků?
Vláda přitom disponuje nástroji, kterými by tuto situaci mohla zvrátit. Může prosadit zákaz reklamy na tabákové výrobky. Bylo prokázáno, že tato reklama působí téměř výhradně na děti a mládež a na vytvoření jejich kuřácké závislosti. Vláda to však neudělala a prosadila nedávno přesný opak. Vláda mohla zvýšením spotřební daně ovlivnit ceny cigaret, aby nebyly dětem a mládeži tak snadno dostupné. Vláda to neudělala. Naopak vyjednala opak.
Pokládám vám proto následující otázky:
1. Jak se jako lékař vyrovnáváte s tím, že jste členem vlády, která nehájí zájmy dětí, ale hájí zájmy výrobců tabáku?
2. Jak se jako ministr zdravotnictví a lékař vyrovnáváte se skutečností, že resort, který nemá dostatek prostředků, musí vydávat každý rok přibližně 20 miliard Kč na to, aby léčil nemoci vzniklé kouřením?
3. Domníváte se, že je eticky přípustné, aby lékař zůstal členem vlády, která vědomě činí kroky, které jsou v přímém rozporu s doporučením Světové zdravotnické organizace a které poškozují zdraví našich dětí?
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane kolego. Slova se ujme ministr zdravotnictví Bohumil Fišer. Jako další interpelující se připraví pan poslanec Kohlíček.
Ministr zdravotnictví ČR Bohumil Fišer: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, na otázky pana poslance Janečka mohu říci jen jedno, že s ním principiálně ve většině věcí souhlasím. Já jsem také nepřítelem kouření a pokouším se svým osobním příkladem tuto skutečnost všude ukazovat, a kdykoliv mám příležitost, vždy řeknu lidem, aby nekouřili.
Co se týče jeho názoru na tabákovou reklamu, já osobně jsem téhož názoru, že by se tabáková reklama měla zrušit. Já jen nesouhlasím s jedním bodem, kdy pan poslanec říká, že vláda může prosadit. Tak tomu v podstatě není. Zakázat tabákovou reklamu může jedině zákon - a zákon schvaluje Parlament. Při projednávání v Parlamentě je velmi jednoduché rozhodnout o tom, že se přidá jedna věta, jeden paragraf, že reklama na tabákové výrobky je zakázána. Pak už se jen do některých dalších paragrafů vloží příslušné sankce. Poslanecká sněmovna však nemá vůli toto udělat.
Když jsme ve vládě projednávali návrh zákona o reklamě, tak hlavním důvodem k tomu, že nebyl paragraf o zákazu tabákové reklamy do zákona vložen, bylo to, že některé obce získávají na tabákové reklamě určité finanční prostředky. Vesměs představitelé těchto obcí jsou toho názoru, že kdo chce kouřit, bude stejně kouřit, že tabáková reklama má malý vliv, že finanční prostředky, které takto plynou do pokladny obcí, se mohou použít na účelné věci, například na podporu sportu, na podporu kulturní činnosti.
***