(15.00 hodin)
(pokračuje Zajíček)
Chci tedy poznamenat, aniž bych se v duchu vracel k problému krajů, jejich vzniku, že v současné době se lze domnívat s poměrně velkou přesností, že jednotlivé kraje budou mít v průměru kolem 500 úředníků. Dokázali jsme ve fázi přípravy voleb do krajských orgánů a přípravy chodu krajských úřadů učinit několik velmi zvláštních kroků. Z vlastní zkušenosti vím, že při přípravě chodu krajských úřadů byly nakoupeny budovy, byly velmi nákladně rekonstruovány, pohříchu se do některých, a musím říci, že mnohých, vloudila drobná chybička: že jejich rekonstruovaná kapacita v této chvíli je přesně na polovinu těchto úředníků, kteří tam budou. Takže podle mého soudu máme před sebou ještě jednu část reformy, kterou bychom mohli pracovně označit jako 1A, která bude zajišťovat první reformní krok, tedy chod krajských úřadů a krajských zastupitelstev tím, že připravíme ještě možná deset dalších budov pro dalších 250 úředníků.
Tímto způsobem to pokračuje i ve druhé fázi reformy. Já se budu o ní opravdu zmiňovat jen velmi stručně, protože mnohé tady bylo už řečeno a já bych se chtěl podrobněji vyjádřit k předloženému tisku. O co ve druhé fázi reformy veřejné správy jde, jak je nazývána. Jde především o to, aby současné kompetence okresních úřadů byly rozděleny nějakým způsobem mezi mezitím vzniknuvší krajské úřady a subjekt v rovině municipalit, tedy obecních úřadů s rozšířenou působností dejme tomu typu 3, nebo do jinak strukturovaného výkonu veřejné služby. Říkám úmyslně veřejné služby, i když se o veřejnou službu de facto nejedná v této chvíli, protože v této chvíli rozdělujeme kompetence okresních úřadů a okresní úřady vykonávaly výhradně krystalicky čistou státní správu.
Někteří moji předřečníci se tady zmínili o tom, co já považuji za velmi důležité. Přenesená působnost výkonu státní správy na obce je titul, kdy každý starosta, který si dal někdy práci, aby počítal náklady, které s výkonem přenesené státní správy má, zcela jistě mi řekne, že mám pravdu, když řeknu, že příspěvek zdaleka nepokrývá 100% náklady na to, že obec za stát vykonává státní službu. Můžeme fabulovat o tom, jestli pravé číslo rozdílu mezi příspěvkem a skutečnými náklady je 50, 60 nebo 70 %. Rozhodně říkám, že část prostředků obec musí dotovat, výkon státní služby, z peněz, které má na svoji samosprávnou činnost. Úmyslně říkám znovu samosprávnou činnost, abych se vyhnul útokům, které by tady bezpochyby mohly být, kdybych řekl, že to bude hradit obec ze svého. Jsou to samozřejmě veřejné peníze, protože obecní rozpočty vznikají sdílením především státem vypisovaných daní.
Teď k vlastnímu tisku 1159. Ve vládním návrhu je navrženo 192 obcí, které se mají stát po realizaci této druhé fáze obcemi s rozšířenou působností. Pro ně bude platit dvojnásob, že všechno, co ve druhé fázi reformy na ně přejde, bude výkon státní správy. To znamená, že každá tato kompetence bude zatížena tím, co jsem tady zmínil před chvílí, tzn. nutností doplnit určité finanční prostředky pro výkon z prostředků, které jinak byly určeny na samosprávnou činnost.
Z různých debat se starosty, které jsem v poslední době vedl, vím s jistotou, že valná část pánů starostů si tento fakt uvědomuje, ví, že část těchto prostředků nepůjde na zajišťování samosprávných funkcí, ale půjde na zajišťování státní správy, ať už se bude jmenovat veřejná služba, či veřejná správa, jak chcete.
Vládní návrh, který tady byl zatím kritizován, má jeden rys, který tady zmíněn nebyl. Je v jistém ohledu opravdu geniální. Geniální je v tom, že se sice neustále obrací k reformě roku 1960 a na ní staví jakoby základ této připravované změny, ale geniálně vycítil, že tady je právě z oné doby celá řada starých antagonismů, starých rivalit, které se teď objevily v plné nahotě. Nejčastějším problémem v určení sídla obce s rozšířenou působností byly právě případy, kdy dvě obce, které po roce 1990 vedle sebe žily v klidu a harmonii, se dostaly do situace, kdy soupeřením o to, aby se staly obcí typu 3, když použiji této hantýrky, se tyto staré těžkosti objevily znovu a znovu.
Projednávání druhé fáze reformy po příchodu nového náměstka pro reformu na Ministerstvo vnitra, musím přiznat, prodělalo poměrně značný obrat k lepšímu. Bohužel předchůdce současného náměstka pro reformu na Ministerstvu vnitra zasadil v kontaktu s obcemi a pány starosty a zastupiteli laťku tak strašlivě nízko, že by to v podstatě nemohlo být ani jiné.
Co vyčítám této předloze, není jenom číslo 192, které můžeme úspěšně polemizovat z jedné či druhé strany. Mám pochybnosti především o tom, jak byly projednány jednotlivé žádosti. V příloze, kterou máte všichni k dispozici, je zhruba 40 dalších žádostí. Některé z nich jsou kolizní, některé jsou žádosti o to, aby se jejich město právě o počet obcí s rozšířenou pravomocí rozšířilo. (?)
To, že přenášíme státní správu právě na tyto obce, má ještě jednu skrytou, ale velmi nepříjemnou vadu. To, že v mnoha případech se skutečně - zdůrazňuji geograficky - přiblíží výkon veřejné správy jednotlivému občanovi, ještě bohužel nenaplňuje ten cíl, o kterém tady mluvil pan ministr Gross, to znamená, že cílem podle mého bylo přiblížení nejen ve smyslu geografickém, ale přiblížení především těch funkcí státní správy k občanovi tam, kde frekvence užití veřejné služby je vysoká. Asi nikomu nebude příliš záležet na tom, jestli nějaká funkce státní správy, kterou nevyužije za celý život nikdy nebo jednou za život, jestli bude od něj vzdálena. Tady jde především o onu frekvenci využití.
Moje poslední poznámka v obecné rozpravě se týká některých zvláštních skutečností, které se udály především v závěru příprav určení obcí, tedy toho, co je obsahem tisku 1159.
***